em tečka pé tečka

V úterý měla larynka přijet do Prahy, a co udělala? Starou belu udělala, nikam nejela a ani se nezmínila! :ep No nevadí. Aspoň jsme si hezky popovídali po telefonu, počastovali se výhrůžkami (je výhružka nebo výhrůžka? se mi nějak nelíbí ani jedno) a pak se na internetu domluvili, za jakých okolností kdo co komu odpustí ;e)

Večer jsem pak šel poprvé po dlouhé době na sbor a hezky si to užil :e)

(vidíte jak mám dobrou náladu? na to, že jsem uprostřed téměř beznadějného zkouškového? za každým odstavcem smajlík, just like old times! :e) )

Ve středu to začalo být zběsilé.

V plánu bylo, že ve středu pojedeme s utčetem a el Lamou do Bratislavy na koncert Massive Attack. Sraz ve třináct třicet na lavičkách před shopping centrem Flóra. V mém plánu bylo, že vstanu v osm, někdy před desátou budu v práci, tam si odpracuji ty tři hodiny do třinácti, načež se odeberu na Flóru.

Vstal jsem v devět.

Třikrát jsem si překontroloval, jestli mám všechno potřebné, nasedl na vlak, (začal se konečně učit tu výrokovou a predikátovou logiku, ze které jsem včera psal písemku,) v 10:30 stanul na Masarykově nádraží, kde mi došlo, že vstupenka na Massive Attack leží doma v poličce.

Round-trip do Kladna a zpátky, pak do práce (proti původním třem a přeplánovaným dvěma hodinám z toho zbyla slabá půlhodinka) a rychle na místo srazu, a i tak pozdě.

Cesta do Bratislavy byla klidná, příjemná, místy vtipná. Stihl jsem se s lamou pohádat o nepředvídatelnosti windows (nakonec měl stejně nejspíš pravdu, na win platí jiné zákony. stejně si ale stojím za win98 ... ovšem to by bylo dlouhé a většinu lidí, co to tu čtou, by to vůbec nezajímalo), porýpat do utčete a zdrbnout s ní všechny známé i neznámé, naučit se celou výrokovou a kousek predikátové logiky a asi dvacet minut si pospat. V Brně jsme si užili vtipnou epizodku s objížďkou a zpočátku zmateným navigátorem (to jakože pdačko plus gpska), později zmatenými námi (když nás navigátor k velkému překvapení všech zúčastněných správně vyvedl i okolo té objížďky, ač o ní nevěděl).

V Bratislavě jsme si vybrali spousty peněz z bankomatu, a pak je všechny utratili za trička MA a žetony na pivo. (Tričko za 950 Sk, což je cca 700 českých, slušná cena, ne? Jeden žeton na pivo pak byl za 50 slovenských, nebo dvě eura, nebo pade českých) Pak jsme hodinu postávali v Incheba hale a pomlouvali komunistickou architekturu, pak asi hodinu postávali v davu v té samé hale a poslouchali nějakou snaživou DJku.

Pak konečně nastoupili Massive Attack. A bylo to masivní. Stálo to za to. Byl jsem sice trochu zklamán délkou (jakože to bylo poměrně krátké, asi 12 písniček jen), ale tak co nadělám.

Docela zamrzelo, že ve chvíli, kdy MA nastoupili, najednou všichni lidé před námi zřejmě povyrostli o půl hlavy. Abych něco viděl, musel jsem se postavit na špičky.

Příště na ně půjdu znova, ale do Bratislavy bych se kvůli tomu asi už netahal ;e)

Což mě přivádí... znáte Jamese Blunta? V překladu Jakub Tupý (tupý jako opak ostrý), případně Neomalený. Takový milý chlapík, který natáčí relativně milé písničky – tedy já bych si je sám od sebe nepustil, ale rozhodně lepší než třeba Damien Rice. A znáte Zero 7 ? Úžasné chilloutoidní něco, do čeho jsem se zamiloval na první poslech. A víte co mají společného?

Zero 7 jsou předskokani Jamese Blunta při jeho koncertu v Praze.

No cože? Kdo to dával dohromady? Horší kombinace by snad byl už jedině Roni Size a Sámer Issa. Koncert stojí pětikilo, vlastně možná dokonce šestikilo, a většinu z něho zabere Blunt. Na něco takového bych měl jít? Stejně tak Shil, která může Blunta a nemusí Z7, se bouří, to má snad kvůli Bluntovi trpět celou tu první půlku?

Nejspíš si koupíme jednu vstupenku společně, a v polovině se vystřídáme ;e)

Ale zpět do středočtvrteční časové linky. Z Bratislavy jsme vyjeli někdy okolo jedenácté v noci, na první české benzínce jsme byli snad ještě před půlnocí. Dal jsem si nějaké pečivo a začal vymýšlet, jak se v autě vyspat. Z opěrky na krk mě hrozně bolelo za krkem – na sezení je dobrá, na spaní už ne tolik. Opěrku jsem tedy sundal, zvrátil hlavu dozadu, a oddal se té úlevě (a nechal volně plynout myšlenky na to, co by se asi stalo s mou dozaduzvrácenou hlavou, kdybychom do něčeho nabourali :e) )

Nakonec jsem se i trošku prospal. Nijak mě ale nepotěšilo to, že jsme do Prahy dorazili o půl třetí. To znamená hodinu a půl čekání na první autobus do Kladna.

Plán byl klasický: půjdu si sednout ke Krabovi, dám si kafe a naučím se predikátovou logiku. Pak se zvednu, nasednu na noční tramvaj a dojedu na Šárku, kde přesednu na autobus, a v pět už budu spokojeně chrupkat ve své posteli v Kladně. Vzbudím se v osm, doprojdu si učivo a dorazím na zkoušku v deset.

Jako většina plánů, ani tenhle nevyšel.

První překážkou se ukázalo být ... no, nevím přesně co. Ovšem ať to bylo co to bylo, všechny tramvaje kvůli tomu končily místo na Šárce na Červeném vrchu. Čili takových dobrých dvacet minut pěšky od cíle. Úmysl sednout si do Kraba tedy vzal za své – abych stihl autobus, musím jet o jednu tramvaj (slovy o půl hodiny) dřív.

Posadil jsem se do osvětleného přístřešku u zastávky a vytáhl logiku. Po chvíli si ke mně přisedli nějací dva pánové, zřejmě dělníci. Oba si zapálili cigarety a začali mě oblažovat jejich spalinami. Pouštět se s nimi do konfliktu kvůli kouření na zastávce se mi tak nějak nechtělo. Jsem prostě nekonfliktní typ ... zejména když má konflikt nastat ve tři ráno, nikde ani noha a já jsem proti přesile. Odcházet ze zastávky se mi taky nechtělo, protože bych pak neviděl na skripta. Takže jsem to holt přetrpěl.

Tedy příště bych mohl zkusit aspoň slušně poprosit, možná by to zabralo. Ale kdo ví.

Když jsme nastoupili do tramvaje, opět jsem se pohroužil do skript. Přes sluchátka jsem zaslechl jednoho z těch dělníků. Právě říkal tomu druhému, co jsem to za magora.

Další zdrcující úder mi uštědřily dopravní informace na Červeném vrchu: na noční tramvaj navazuje noční náhradní doprava. To zní docela dobře, ne?

Ne.

Uvažujme do důsledků. Vyrazil jsem o půl hodiny dřív, abych stihl dojít pěšky na Šárku. Autobus mě tam mohl dopravit za pět minut, tedy v době, kdy by tam dojela tramvaj, kdyby tam jela.

Tedy o půl hodiny dřív, než bylo potřeba.

Tím se naskytly tři zhruba stejně skvělé možnosti. Buďto pojedu autobusem a strávím půl hodiny v chladu a pustině na Šárce, tu samou půlhodinu, ve které bych byl býval mohl sedět v teple u Kraba (a učit se logiku). Nebo půjdu pěšky, čímž vykompenzuji ten náskok, ale jinak z toho žádné výhody neplynou. Případně se nějakou dopravou vrátím na Dejvickou, abych se tam mohl otočit a hned jet zpátky (protože na tu minutu a půl, která by mi zbyla, by skutečně nestálo za to ani k tomu Krabovi chodit).

Takže jsem dojel na Šárku, usadil se ve studené, ale osvětlené budce u zastávky, vytáhl skripta a pokračoval ve čtení.

Domů jsem dojel o půl páté, což je slušný čas. Zalezl jsem do postele, nařídil oba budíky na půl osmou...

...a probudil se v devět. Rychle jsem do sebe hodil snídani (jednu a půl suché housky) a utíkal na vlak.

Za deset minut deset jsem vkročil do budovy MFF na Malostranském náměstí. Překvapilo mě, že je v chodbě tma, ale nenechal jsem se odradit a zamířil do počítačové laboratoře.

Překvapilo mě, že jsou v labu jen tři lidé, a všichni tři koukají tak nějak divně.

Ve chvíli, kdy jsem se pokusil neúspěšně zapnout jeden z počítačů, došlo mi, že v budově nejde proud.

Hledanou informaci (tedy kde že se vlastně písemka koná) jsem si našel pomocí mobilu, usadil se, napsal písemku (tři z pěti příkladů jsem měl v minulé písemce a věděl jsem přesně jak je řešit, čtvrtý byl jednoduchý, pátý mě sice trochu zmátl, ale pak jsem ho uhádl téměř správně) a odešel do práce.

Teprve o pár hodin později jsem zjistil, že jsem na Malé Straně nechal svůj oblíbený čtverečkovaný kroužkový blok.

Perlička na závěr, pokud jich ještě nebylo dost. Na obědě jsem si objednal brokolicovou polévku a fetuccini (tuším že se píšou takhle ... nějaký těstoviny) s hříbky a krevetami. Měl jsem strach, aby mi do polévky nenasypali nějaký sýr, ale pak jsem si řekl, to by ho tam přece napsali.

A ukázalo se, že mé obavy byly opravdu plané. Žádný sýr v polévce nebyl.

Byl v těstovinách.