em tečka pé tečka

Předminulý čtvrtek se stalo několik dost zvláštních věcí. Ta nejzvláštnější z nich bylo jistě moje setkání s podivuhodnou dívkou jménem Rozárie.

Minulý čtvrtek jsem jel domů vlakem a napsal jsem jeden řádek blogu. Už vlastně ani nevím o čem jsem chtěl psát. Dneska je zase čtvrtek a chci psát o spoustě věcí, takže to bude pěkně zběsilé.

Tak předně změna jízdního řádu. Poslední vlak odnynějška nejede z hlavního nádraží v 0.15, alebržto z masarykova nádraží v 0.21. Naštěstí ne dřív, jinak bych ho horko těžko stíhal.

Za druhé, nová reklamní kampaň čehosi. Snad VŠUP. Mají v metru vtipné plakátky, které jsou jedním slovem ... ehm ... divné? Nedá se dost dobře říci, o čem jsou. Dva nabízejí "jógu v metru", dva ukazují jakési podezřelé výjevy z metra (šukající psiska) a tramvaje (striptérka u tyče) v maxcannonovském stylu, a poslední dva nesou zvláštní slogany o originalitě, doplněné figurkami ve čtverci. To se asi nedá popsat, to se asi musí vidět.

Za třetí. Sedím ve vlaku, který ještě nevyjel ze stanice (vyjede za 9 minut, ale tou dobou stejně ještě budu psát), a přisedl si ke mně muž ve středních letech. Sedím na "trojsedačkové" straně vagonu, takže místa je tu dost. Po chvíli se muž ve středních letech zvedl a přesedl si o sedadlo dozadu, na druhou stranu. Kde má místa méně. Navíc i tam už někdo seděl – zřejmě dívka, s dredy na hlavě. Jestli si přesedával, aby měl na ní lepší výhled, nebo jestli jsem ho nějak vyděsil, těžko říci. S jistotou však vím jen to, že to je poprvé, co si ode mě někdo odsedl bez na první pohled zjevného důvodu.

Za čtvrté, Go je hrozně divná hra. Zkouším řešit goové úlohy, mám z nich divný pocit. Úloha se nedá "vyřešit", je třeba odhadnout nejvhodnější tah. Prý je to většinou jednoznačné. Už jsme s Aničkou narazili na tři úlohy, kde to jednoznačné nebylo. Go se prostě musí hrát ne logicky, ale podle citu. Alespoň takový z něj mám pocit.

Za páté, v sobotu byl sraz rakety. Potkal jsem na něm spoustu zajímavých lidí, zejména pak bláznivou holku (proč vlastně dávám odkaz, stejně je to heslované...), na kterou jsem se velice těšil. Bohužel o tom setkání nelze nic moc říct, jen to, že z něj mám dobrý pocit ;e) Dále pak Palpatin, AirGurua a to je z nových a očekávaných lidí asi tak všechno. Z neočekávaných ještě BlueSky a Myrta krátká, z očekávaných a známých zejména guano, sibka, geekon, pogik, yed_, larynka, Shiloh, Donkey, verurapl, Luck.Skywalker a spousta dalších... zbytečné tu zmiňovat všechny, je jich moc, s většinou jsem nepromluvil ani slova a zajímaví byli beztak jen ti noví. Co dodat. Organizátorce guano a podorganizátorce sibce se sraz povedl, až na pár drobných nepříjemností, sešli se dobří lidé a bylo dobře. Víc takových srazů.

Za šesté, chci si k vánocům koupit digitální foťák. Nechci si koupit šmejd, ale focení nerozumím, takže to těžko můžu posoudit. Zatím s jistotou vím jen to, že to musí být kompakt. Zrcadlovky a podobné odrůdy jsou sice hezké, ale za á) nejsem takovej fotograf abych to využil a za bé) zrcadlovka se nehodí na běžné nošení. A za cé) jsou nechutně drahý. Prozatím jsem si stanovil cenový strop deset tisíc, ale jakmile zjistím, že je nějaký parametr "bez kterého nemůžu žít" a foťáky pod 10k ho prostě nemají, tak limit asi zvednu.

Jojo, když už si něco kupuju, tak chci, aby to bylo z nabízených možností to nejlepší ;e) Zatím to ale spíš vypadá, že zjistím, že moje požadavky beze zbytku splňuje Canon Digital IXUS 40, který se mi moc líbí, a pak si ho taky koupím a budu plně spokojen.

Za sedmé. Dívka z předminulého čtvrtka. Inu ... Rozhodně je to nadmíru zajímavá osoba. Rozhodně je velice inteligentní. Rozhodně je dost psycho, místy z ní jde strach a z toho zbytku nevím co si vybrat. Ani nevím, jak moc detailně to mám rozepisovat, ono zatím není moc co. Jenom poznatky.

Tak třeba, ten populární zvyk, když ti někdo řekne "miluju tě", že musíte odpovědět "já tebe taky" nebo "já tebe víc" nebo něco na ten způsob. Vy to od sebe očekáváte. A přitom když se to vezme do důsledku, na "miluju tě" se nedá nic moc říct. A velmi podobné je to třeba s klasickým "tobě to dneska sluší". Co na to říct? Jeden to řekne v dobré víře, že tím druhého potěší, a přitom ho uvede do rozpaků: co na to ksakru říct?

Další, o vyjadřování citů. I ti z nás, kteří vyjadřovat city neumí, předpokládají, že ten druhý to umí.

Trošku problém je, že jak to píšu, napadají mě další věci, které nestíhám zapisovat. "Napíšu ti dopis, a až ho dopíšu, už to nebude pravda." Radši toho nechám.

Ale, kolik znáte lidí, o kterých nevíte co si myslet? Nebo přesněji takových, že každý rozhovor s nimi změní váš náhled na ně. Každá věta, každá SMS. Přesně taková je Rozárka. Nedosti na tom, že mám vlastního zmatku až nad hlavu, ona přidává svůj. Je to buď básnířka nebo psychopat. Nebo obojí současně a ještě mnohem víc. A když o ní přemýšlím, přizpůsobuji se jejímu stylu.

Ano.

Za osmé, přizpůsobivost. Někteří z vás to znají, někteří i vědí, že to znají. Některých se to netýká. Přizpůsobení stylu toho druhého.

Zajímavý jev. Nejsnáze předvést na moravácích. Když se bavím s moravákem, po pár minutách už mluvím lehce moravsky. Používám spisovné tvary, podivné přízvuky a další jevy. Proč? To nevím. Dělám to povědomě. Když se bavím s někým, kdo mluví zběsile, mluvím taky zběsile. Když se bavím s někým, kdo mluví zasněně básnicky, taky mluvím zasněně a básnicky. Tedy v rámci možností, samozřejmě.

To platí do chvíle, než se začnu soustředit na to, co říkám. V tom okamžiku se vracím k "mému stylu".

Také to platí jen pokud styl řeči toho druhého je něčím výrazný. Možná používám nejvýraznější možný styl – buďto můj, nebo, pokud ten druhý je výraznější, pak jeho.

Ale to jen taková úvaha. Nevím čím to je, jen jsem si toho všiml a chci si to poznamenat.

Za deváté, četl jsem User Interface Guidelines k novým Windows Vista. Je v nich napsáno, že se mají používat stylisticky jednoduché věty, například "because" místo "as" nebo "since". A zrovna mám v angličtině sklony používat "as" a "since" spíš než "because". Jsou takové ... šikovnější, elegantnější.

Za desáté, když už jsme u těch jazyků, píšu si irc bota v perlu. Dva dny stará verze je k nahlédnutí (pod GNU GPL) tady. Perl je nehorázný jazyk, je to "swiss army chainsaw". Nad některými konstrukcemi mi zůstává rozum stát a čelist padá směrem k zemi. A pak když se s takovou konstrukcí smířím, zjistím, jak je neskutečně užitečná.

Za jedenácté, Filip se teda moc nepředvedl. DNS záznamy směřující na overmind.net jsou silně, ale opravdu silně nestabilní a ukazují si kam se jim zrovna zlíbí. Sádlovíproč.

Za dvanácté, server už je téměř připravený k nainstalování. Po svátcích ho snad spustíme.

Za třinácté, už zase po mně soudruzi z Reichu chtějí abych se za nimi jel podívat. Taky bych do té doby mohl dopsat ten trochupovídkoidní zápisek z poslední návštěvy Vaterlandu. Nebo taky ne.

Za čtrnácté, ještě nemám koupený ani jeden vánoční dárek. Chybí ale jen tři, to se nějak zvládne.

No, vlastně čtyři (či spíše šest, když se to vezme do důsledku, nebo dokonce osm). A ještě jsem nezavolal babičce, která měla sedmdesátiny. Sakra.

Za patnácté, dnes večer jdu na Bow Wave. Nechystáte se tam někdo náhodou?

Za šestnácté ... už nevím. Jdu si číst o perlu.

Dobrou noc, strýčku Fido!