em tečka pé tečka

podzimní obloha dala se do gala
večerní vánek se do vlasů vplétá
a po tý obloze pod křídlem rogala
s tím vánkem ve vlasech Markéta létá

nebe je modrý jako mý džíny
tak jsme si zpívali s klukama zamlada
zmizely smutky a podzimní splíny
prostě to všechno co Markéta nerada

Noc ze soboty na neděli (den, který trvá 25 hodin) byla naprosto úžasná. A teď mě dostihla melancholie, taková ta, která se vždycky objeví po něčem skvělém, když si uvědomíte, že už to skončilo a že se musíte vrátit do všedních dnů.

Pravda, každý den je něco nového, ale některé dny jsou prostě lepší.

Objevil jsem Plíhala. Tedy "objevil". Zjistil jsem, že Podzimní je od Plíhala. Podzimní, kterou Markétka zpívala o půl páté ráno a pak nadávala, že to nikdo nezpívá s ní a že sama to nezvládne, protože se při tom nedá nadechovat. Od té doby mi Podzimní zní v hlavě. Hledal jsem ji a našel na albu Králíci, ptáci a hvězdy. Od té doby ho poslouchám. (bohužel je špatně otagované, takže se zatím nebude ukazovat na last.fm)

Jakmile mě přestane bavit Plíhal...

Mám nové CD Nestíháme. Ještě jsem si ho nepustil, ale už vím, že bude skvělé.

nenechali mi to co kdy bylo mé
a na demagogy s bajonety nestačím
a tak přemoudřelé teorie silácké
přenechávám jinačím

Mám CDčko božské Martiny Trchové. Ty písničky jsem měl už předtím ukradené, ale teď mám CD. I s podpisem. Je naprosto úžasné.

připadá mi tak zvláštní
tahle chvíle všech vášní
zbavená
život jak stopka lístku
okamžik – zrnko písku
v hodinách

Martina měla koncert v sobotu v deset večer. Trošku mi vadilo, že vůbec nemluvila, jenom hrála. No trošku... asi jako když mi u naprosto vynikajícího jídla trošku vadí, že je poškrábaný talíř. Celý koncert jsem strávil s blbým úsměvem na tváři. Bedla to skvěle popsala: "ten její projev, to je takový pohlazení po duši. Nemluvte, nechte ten zážitek doznít."

Já mám k tomu komentář jednoslovný: ááááách.

Po Martině koncertovala Epy de Mye. V programu stálo: "Nejčistší trojhlas na současné folkové scéně." Svatá pravda. Dovedete si to představit? To je prostě úžasný. Jsou skvělí a milujeme je.

svěřit se křídlům falešným
a silou nečistou se vznést
a najít pole božích vín
to stojí někdy trest
čekají na šťastné přistání
umět tak směry bouří vést
co ještě všechno musí snést
ženy mužů létavých

Další áááách.

Poslouchám toho Plíhala, a štve mě jen to, že kvůli Plíhalovi nemůžu poslouchat Nestíháme a Epy a Martinu.

Chci na koncerty. Na spoustu koncertů.

A teď to ve mně doznívá. Teprve teď. Když jsem přijel domů, sedl jsem k internetu, publikoval zápisek o tapürech a prohlédl blogy a diskusní fóra a maily a udělal něco práce a pouštěl si nějaké klipy na youtube. Nic z toho nezanechalo stopy.

Jenže ta neděle už skončila. Už půl hodiny je pondělí (ještě stále není tolik co včera touhle dobou) a pondělí znamená, že půjdu na mechaniku a pak napsat písemku z analýzy a že si musím zopakovat význačné body goniometrických funkcí, potom do práce a pak do bytečku, kde je vyvěšen nějaký nový rozpis úklidu, a brzy spát, protože v úterý vstávám na sedmou a tak dále a tak dále, prostě zase ten obyčejný týden.

A v úterý večer zpívání v hospodě. Už se nemůžu dočkat. Asi před rokem jsem si rozmýšlel, jaké mám vlastně v životě priority. A takovéhle hudební akce skončily na neslavném prvním místě. Ten folkový špíz, který mě do téhle nálady dostal, mě stál spoustu peněz za dopravu a stravu a CDčka (ačkoliv 250 za jedno takhle skvělé CD, to je prakticky zadarmo), a považuji to za jednu z nejlepších investic za poslední dobu. A to jsem tam znal jenom pár lidí a většinu z nich spíš od vidění. A laduška, díky které jsem se k takové akci dostal, budiž za to na věky velebena a opěvována, odjela ještě v noci a nechala mě tam mezi těmi lidmi. A ve spacáku mi byla zima a pořádně jsem se nevyspal.

Přes to všechno to bylo naprosto úžasné. A i kdybych z toho neměl nic víc než ty koncerty Martiny Trchové a Epy de Mye, stálo by mi to za to.

Konec předchozího týdne jsem strávil nadšením nad přehrávačem D2 (coby protiváha k hawkinsově nové hračce) a tím, že z přehrávače je možné posílat statistiky na last.fm, a rozhodováním, jakým způsobem ho koupit. Dnes si ho objednám.

V tomhle okamžiku je mi ale nějaký přehrávač úplně ukradený. Stejně jako většina dalších věcí.

Přitom vím, že až se vzbudím, nadšení se vrátí, přehrávač si koupím a nahraju si do něj Plíhala a Nestíháme a Martinu a Epy a budu na větvi.

Ono obecně. Až se probudím, tahle nálada mě přejde a zase si budu užívat všechno to nové, co přichází každý den. Teď si ale užívám to doznívání.

Cestou z Náměšti jsme se bavili s Honzou z Nestíháme o tom, jak se dneska muzikanti mohou nebo nemohou uživit z koncertů a z CDček. Protože dokud jeden není v Top20 v nějakém rádiu, je muzikantská profese spíš prodělečná. Neviditelná ruka trhu by takovéhle folkové skupiny bez milosti rozdrtila. A to by byla hrozná škoda.

Až budu velký, stanu se milionářem a budu pořádat kulturní akce a sponzorovat hudebníky.

Mezi tím ... lidé dobří! Kupujte si CDčka a choďte na koncerty. Stojí to za to. Vážně.