em tečka pé tečka

Pokud máte v poště informace privátního charakteru, smažte je!
(skok na navigaci)

pitomci lidí 12.12.2006, 1:50:00 (z hlavy)

pohyblivý obraz umírajícího světa

Jak jsem posledně (resp. kdysi dávno) zmiňoval tu reklamu na Potomky lidí, tak to nedopadlo jen tak. Po přečtení pár referencí na čsfd jsem se rozhodl, že tento "vizuálně působivý" film "se slabším scénářem" musím vidět. A protože se mi to zrovna hodilo do krámu, po vystoupení z vlaku jsem se vypravil podívat se do Palace Cinemas Slovanský dům, jestli to náhodou ten den nedávají.

Dávali. Za deset minut jedna jsem začal shánět někoho, kdo se mnou půjde na film od 14.50. Všichni se na něco vymluvili, nakonec jsem ale uspěl u ngvadi. Ovšem jen pod podmínkou, že jí nebudu chřoupat popcornem u ucha. (Pochopitelně jsem se pak celý film musel držet, abych nechřoupal.)

V rychlosti zmiňme, že být to rande, asi bych dostal košem – já špinavý, smrdutý z koncertu a z vlaku (polovinu cesty se mnou v kupé trávil slušně vypadající pán, který ale tak intenzivně čpěl potem, že jsem si pak až do večera nebyl jistý, jestli jsem načichl, jestli smrdím sám, nebo jestli mám čichové halucinace), ze všech kapes mi čouhalo nějaké jídlo, prostě takový podezřelý prototyp mladého bezdomovce. Rande to naštěstí nebylo, takže jsem košem nedostal.

Zakoupili jsme lístky, usedli do sedadel, shlédli dvacet minut kinoreklam a pak už se na plátně začal odvíjet poutavý příběh o záchraně světa a vítězství dobra nad zlem.

Tedy ...ehm, abych tak řekl.

"Já nevim, asi jsem moc náročný divák," svěřila se ngvadi, když to skončilo. Odpověděl jsem, že mně se to líbilo, ale tak já jsem naopak nenáročný divák, takže to nic neznamená.

Příběh prý byl moc jednoduchý; hlavní hrdina jde za nějakým úkolem, neustále se mu do cesty staví překážky a on je překonává, a je předem jasné, jak to dopadne. Což je víceméně pravda, a nic než pravda.

Avšak není to celá pravda.

Totiž, kdyby se milí pitomci odehrávali dejme tomu v současné USA, a hlavní hrdina by měl za úkol zachránit svou vyvolenou před teroristy (kteří se snaží zabít jejího psa), byl by to úplně blbý film a nestál by ani za to jednovětné strhání, které mu ngvadi věnovala. Kdyby se milí pitomci odehrávali v roce 4321 po zničení Země, byla by to slátanina se skvělými efekty, na kterou bych se díval právě kvůli těm skvělým efektům a ničemu jinému, a právě kvůli tomu by mě to hrozně bavilo (kdyby to bylo navíc animované, nebyli by to Potomci lidí, ale Titan AE). A kdyby se to odehrávalo ve čtrnáctém století mezi rytíři, jistě by to bavilo třeba takovou larynku, která má na ty rytířské ideály od jisté doby úchylku, ovšem já bych o to nezavadil ani koutkem oka.

Potomci lidí se ovšem neodehrávají ani v USA, ani v roce 4321, ani mezi rytíři. Odehrávají se ve Velké Británii v nedaleké budoucnosti, tuším v roce 2027. Ve světě, který je velmi podobný tomu našemu. Až na zanedbatelnou trošku technického pokroku, a na celosvětovou neplodnost. Svět, ve kterém je nejmladšímu člověku osmnáct let a lidstvo pomalu vymírá. Svět, který upadl do chaosu, a jediná stará dobrá Británie se jakž takž drží společenského řádu, za cenu krutého zacházení s uprchlíky z ciziny.

Hmm, nuda, šeď...

(odtud začínají spoilers. nicméně vzhledem k jednoduchosti příběhu myslím nikomu neuškodí)

Už osmnáct let se nenarodilo jediné dítě a nikdo neví proč. Teroristická organizace Ryby se snaží donutit stát, aby začal s uprchlíky zacházet citlivěji. Používá k tomu bomby na veřejných místech. Nebo možná ty bomby umísťuje vláda, těžko říct. Do toho se zamotá nevinná černoška, která je jednak uprchlice, a jednak v devátém měsíci. A pak tu máme Human Project, o kterém se neví, jestli vůbec existuje, ale ví se, že se snaží řešit neplodnost. To už zní zajímavěji, ne?

Zní, jenže o tom se ve filmu dozvíte akorát starou belu. To jsou jenom kulisy, ve kterých se zmíněný zbytečně jednoduchý příběh odehrává. Hlavní hrdina má za úkol dopravit ženu i dítě (první dítě po osmnácti letech, skvělý politický nástroj) na loď Human Projectu, která možná někam připluje. Cestou nesmí být poškozena žena ani dítě. Hmm...

A k tomu všemu ta klamavá reklama. Poslední živý člověk ať zhasne světlo. Nebo, v jeho rukou leží osud lidské rasy. Opravdu? O žádné poslední živé se tu nejedná, lidí je pořád nepříjemně mnoho, i přes opuštěné a rozmlácené školky, i přes bombové útoky, i přes to, že vláda rozdává sebevražedné soupravy na příděl. Že by chlapík mohl zachránit svět tím, že doveze nějaké děcko na nějakou loď? Ale prosímvás. Taky by si mohl stoupnout na levou ruku a zpívat Árii měsíce s prstem pravé nohy v uchu, přínos pro záchranu světa bude srovnatelný. Ať mi neříká, že tomu sám věří, pitomec. Samé výmluvy. Ten film prostě není konzistentní s tím, jak se propaguje, a vlastně ani sám se sebou.

A to mi vrtalo hlavou. A vrtalo a vrtalo, a kdybych to nevyřešil, vyvrtalo by mi to díru od ucha k uchu.

Protože přes to všechno, co hovoří proti němu, ten film se mi líbil. Vizuálně byl opravdu velmi působivý. Byla z něj cítit ta deprese, která na lidstvo dopadla. Byly vidět ty ruiny škol a opuštěná dětská hřiště. Bylo vidět, že lidé se bojí chodit po ulici. Všude policejní kontroly, hledání přistěhovalců a teroristů. V domě bohatého člověka je jídelna v nejvyšším patře, s výhledem na město, které stárne a umírá. Na pravidelnou údržbu se všichni dávno vykašlali, po nás potopa. Tentokrát doopravdy. Přísně hlídané uprchlické tábory si uvnitř žijí vlastním životem, zvenku ovšem nejvíc připomínají nacistické koncentráky. Nejbezpečnější je to místo, o kterém nikdo neví, odbočka ze silnice tedy musí být zakrytá "náhodou spadlými" větvemi. Po lesích řádí loupežníci, tedy gangy motorkářů.

A pak ty scény. Žena s novorozenětem v náručí vychází z obléhaného domu, velitelé přikazují zastavit palbu a vojenský šik se rozestupuje, aby matka mohla projít. Prvoplánové, ale působivé.

O ten příběh ve skutečnosti vůbec nejde. Je to jen taková záminka. Stejně jako kulisy, ať už obrazové nebo dějové. Všechno důležité zůstává nevyřčeno. Není to film, je to pohyblivý obraz. Obrazy nic nevysvětlují, obrazy nemívají komplikované příběhy. Obrazy jsou okna do jiného světa, nic víc a nic míň. A přesně to jsou Potomci lidí – okno s vyhlídkou na umírající Zemi. Dvě hodiny se můžete kochat výhledem. Pak se vrátíte do svých domovů a budete rádi, že žijete tam, kde žijete.

Zarytým filmofilům to pochopitelně nemůže stačit. Já ale žádný filmofil nejsem. A pozorování světa mě vždycky bavilo.

Komentáře

[1] skřítě (12.12.2006, 08:09:24):
hmm, asi si na to zajdu...
[2] ag (12.12.2006, 20:55:33):
jj, je to asi tak treti film, ktery mam rad kvuli obrazkum, a ne faktickemu obsahu ;) A ten dojem obrazu vznika proto, ze tam jsou nehorazne dlouhy casti bez strihu. Treba to prepadeni v lese je uplne uchvacujici (nebo i ostatni dlouhy casti), protoze celou dobu je to bez strihu, a clovek ma tu situaci servirovanou presne tak, jako by tam byl, a ne nejak extra predzvejkane z ruznejch uhlu a podobne...
[3] sweepz (14.12.2006, 20:07:30):
hlavne si revolucne kameraman dovolil casto zabirat jen tela bez hlav a to klidne za nekolika minutoveho rozhovoru.. upoutal tak divaka na dany rozhovor a pohybovou stylizaci.. mimika nebyla podstatna :) me se moc libil... atmosfera perfektni a realne akcni sceny.. to me po dlouhe dobe zase potesilo
[4] ngvadi (14.12.2006, 23:54:17):
hm. že bych se taky vyjádřila? :)

no, rači ne. jen mi to tak nějak nestačilo... ta všudypřítomná prvoplánovost mi přebila to pěkný, co se na tom najít (určitě) dá...
[5] ngvadi (14.12.2006, 23:55:23):
jo a matejcik se udržel a popcorny nekřoupal, zato mlaskal celou dobu bonpari...:P
[6] elfora (15.12.2006, 23:00:17):
působivá kritika-aspoň:-) Taky bych na to zašla...








www.140.cz http://last.fm/ SomaFM commercial free internet radio