em tečka pé tečka

Pokud máte v poště informace privátního charakteru, smažte je!
(skok na navigaci)

štěstí přeje připraveným 9.12.2005, 2:30:00 (zběsilosti)

Příliš mnoho rozdělaných úloh, spánkový deficit, vánoční besídka, nedostatek vůle, závislost na basech a podzimní slunce na začátku zimy.

Dnes jsem vstával v 10 hodin a 30 minut. Nominálně. Na ten čas byl nařízen budík. Ve skutečnosti jsem vstal krátce po dvanácté hodině a do práce se doopravdy vydal tak okolo druhé hodiny (kdy jsem už měl být na celopodnikovém meetingu). Den byl obzvláště vydařený – relativně sucho, skorojasno až polojasno, úchvatné podzimní slunce osvětlovalo neutěšenou sbírku paneláků, parkovišť a asfaltových silnic.

Bohužel jsem šel spát o půl šesté ráno, takže v deset hodin a třicet minut jsem byl neschopen jakékoliv aktivity náročnější než zavření očí a usnutí na dalších několik hodin. I poté, co se mi s nadlidským úsilím podařilo opustit lůžko, jsem se cítil nepříjemně pasivní. Zrovna dnes se mi to vůbec nehodilo, potřeboval jsem strávit co nejvíce času v práci. Tato úloha tedy zůstává na zítřek (tedy, včera se mi nedařilo a úloha zůstává na dnešek. teď už je po půlnoci).

Naštěstí se stalo něco neočekávaného. Při čekání na autobus se mi ve sluchátkách ozvaly úžasné Puretone a jejich geniální Závislost na basech, tedy Addicted to Bass. Tahle písnička mě konečně uvedla do pohybu. Dokonce tolik, že se mi podařilo snad definitivně diagnostikovat příčiny mého problému s aktivitou a časem. Problém je v tom, že disponuji nedostatečnou silou vůle. Ale o tom vedlejší zápisek.

Ještě ráno se mi podařilo úspěšně zprovoznit suspend-to-ram a suspend2 hibernaci na svém notebooku na gentoo na kernelu 2.6.14-r2. Tím je odzvoněno časům, kdy jsem z technických důvodů provozoval SuSE, a nastávají zajímavé časy, kdy začnu rozvíjet overmind. che, che. V autobuse jsem tedy nadšeně na notebooku sepsal většinu toho o síle vůle.

V metru jsem už notebook nevytahoval, místo toho jsem se věnoval pozorování lidí. Natolik intenzivnímu, že jsem zpozoroval a následně se zapojil do hovoru se dvěma děvčaty, z nichž alespoň jedno rozhodně není normální. Já mám na takové lidi štěstí.

Říká se, že štěstí přeje připraveným. Kdybych měl vybrat nejpravdivější přísloví, asi bych zvolil tohle. Ano, mám v životě podezřelé štěstí, ale jen když jsem na něj připraven. To platí, co pamatuji. Na táborech se v soutěžích objevovaly šifry, které znám a jsem schopen dekódovat zpaměti. Ve škole jsem byl většinou zkoušen z toho, co jsem se učil. Dostal jsem zadání písemky, které mi připadalo snadné. Ale jen když jsem se doopravdy učil – když jsem se na to vykašlal s tím, že to nějak dopadne, taky to "nějak" dopadlo. Stejně tak u zkoušek teď na matfyzu, stejně tak kdekoliv a kdykoliv. Štěstí přeje připraveným, a já jsem připravený.

Podivuhodnou shodou okolností jsem byl připravený na setkání se ženou ;e))

Původně to byl plán na středu – najít vpodstatě náhodný "cíl" a navázat s ním kontakt, čistě kvůli procvičení komunikačních schopností. Ve středu nebyl čas ani příležitost. Pouze jsem si stihl bolestně uvědomit, že když pasivně čekám na příležitost, tak ta nikdy nepřijde.

Ve čtvrtek, tedy dnes, tedy přesněji včera, jsem si uvědomil, kde je jedna z chyb v mém přístupu k životu. Ve čtvrtek jsem nabil vnitřní baterie z podzimního slunce a ze Závislosti na basech. Ve čtvrtek jsem "zcela náhodou" potkal dvě dívky, z nichž jedna měla se mnou společnou cestu, a se kterou jsem se začal bavit naprosto plynule, jako by nic. Věc u mě neví... ehm, vídaná, ale trošku jinak. Tahle shoda okolností je podezřelá.

Jak to bylo s těmi zázraky? Na zázraky nemůžete věřit, musíte na ně spoléhat?

Poradu v práci jsem samozřejmě nestihl. Stihl jsem rozhovor s člověkem, který zajišťuje příspěvky firmy na pojištění. Byl to "tak trochu jiný pojišťovák". Na rozdíl od agentů ZFP nám nevnucoval žádné produkty. Pouze nevtíravě naznačoval, že kdybychom něco chtěli, on nám to zařídí. Mluvil realisticky, nevymýšlel si, říkal, jak to doopravdy funguje. Budu muset porovnat jeho nabídku s naším zetefpáckým portfoliem.

Stihl jsem také vánoční besídku – posezení v hospodě při jídle, pití a deskových hrách. V abalone jsem byl dvakrát po sobě drtivě poražen, v Go jsem tak nějak ... ehm ... no, vyhrál, ale těžko se to dá počítat – hrál jsem proti Píďovi, který to nikdy předtím neviděl.

Zítra, tedy dnes, hodlám na serveru Unicorn zprovoznit jago, javový Go server. Pak začne celofiremní legrace.

...v deset hodin nás z hospody nekompromisně vyhnali, rozdělili jsme se tedy na spoustu skupinek, rozběhli se do spousty hospod, pak se zase seběhli, vrátili se na metro, já jsem dospěchal na vlak, vyřídil nějakou tu krátkou textovou korespondenci a začal psát. Nyní přijíždím na Kladno, a je čas tuto Zběsilost uzavřít. Dobrou noc, děti.

A mimochodem: pokud hledáte RSSku pro linux, a liferea vám nevyhovuje kvůli závislosti na gnome ... ta rsska v thunderbirdu je docela slušná ;e)

Komentáře

[1] brozkeff (09.12.2005, 22:12:13):
... a to já myslel, že ta pasivita je správná. Aspoň se mnou to po nějaké _aktivitě_ (btw - znáte to takové to nutkání hlasitě za každou cenu protestovat kvůli každé blbosti?) dopadne jako když vojín Kotaz měl dotaz...








www.140.cz http://last.fm/ SomaFM commercial free internet radio