em tečka pé tečka

Žížalky jsem dostal o velikonocích. Tedy hádky. I hádka z toho mohla být.

To máte totiž tak. Velikonoce jsou taková, ehm, pěkná tradice. Jakožto osobu mužského pohlaví vás donutí vstát brzy ráno (osm hodin je tak přijatelný nejzazší limit), vzít do ruky klacek a vyrazit mlátit holky. Což sadisty mezi námi může uspokojovat, ale z mého pohledu to znamená jenom naprosto zbytečnou fyzickou aktivitu, ono to mlácení není úplně sranda jak to vypadá. (sice teda skoro taková. ale ne úplně.)

Jo, a pak tady máme ty odměny. Tedy ... "odměny". Za odměnu dostanete vejce. Typicky vařená, dobrá akorát k tomu, abyste je přenechali někomu, kdo je náhodou jí.

Tolik tedy k motivaci pro mě. Takže jsem udělal to nejrozumnější, co jsem mohl: vylezl z postele ve dvanáct a v Kladně se zjevil ve zdravých pět odpoledne. Maminka stále dělala narážky na to, že když nebude zbita, tak uschne, takže pod nátlakem jsem se nakonec uvolil, uvázal mašli na dřevěného hada, co se mi povaluje v pokoji, a maminku vyplatil.

I s říkačkou:

Hady hady dapravady,
dejte vejce malovaný.
Nedáte-li malovaný,
dejte aspoň bílý.
Užovka vám za to snese jiný.

A dostal jsem želatinové žížaly, které jsem pak zaujatě žužlal.

O koncertě Faithless se mi asi nechce moc detailně rozepisovat (bylo to úplně super! by mohlo stačit. jo a ještě, viděl jsem na vlastní oči živýho Maxi Jazze a Sestru Blissovou! juch. chtěl jsem si koupit tričko, ale neměli tam žádná pěkná. líbilo se mi akorát dámské tílko, ale přes veškerou transkovitost bych to nakonec asi nenosil, a to by byla škoda), podobně o koncertě Hm... následující den (taky to bylo úplně super! a hráli tam starý písničky! Mrtvolu, a Áju , a Nevídáno neslýcháno (na dubu žaludy, na buku bukvice, všechno s obrazovou dokumentací (ale kdo představoval tu bukvici, to jsem nerozšifroval)), a ukazovali fotky z mládí a ze začátků kapely, a skeny původních rukopisů některých textů, a hráli asi pět písniček, které jsem nikdy nikde neslyšel (!) a byly naprosto super. a vůbec. prostě bylo to naprosto dokonalé, a kdo jste tam nebyli, záviďte! (a ty, Laduše, ty záviď nejvíc!))

Nějaký ten pátek potom (tj. buď první nebo druhý pátek po velikonocích) jsem navštívil zkoušku z pravděpodobnosti a statistiky. Naučen na perfektní počítaní příkladů ... no, dobře, naučen na obstojné počítání příkladů, s nejistotou jsem se usadil do lavice a nevěřícně koukal na zadání. "Dali jsme vám tam míň příkladů a víc teorie, abyste se měli čeho chytnout," informoval nás profesor. Tak to pěkně děkuju. O lineární regresi nevím nic, protože jsem se na ni záměrně neučil (nejsou z ní žádné příklady a v předchozích písemkách nebyla), důkaz Čebyševovy nerovnosti na přednášce údajně ani nebyl, o geometrickém rozdělení jsem také slyšel poprvé. Zbytek jsem nějak nahádal, ale jestli to stačilo, tak to se nad tím musely zavřít obě oči a napsat známka poslepu. A byla by to hodně těsná trojka.

Jak to dopadlo zatím nevím, známku v indexu ani v SISu ale dosud nemám. Jedním dechem se sluší dodat, že to byl poslední termín ze statistiky, a že jestli to nemám, tak jsem nesplnil podmínky pro připuštění ke státní závěrečné zkoušce, čili v nejlepším případě si to ještě o rok prodloužím a v nejhorším mě vyhodí natvrdo.

V pondělí mě tedy chytla taková sebereflektivní deprese, při které mě napadlo, že by možná nebylo od věci se na tu školu úplně vyfláknout a odjet někam pryč. Například na nějakou dobu pracovat do Německa. O tom když se doslechl můj šéfík přes javu, tak radostí div netancoval, a to jsem mu ani nic neslíbil, jenom že o tom uvažuju. Tak uvidíme.

Na myspace jsem nalezl velmi pěkné video o ekologických problémech. To mě dovedlo k několika věcem.

Zaprvé: provedl jsem experiment se včelou (která mi vletěla do pokoje) a mobilním telefonem (ze kterého jsem zavolal na bezplatnou infolinku a takto volající mobil ke včele přiblížil) a tím jsem nade vší pochybnost prokázal, že včelám je vyzařování z mobilního telefonu úplně ukradené.

Za druhé: nemám rád ekology a podobnou pakáž. Což není nic osobního, není to ani nic proti ekologii jako takové. Jenže ti lidé, kteří tím opravdu žijí, mají většinou na můj vkus poněkud zvrácené názory. Je tu jasně patrné levičáctví (v překladu, snaha starat se o lidi, kteří jsou schopní se o sebe postarat bez problémů, jen jsou na to moc líní nebo hloupí nebo vyčůraní. ono obecně si myslím, že hloupost by se neměla tak široce tolerovat. že někdo udělá chybu je ok, ale že se z ní nepoučí, to už je jeho problém. no nic, to jsem trošičku rozebíral posledně) a s tím spojené prohlašování, že někdo ví líp než já, co je pro mě dobré.

Za třetí: za chvíli je konec světa, takže už je to asi jedno, ale něco by se dělat mělo. Problém je, že řešení, která navrhují ekologové, jsou vesměs špatná.

Tolik k videu.

U nás na chodbě jsem našel dvougigovou SD kartu. Moje čtečka si s ní nedovedla poradit, takže jsem si musel koupit novou čtečku (spolu se stativem, bluetooth klíčkem a novou grafickou kartou, se kterou je zatím víc potíží než užitku). Pak jsem na kartě objevil spoustu aplikací pro PocketPC, film Alone in the Dark, fotky nějakého zhruba 16letého chlapce ve složce "miláček" a fotku jiného chlapce pojmenovanou "owner", a nějakých 700MB gay porna. Bohužel gay pornu neholduji, takže je pro mě obsah bezcenný.

Teď jen váhám, jestli mám vyvíjet snahu se s těmi lidmi setkat za účelem vrácení té karty. Rozumějte, nemám nic proti gayům ani proti pornu. Proti PocketPC sice něco mám, ale nic tak závažného, aby mi to zabránilo v poctivém vrácení nálezů. (tím spíš, když je na té kartě vizitka (nejspíš majitelova)) Mám ale vrozenou averzi vůči šamponům, tunerům a lidem z podobných společenských vrstev (tedy vlastně vůči lidem, na jejichž hodnotovém žebříčku figurují věci, které já bych se ani neodvážil nazvat hodnotami). A navíc mě zneklidňuje představa někoho, kdo má potřebu si s sebou nosit porno opravdu všude. Tím spíš gay porno.

Čili, mám kartu vrátit a tím zvýšit množství dobra ve světě, nebo si ji nechat a vyjádřit tak symbolický odpor (a zvýšit množství mně dostupného datového prostoru)? Nebo snad něco úplně jiného?

Pokračování příště.