em tečka pé tečka

Pokud máte v poště informace privátního charakteru, smažte je!
(skok na navigaci)

jsou místa na který se nesmí 8.11.2006, 23:57:00 (zběsilosti)

a na nich se možná rodí vesmír

Nový den, s novou baterií v notebooku (ta stará už vydrží necelou jednu cestu z prahy do kladna, což je docela tragické) a s novým elánem. Snad to půjde lépe než včera. Tak tedy.

Hlavní událostí dne (včerejšího) byl křest CD sester Steinových. Vyprávění by ale nedávalo moc smysl, kdybych nezačal Doubravánkem. Nuže Doubravánek, postadolescentní vokálně-instrumentální smíšený sbor Marka Doubravy (bývalého kytaristy Tata Bojs a současného multiinstrumentalisty Hm...) jsme objevili na vánočním koncertě Hm... někdy před dvěma lety. Podruhé jsme se s Doubravánkem setkali na vánočním koncertě Hm... někdy před rokem. Pak to šlo ráz na ráz: u příležitosti koncertu Sester Steinových v Kaštanu jsme zašli na náhodou objevený koncert Doubravánku o dva dny později tamtéž, zjistili jsme, že jejich stránky už fungují a začali jsme obrážet koncerty.

...zmíněné obrážení spočívá víceméně pouze v tom, že jsme byli v sobotu na křtu jejich CD. Ovšem ten stál za to. Ač se konal ve velmi stísněném Popo café na Újezdě, o to stísněnějším, že se v něm tísnila spousta lidí, rezervovaný stůl v první řadě nám umožnil ničím nerušený výhled. (až na konečný počet výjimek, konkrétně tedy Jana Vodňanského (ano, toho Vodňanského), který seděl vedle nás, a přes kterého jsem neviděl na ženskou polovinu sboru)

Doubravánek zpívá i pár písniček od Janáčka. Například: "Fojtova Hanka huedaua Janka po šašu (po šašu). A když ho našua, daua mu masua na kašu (na kašu)." A zpívá tam zcela cíleně "huedaua" namísto "hledala". Což mi velmi vrtalo hlavou – proč oni to takhle komouí? Položil jsem tuto záludnou otázku larynce včera v metru cestou ke Švandovu divadlu. Přitom jsem si všiml dredaře, který nápadně připomínal jednoho chlapce z Doubravánku.

"Co já vim, tak se zeptej Doubravy," odpověděla larynka. To byl jednak dobrý nápad, jednak na to zareagoval dredař. Ohlédl se po nás. A to ho prozradilo! "No je to von," pravil jsem nadšeně. Pozdravili jsme a položili zmíněnou záludnou otázku jemu. Dozvěděli jsme se, že písničky jsou napsané v (nějakém, nepamatuji si jakém) nářečí a to "u" je tam zapsané v textu jako "l" s háčkem.

Pak jsme tak intenzivně zdvořile konverzovali, že kvůli nám přejel zastávku. Ale nevadí.

U vstupu do hlubin Studia Švandovo divadlo, kde se měl konat koncert Steinovek, stála tzv. biletářka (dívka (shodou okolností taky dredařka), jejímž úkolem je trhat a jinak poškozovat vstupenky). Její přítomnost na tomto místě mě trošku vyvedla z míry. "Vy po nás chcete lístky?" optal jsem se. Když přikývla, bezradně jsem se slovy "tak tumáte" lístek odevzdal. To zase trošku vyvedlo z míry ji.

"Šatna dobrovolná", stálo na lístečku u šatny, a vedle byla mistička s drobnými. Larynka se zaradovala: "tak to zase ušetřím!"

Utče to okomentovalo na způsob "s kým jsem se to proJuha vydala, jeden nechce dávat lístek, druhá nechce platit za šatnu..."

Chvilku potom se objevil pán s krabicí plnou cédéček. "Kupte, jedno za dvěstěpade, čtyři za tisícovku!" Výhodná nabídka, ale co bych dělal se čtyřmi CD...

Dobrovolně jsme si dali věci do šatny, usadili se zhruba v šesté řadě a začali probírat, které písničky larynka slyšela. "Takový to s tou nedělí, jak se to jmenuje?" zeptal jsem se utčete. "Noo... ee ..." "Neděle," projevila se slečna z řady před námi dřív, než se utu stačila přiznat, že to vůbec neví. Když jsme si vyjasnili, že je utka úplně blbá, slečna si mě pozorně prohlédla a optala se, jestli náhodou nemám účet na last.fm. Přiznal jsem, že ano.

A tak jsme se seznámili s eithlinn.

Koncert byl naprosto úžasný, ač jsem místy zůstával sedět s otevřenou pusou. Ono něco jiného jsou Štajnovky skoro-akusticky, když jsou samy dvě, a něco zcela a naprosto jiného jsou Štajnovky s masivní aparaturou, plus bubeník, basák a houslistka.

Až si chvílemi říkám, že se z nich stává regulérní rocková kapela.

Na konci koncertu jsem se opět pokusil vyvolat "standing ovations", a opět se mi to nepodařilo.

Vystáli jsme si frontu na šatnu (opět dobrovolně), počkali, až se dav rozpustí a sestry se odváží vyjít z úkrytu, a nechali si podepsat cédéčka. "Vy jste ti z Kaštanu," vzpomněla si jedna ze sester, když spatřila mě a utku.

"Tak se mějte hezky, ráda jsem vás poznala," loučila se eithlinn. "Ráda poznala? Seš normální?" nezdálo se to laduši. "Nejsem, nikdy jsem nebyla," ujistila ji eithlinn.

Když jsme se ocitli ve čtvrt na dvanáct venku z divadla, udělali jsme to nejlogičtější, co se dá ve čtvrt na dvanáct v listopadovou noc udělat: zamířili jsme do McDonalda na zmrzlinu. A hned potom hurá na poslední metro a domů.

Nu, a dnes ráno jsem velmi šikovně zaspal a ani jsem o tom nevěděl. To si takhle spím, spím, dobře se mi spí, a říkám si: neměl bych se už probudit? Mám vůbec nařízený budík? Ale jo, mám, večer jsem ho nařizoval. O nějaké ty minuty později si říkám, že už to je nějak dlouho, a touhle dobou by už měl zvonit, zkušenost je taková... tak se radši probudím. Na budíku 11:48. Na mobilu otevřená smska z rána. Nejen že jsem se v původně zamýšlených devět fakt probudil, zamáčkl budík a přečetl smsku, ale ještě navíc jsem hned potom usnul a zapomněl na to!

No hrůza.

Komentáře

[1] larynka (14.11.2006, 13:13:10):
ale to nejni pravda, že jsem se zaradovala, že ušetřim! to z toho právě udělala utůtů! já jsem jen řikala, že jů, šatna dobrovolná, to je hezké až roztomilé!
[2] elfora (18.11.2006, 15:57:42):
Vodnáře nikdá nepochopim..(?) :o) Ale hezky se to čte. Takový agresívní humor. :o)








www.140.cz http://last.fm/ SomaFM commercial free internet radio