jako Dement.
Dlouho jsem zvažoval, jestli použít typický výraz "den blbec", ale myslím že v mém případě je "den dement" přesnější.
Suchý výčet událostí jo?
Nejdřív jsem se probudil v šest ráno od toho, jak mě bolelo v krku. Pak mě probudil v osm pán z PPL, že mi veze zboží. Vzápětí (v jedenáct) mě probudil znovu, že už je tady.
Zboží mě značně zklamalo.
Přišel jsem pozdě do divadla. A když jsem si o přestávce dal čaj, tak jsem ho dostal přesně ve chvíli, kdy zazvonili konec přestávky.
A teď podrobněji. Ono to totiž všechno úzce souvisí.
Ve zmíněných šest jsem se vzbudil a ještě asi půl hodiny mi trvalo, než mi došlo, že jsem vzhůru proto, že mě strašně bolí v krku. Protože moc chci jet o víkendu do Týna na Epy (viz komentáře u ladušky), rozhodl jsem se v zájmu svého zdraví setrvat většinu dne v posteli.
Když jsem skoro usínal, zavolal mi pán z PPL, že se tu v jedenáct staví. A jen co jsem konečně usnul, zavolal mi znovu pán z PPL, že už je tady. Bylo totiž jedenáct.
Vylezl jsem, přioblékl se (vynechávám drobnosti jako že moje oblečení bylo nasmrádlé z úterní hospody), převzal zboží a spěchal ho rozbalit. Vyvěsil jsem oblečení na balkon a vrátil se k rozbalování.
Pak jsem se vrátil zase na balkon, protože nůž, který jsem chtěl k rozbalování použít, zůstal v kapse tam visících kalhot.
Vybalil jsem přístroj z elegantní krabice, připojil k nabíječce, zapnul...
K té nabíječce. Původně jsem spekuloval o tom, že bych si nechal přístroj poslat z ameriky, kde ho mají za mrzkých 240 dolarů, zatímco u nás za sedmapůltisíce korun (a to ještě jeden musí hodně hledat). Důkladně jsem kalkuloval výhody a nevýhody, a vyšlo mi, že bych za přístroj z ameriky zaplatil tolik, kolik u nás přístroj stojí bez daně. Tedy v případě, že by ho na celnici nechytili a nezdanili. A navíc bych přišel o dvouletou záruku.
V mé kalkulaci figurovala nabíječka do evropské zásuvky, která stojí pětikilo, a která s cenou trošičku šoupla. Pointa spočívá v tom, že nabíječka, kterou jsem dostal, je univerzální a má zástrčku jak evropskou, tak americkou. Zhruba polovina mé kalkulace je tedy chybná.
A když jsme u toho, v americe k tomu nabízejí kožené pouzdro zdarma. U nás některé obchody nabízí také pouzdro zdarma. U jednoho takového obchodu jsem nakupoval a pouzdro zdarma jsem dostal.
Jenže ono to není pouzdro. Je to spíš taková blbá skořápka, navíc ze všech stran děravá, aby se tam všechny konektory daly zastrkat a dotykový displej se dal osahávat. Displej coby nejcitlivější část tedy nijak nechrání a význam celého "pouzdra" mi trošku uniká. Opravdu unikátní výrobek.
Nakonec jsem ale asi udělal dobře, že jsem to neobjednal z ameriky. Teď mám alespoň možnost do čtrnácti dnů přístroj prodejci omlátit o hlavu bez udání důvodu. No ale kde jsme to přestali.
...na vzorových souborech jsem vyzkoušel, že přehrává hudbu, video i obrázky, nahrál nejnovější firmware, nahrál do přístroje pár svých empétrojek a začal zkoumat, jak z přístroje vytlouct to, co jsem po něm chtěl prapůvodně – podporu last.fm statistik.
Inu, podpora tam je.
Ale.
Nejdřív jsem to zkoušel v linuxu. Nefunguje. Tedy, jakože funguje, ale pouze pro soubory, které se do přístroje nahrají určitým způsobem, a ten způsob v linuxu nefunguje.
Opravdu nefunguje, hrál jsem si s tím dvě hodiny. (a budu si s tím hrát dál, dokud to fungovat nebude, ale to je spíš na dlouhý lokte)
Tak jsem přepnul do windows, že to zkusím ve windows. Jenže to po mně chtělo windows media player 11, tak jsem ho stáhl, a windows media player 11 si chtěl zkontrolovat, že mám pravé windows, což na notebooku nemám. Takže jsem se přepnul zpátky do linuxu, aby mi fungoval internet na druhém počítači (dlouhá historie...) a přepnul do windows druhý počítač. Nainstaloval windows media player 11, nahrávání souborů zafungovalo, ale zase windows media player odmítl pracovat s asi tak drtivou většinou mých mptrojek.
S tou troškou, kterou to nahrát nechalo, to i zafungovalo, takže jsem si pěkně "nascrobblil" tři písničky, pak jsem snahu vzdal, přepnul se zpátky do linuxu a nahrál tam ostatní písničky normálně.
Tady se ukázala první výhoda přístroje, a to je jeho osm gigabajtů paměti. Což je Opravdu Hodně . Vůbec jsem nemusel přemýšlet, co do přístroje nahraju, prostě jsem tam zkopíroval všechno co se mi v tu chvíli líbilo. A ještě mi zbyla polovina volného místa.
Mno. Mezi tím jsem s přístrojem trošku blbnul a začalo mě iritovat ovládání. On dotekový displej je sexy, ale když se to udělá blbě, tak už tolik sexy není. Když třeba musíte na některá tlačítka ťuknout dvakrát, jednou jako že to tlačítko vybíráte a podruhé jako že ho opravdu chcete stisknout, tak to je poměrně trapné. A vůbec, půlka ovládání je docela přesruku.
A protože displej není nijak chráněný, musím na něm nechávat tu hnusnou fólii co tam je od výroby, a to opravdu není sexy.
No ale budiž. Písničky to přehrává a to poměrně slušně a velmi, velmi nahlas. Problémy v tramvaji nebo metru už rozhodně mít nebudu.
A s tím jsem se vypravil do divadla.
Byl jsem totiž už asi dva měsíce domluven s lidmi ze zpívání, že dnes (jakože v ten samý den co se děje ten zbytek, tedy ve středu) půjdeme do Divadla v Dlouhé na Maškarádu od Pratchetta. Divadlo mělo začínat v sedm, sraz byl o půl sedmé u kotvy.
Jaké bylo moje překvapení, když jsem pohlédl na mobil a zjistil, že je čtvrt na osm!
Teď si dovolím malý technický odskok o změnách letního času, aby mělo vyprávění správný říz, a aby všem bylo jasné, že Microsoft je sémě všeho zla i co se týká tak jednoduché věci, jakou letní čas bezesporu je.
Že v počítači jsou hodiny, které jdou, i když je počítač vypnutý, to asi všichni tak nějak tušíte. A kde jsou hodiny, tam nastává nutnost měnit čas. K čemuž se počítač může postavit dvěma způsoby.
První způsob je takový "lidský" – počítač půjde v sobotu večer spát, v neděli ráno se probudí a vidí, že naposledy šel spát v sobotu, teď je neděle, a v noci se měnil čas. Takže podobně jako člověk jde a hodiny seřídí. Pamětníci ví, že windows 95 a 98 se pak vždycky ještě přihlásily, že "systém windows automaticky změnil čas, je to správně?" Tohle už XPčka nedělají, ta jsou drsná a věří si, že to uhodla.
Druhý způsob je o něco systémovější, takový matfyzácký. Spočívá v tom, že počítač ve skutečnosti žádný čas nemění. Hodiny v počítači měří pořád stejný čas, takový ten univerzální Greenwichský. Vy pak počítači řeknete, že bydlíte v Praze, a on vám ten čas přepočítá. Na Greenwichi nikoho nezajímá, že "ve tři budou dvě", ale váš počítač ví, že v sobotu večer jsme od Greenwiche posunutí dvě hodiny, zatímco v neděli ráno už jenom jednu. Takhle se to dělá v Unixu, a dělalo by se to i v Linuxu, kdyby se na tom samém počítači nemusely pouštět windows, které takovým finesám nerozumí.
Tipnete si, který způsob je lepší? A proč?
...netipnete, poněvadž to nestihnete, jelikož vám to hned vykecám. Lepší je druhý způsob. Já jsem to totiž zase zjednodušil. Ono to není tak, že "počítač jde spát". Počítač jako takový to vůbec neřeší, spíš je mu to jedno. Spát jdou Windows. A tady nastává kámen úrazu...
Pamatujete, jak jsem říkal, že jsem přepnul do windows a zase zpátky?
Tak windows jsem měl spuštěné naposledy někdy minulý týden, tedy ještě v letním čase. Mezi tím si vesele používám linux, v neděli jsem seřídil hodiny ... a ve středu jsem zapnul zase windows. Windows se probudily, podívaly se, že že když šly naposledy spát, byl letní čas, a teď už je zimní, a potichoučku, aniž by cokoliv řekly, nastavily čas o hodinu zpátky.
Jenže v té době už byl čas seřízený!
No a protože jsem to udělal na obou počítačích rychle za sebou, tak jsem si nestihl ničeho všimnout a oba počítače mi ukazovaly čas o hodinu zpátky. A protože já houska nemám žádné normální hodiny, tak jsem až pohledem na mobil při odchodu zjistil, že je něco špatně.
Takhle ignoranti v Microsoftu vlastně přímo způsobili, že jsem přišel o 40 minut pozdě do divadla.
Naštěstí mě tam pustili (uvaděči. hádám že ignoranti z microsoftu, kdyby o tom mohli rozhodovat, by mě nikam nepustili), dokonce i usadili, takže jsem zas až o tolik nepřišel (délka celého představení je 200 minut).
Akorát pak o přestávce jsem si koupil ten čaj a při snaze ho rychle vypít jsem si spálil jazyk.
No. Snad to dnes (ve čtvrtek) půjde lépe.
Z nepříliš podařeného nákupu přístroje jsem ale aspoň získal poučení.
K tomu, aby jeden mohl něco vybrat dobře, musí to napřed vybrat špatně. Když jsem si kupoval svůj první přístroj, měl jsem štěstí a strefil jsem se do takového, který mi po všech stránkách vyhovoval. Myslel jsem si tedy, že stačí vybírat podle parametrů a ono to už nějak dopadne. Bohužel, nedopadne. Na přístroji, a ostatně i na všem ostatním, je hromada věcí, které lze udělat dobře nebo špatně. Dokud nevíte, jak to vypadá, když je to uděláno špatně, nemůžete ani poznat, že je to uděláno dobře.
Aspoň pro příště vím, co si sledovat.
Zdá se ale, že co se týká včasného chození spát, jsem nepoučitelný.
Dobrou noc.