za oknem, nebo snad jen v mojí hlavě
Z toho větru mě mrazí v zádech.
Přináší vytí vlků ze sibiřské tajgy a nářek malého dítěte, ztraceného v závěji uprostřed lesa. Je v něm křik sojky varující před lovcem, marné kvílení brzd na namrzlé silnici, pukání ledu v rybníce, který promrzl až na dno. Tenhle vítr se sem žene z míst, kde slunce nevychází nad obzor a sníh vás obere o všechno teplo. Zima nepřišla, přišel on.
Snaží se dostat ke mně dovnitř. Okno, široké přes celou stěnu, se otřásá pod jeho nárazy. Vítr odpočívá a sbírá sílu, pak se rozletí a udeří plnou silou. Prosviští okolo zdi, zaklepe na okno a vyčkává, jestli otevřu.
Venku je jenom šedá obloha, světla paneláků na protější straně pláně a zvuk, který mi nedá spát. Mám zapnuté topení a choulím se pod peřinou. I kdyby zima přišla, sem za mnou nemůže.
Snad.