em tečka pé tečka

Takový perex, to je věc děsně nešikovná. Asi by byl šikovnější, kdyby tam bylo něco, co vypovídá o obsahu příspěvku.

Ono to není tak jednoduchý, protože u mě o obsahu příspěvku dostatečně vypovídá rubrika (zběsilosti). Jenže co mám pak psát do toho perexu? Nějaký shrnutí? První odstavec? Nějakou naprosto nesouvislou zběsilost?

...ale ovšem, tenhle nápad se mi líbí. Škoda že nejsem první koho to napadlo. Tenhle už necháme tak jak je, ale ty další... che che.

Nejprve bych rád představil vaší pozornosti (a potažmo tedy i vám) dva nové blogy.

Většina z těch, kdo to tady čtou (a o kom vím, že to čte ;e) ) už o utčině blogu ví. Není ovšem na škodu ho připomenout.

Druhý je blog Lukášův, který, ač se původně nezdál, je svou jetostí přesně na té správné hladině. Budeme se těšit.

Nevýhodou tohoto nárůstu je fakt, že už se mi složka "friends" v rssce nevejde na jednu obrazovku. Nu vot.

Btw, kdo znáte AirGurua, věděli jste, že to je téměř rodilý rus? :e))

O tom, že bych měl více spát, svědčí dostatečně skutečnost, že už mám problémy se čtením. Napřed ale o tom, proč spím málo.

Do nového roku jsem vkročil s pevným předsevzetím, že budu pracovat na zlepšení své síly vůle. Vydrželo mi to přesně den a půl. Druhého dne jsem totiž dostal zmíněný foťák. S úžasnou hračkou v ruce si zkuste udržovat sílu vůle, žeano. Hodně fotím (a výsledky nestojí za mnoho, kdyby si snad někdo myslel), k tomu se flákám, a tak podobně. Síla vůle se zase roztříštila. No alespoň jsem byl v pondělí ve škole...

...jenže do školy bych teď ke konci semestru mohl začít chodit častěji. Jinak to dopadne špatně. Potřebuji rovných 40 bodů pro postup do dalšího ročníku. Zatím nemám jistý ani jeden. Dle původního plánu jich mělo být za zimní semestr 29. Teď to vypadá na 21, a to ještě jen pokud půjde všechno hladce.

Javový projekt se naštěstí pomalu ale jistě chýlí ke zdárnému konci. Mám ovšem ještě pár nedodělků z dalších "zaměstnání".

...mno, takže celé dny se flákám a celé noci ponocuji. Málo spím a zdají se mi psycho sny. Už jsem dokonce uvažoval o tom, že bych si udělal další rubriku a sny tam opisoval. Možná na to ještě dojde. Už si je píšu. Některé detaily jsou ovšem nepublikovatelné, a nějak se mi nechce udržovat si verzi "necenzurovanou" pro osobní potřebu, a ještě k tomu verzi veřejnou.

Spánková deprivace je zlá věc. Mně to můžete věřit, já jí znám jak své boty. Ta dnešní obzvláště stojí za to. Neumím totiž číst. Když mi utu napsala, že na mé mužské nemenstruační názory není nikdo zvědavý, přečetl jsem si to jako "mužské nemenstruační nástroje". Toto pojmenování mě docela zarazilo – sice každej tomu říká jinak, ale "nemenstruační nástroj" ... Už už jsem to chtěl obrátit, že o nástrojích tu nikdo nemluvil. Pak jsem si to naštěstí přečetl znovu. A opravdu, o nástrojích vážně nikdo nemluvil.

Pak ještě slovo "neponocuj" jsem si přeložil jako nějaký absurdní patvar potvor.

Opravdu bych neměl psát, ale spát. Vždyť je to rozdíl jen dvou písmenek.

Další v pořadí je nová bradavice. Ne, nové jsou blogy. Další v pořadí (sice v nějakém zvráceném pořadí) je bradavice. Bez přívlastku, ale klidně jí nějaký vymyslím. Říkejme jí třeba stará, hnusná a zažraná bradavice. Patlám na ní pravidelně mast z koncentrované kyseliny salicilové. Mast sice leptá kůži, ale málo. Bradavici (staré, hnusné a zažrané) to zjevně moc nevadí. Bude potřeba nasadit agresivnější prostředky.

Jak moc agresivní je savo? A industry-grade kyselina chlorovodíková, kterou tu někde máme na čištění odtoků? Nebo co třeba nějaké rozžhavené železo?

Napíšu si na prst sprejem proslavený nápis: ZEMŘEŠ

Co se týká umírání, Rozárka mě opět začíná děsit. No ikdyž. Teď už to není děs. Spíš nějaké takové vyčerpání. Dlouho a dlouho se chová normálně, a pak najednou nějaká smska úplně mimo, taková, kterou v plném rozsahu nepobírám a děsí mě, co ona tam někde zase provádí. Jenže právě že mě to už neděsí, začíná mi to být jedno. S každou takovou sms roste moje chuť napsat (a dodržet) "promiň, už se nikdy neuvidíme". Tahle chuť potom úplně zmizí, a při příští takové zprávě se objeví s novou intenzitou.

Spíš si začínám říkat, co já si to vlastně namlouvám? Tuhle jsem se jí při rozhovoru s geekonem dost zastával. Teď bych všechno odkýval. Tak nevim...

Jeden pán zemřel na udušení. Tedy takových bylo víc, ale tenhle zemřel na udušení sloními výkaly.

A víte proč si sloni malují chodidla na žluto? Aby se mohli nepozorovaně potápět hlavou dolů v hořčici.

Ostatně, víte co je ten černej trojúhelník v hořčici? To je žralok. Proto se právě sloni schovávají.

A tímto odstavcem, naprosto z cesty, tedy ještě konkrétněji touto větou, která, jak je tu již tradicí, začíná spojkou, nebo snad dokonce částicí, "a", bych rád tento zhruba stejně z cesty blogopis uzavřel, takže se s vámi všemi srdečně loučím, přeji příjemnou noc, hezké ráno, šťastné a veselé a dobře prožité svátky, a slibuji, že příště už opravdu napíšu o té naivní upřímnosti, ano?