em tečka pé tečka

Pokud máte v poště informace privátního charakteru, smažte je!
(skok na navigaci)

O5 o 106 5.05.2008, 2:22:00 (z hlavy)

Ano, s tímhle názvem se dá dělat spousta blbostí.

Co k tomu říci – aničce jsem slíbil, že report napíšu, tak ho píšu. Je to spíš pro lidi, kteří na O5 byli – kdo se nechytá, ať si překlikává zadání úloh na jejich stránkách, ono se leccos vyjasní.

Na rozdíl od Laduše (ale bez hesla vás tam nepustí, mucinky :* ) jsem už na pár šifrovačkách byl, takže to pro mě nebyl zas tak zásadní zážitek. Tím spíš, že na Matrixu, který jsme s Pomocnou školou došli, jsem se namlsal – a co pak chudák anička, která byla namlsaná ještě ze dvou šifrovaček předtím. Jeli jsme do Zlína prostě s tím, že to dojdeme.

Inu ... nedošli. Byli jsme zpychlí, měli špatný den a navíc byly šifry toho dne (i toho druhého dne) obzvláště tuhé. Prostě vůbec to není naše vina. Ale podívejme se na ten neúspěch detailněji a poučme se z něj, ať se příště neopakuje.

Z Prahy jsme vyjeli něco jako v jedenáct dopoledne, Zlín je totiž nechutně daleko. Cestou jsme se místo podrobného zkoumání mapy flákali a vymýšleli ďábelské plány, jak se dostat z místa A do místa B i přes narůstající zpoždění, a to se nám nakonec, Českým Drahám navzdory, úspěšně podařilo. V 16:12 jsme stanuli na startu, vybaveni a připraveni na všechno.

Zápis se otevřel v 16:15, takže jsme byli první na řadě. Platné nám to samozřejmě nebylo nic, ale tak pro dobrý pocit. Vyfasovali jsme tunu reklamních materiálů, pexeso (s pokynem nastříhat ho před začátkem hry) a text písně Gaudeamus Igitur. Pak zazněly pokřiky všech týmů (tak polovině nebylo vůbec rozumět), pak dorazil znepřátelený tým, kterému jsme poskytli dva ibalginy (aby je to uspalo), pak nás orgové vyzvali, abychom svými pokřiky přivolali děkana (v tuto chvíli už nebylo rozumět žádnému pokřiku), načež se děkan snesl z nebes, zavěšen na laně, a zahájil hru.

Předmět první, sociální výchova. Ta nám v Pomocné škole tradičně moc nejde. Měnili jsme kartičky hladovou strategií a 32 jedů jsme nasbírali mezi posledními. Nevadí, však ono se to dožene, řekli jsme si a chutě vyrazili k dalšímu předmětu.

Dějepis nám naopak jde, a zvlášť tenhle. Že se jedná o tangram bylo jasné na první pohled, že erby mají představovat tvary nám došlo hned vzápětí. Jediným problémem bylo nalezení Malenovického hradu, třeba já jsem si napřed myslel, že to je nějaký smyšlený prostor poblíž zadání. Naštěstí se ukázalo, že Malenovický hrad opravdu existuje a není daleko. Pak jsme jednoduše našli erby, poskládali tangramy, poprvé zamávali znepřátelenému týmu a vyrazili k dopravnímu hřišti.

Řidičák mám v týmu sice asi jenom já, ale ani tak pro nás dopravní výchova nepředstavovala sebemenší problém a pár minut po obdržení zadání jsme vesele vyrazili směrem k Tescu. Až na místě jsme zjistili, že to je teprve polovina úlohy. Využili jsme aspoň získaného času na maximum – zatímco polovina z nás se snažila lousknout nebo uhodnout polohu učebny, druhá polovina se vydala na nákup večeře a dalších zásob.

Pak se ukázalo, že kdybychom nebyli tak skvělí řešitelé a stále se drželi s davem, měli bychom hledání žlutého Nissanu Micra daleko jednodušší – už při příchodu jsem si všiml týmu okupujícího jedno zaparkované auto, ale s hrou jsem si to nespojil, myslel jsem, že to je nějaké jejich podpůrné vozidlo. Když už okolo něj stálo týmů sedm, bylo to celkem jasné.

A u astronomie přišel první pořádný zákys. Jako kdyby někdo přepnul obtížnost z "newbie" na "nightmare". Anička si okamžitě vzpomněla na souhvězdí z přijímacího testu, ale žádné pěkné použití kružítka nás nenapadlo (mě třeba ani potom, co jsme šifru skutečně vyřešili). Všimli jsme si, že Centro Zlín a Centrální galaxie zní podobně; a že uvnitř obchoďáku je houpací kůň; a že Čínská zeď by mohla odpovídat té čínské restauraci ... ale to už to začalo vypadat divně. Když jsem papír přiložil na mapu tak, aby Centro odpovídalo Centrální galaxii, tak mi ten zbytek vyšel kamsi do Otrokovic, když jsme Centrální galaxii umístili do centra Zlína, taky se to chovalo divně, hadice ani čínské zdi jsme nikde neviděli... Okolo desáté večer jsme konstatovali porážku a vydali se pro nápovědu, dokud ještě jezdí MHD.

A nápověda tedy taky stála za všechny ty prachy. Tím spíš že na hřišti u ní byl také houpací kůň. To mohlo být součástí nápovědy, ale na to jsme přišli už dávno a k ničemu to nevedlo... Aspoň jsem se pohoupal.

Nápověda nás tedy donutila překreslit hvězdnou mapu na průsvitku, a zatímco jsme přemýšleli, co dál, Martin poctivě šoupal průsvitkou po mapě. Po čtvrthodině poctivého šoupání nalezl Terno a Obi, dál už to bylo celkem přímočaré (hlavně ta část "utíkáme na autobus, nebo nám ujede poslední").

Tahle šifra se nám tedy nelíbila. Pravda, potom to dávalo moc pěkný smysl. Ale způsob řešení? Donutit hráče překreslovat na průsvitku, případně se mořit s kružítkováním třiceti objektů? Souhvězdí Hadice a Houpací kůň jsou ještě pochopitelná, ale ta Čínská zeď, kterou ti, kdo nejsou místní, snad ani znát nemůžou? Nebo nedejbože Hubblovo hluboké pole s úžasně pravidelným tvarem, který tam přihodili asi jen tak z plezíru? A natočení v celkem náhodném úhlu? Tak nějak mám pocit, že tam bylo víc matení nepřítele než samotného šifrování. A to je, dámy prominou, celkem o ničem.

Autobus jsme stihli, ke splavu dorazili, lekci z šití vyřešili na stojáka (si zase někdo hrál s přepínačem obtížnosti asi) a o půl dvanácté vyfasovali osmisměrku. Chvíli nám statečně odolávala a nevydala víc než "jihovýchod", pak si ale anička všimla, že je tam podezřele mnoho číslovek, zvýraznila je a dostala dvě písmena. A dál už to zase bylo přímočaré :e) Spokojeně vyrážíme na skládku, zatím netušíce, co nás ještě čeká.

Osmisměrka byla taková pěkná šifra. Nebyl tam žádný velký šum, řešení bylo dobře schované, ale kromě něj tam nic moc nebylo ... ta se celkem povedla.

Po půlhodině ostrého pochodu a deseti minutách ne tak ostrého ťapkání po poli (to jsme ještě měli štěstí, že nás zastavil noční hlídač dřív, než jsme stihli dojít někam hlouběji dovnitř prostoru skládky) se nám zjevuje úžasné zátiší s 27 lahvemi a dvakrát tolika zaseklými týmy. Hned je jasné, že tohle bude na déle.

A taky jo. O lahvích jsme si opsali úplně všechno, já coby starej chlastometr jsem většinu z nich poměrně přesně určil (taky kámen úrazu – proč tam byly čtyři druhy vína a dva druhy vodky?), a postupně vylučovali, z čeho nemůže nic plynout, co nikdo jiný nemůže poznat, co není vidět a co nedává smysl. Zjistili jsme jenom, že smysl nedává nic. Něco jako ve čtyři ráno nám dorazil dělat společnost znepřátelený tým, který nás na tescošifře předběhl, a od té doby jsme žili v představě, že jsou někde v dálce před námi a krmí se tam buchtami od orgů. Zjevně jsme je pak neznámo kde předběhli zase my.

Pár minut po objevení znepřáteleného týmu se objevuje Milan s tím, že jak tam visí pět těch Cappy, tak by se dalo vzít páté písmeno ze slova cappY. No a pak už to zase bylo přímočaré, coby starej chlastometr jsem už celkem jednoduše odfiltroval šum z různých lahví (z Bráníka udělal pivo a z Absolutek vodku), potřetí jsme zamávali znepřátelenému týmu a šlo se k rybníku.

No, takhle. Mně se šifra s láhvemi líbila, i přes to, že jsme na ní zabili tři a půl hodiny. Ale realizace byla strašlivá. Když chci pivo, tak tam snad nebudu věšet Bráník, ne? Aspoň tu etiketu sundám, ať je jasné, že je to pivo a ne nějaký konkrétní druh. Když chci víno, tak si vyberu všechny láhve stejné a neblbnu hráče s tím, že jich je tam dvacet různých. Když chci S, tak tam projuha pověsím Slivovici, whiSky, Sprite nebo klidně tu abSolutku – ale snad ne Jupí sirup (jo vlastně šťávu), kde jste to viděli? A když chci rum, co se toho týká, tak si aspoň dám práci a seženu flašku od Božkov Tuzemáku, a ne nějaký noname patok, ještě blbě otočený, aby etiketa skoro nešla od plotu přečíst. A vůbec. Podobně jako u Tesca, příliš mnoho zbytečného šumu. Něco z toho šlo vyloučit rovnou (třeba ty výšky zavěšení), ale něco vyloženě jenom mátlo a zdržovalo.

Ale jdeme dál. Pracovní výchova – lodičky. To bylo velmi příjemné zpestření. Jen možná škoda, že máme v týmu samé takové opatrné typy, které se bojí k motoru připojit obě ploché baterie, i když to všichni ostatní dělají a motoru to zjevně nevadí :e)

Poučením pro příští generace budiž fakt, že předkové se nemýlili a tlačný motor (lodní šroub vzadu) je praktičtější než tažný (šroub vepředu), se kterým jsme asi jako jediní půl hodiny marně experimentovali.

No aspoň že jsme, taky asi jako jediní, měli motor s vypínačem.

A jde se do finále. V sedm ráno přicházíme do učebny chemie, získáváme heliem plněný balonek s kusem periodické tabulky. "Jé, ono je to obtisknutý na druhý straně," všímá si tuším Milan, zatímco Martin čte chybná písmenka v pořadí podle protonových čísel. A vzápětí už čteme proti rannímu slunci to "obtisknutý na druhý straně". Démant láká, agente třes se.

Zní to všechno jako kódová slova do morseovky. Ale je to na ně příliš dlouhé, opakuje se to, je tam moc teček a vůbec. Taky má tabulka bez aktinoidů přesně 26 prvků, jenže ani tak nevíme, co s nimi. Pospáváme, krmíme se čokoládou, zkoušíme šílenosti (vyfouknout balonek, nadýchat se helia a přečíst si to "seriózním hlasem"), mezitím nás dochází znepřátelený tým... V deset hodin dostáváme nápovědu, která nám nijak nepomáhá (to nám taky došlo, že sedmá otázka testu je k tomu) a rozhodujeme se zanechat snažení a jet se domů vyspat.

K téhle šifře se ještě moc vyjádřit nemůžu, protože neznám řešení (a zařekl jsem se, že na něj přijdu sám!). Rozhodně ale byla zabijácká – došli jsme tam jako devadesátí, a v těch sedm ráno prý tu šifru mělo jen asi sedm týmů, zbytek tam ještě seděl.

Tak jako celkově nevím. Jestli na O5 ještě pojedeme, tak se asi musíme připravit na daleko větší zrady, než na jaké jsme normálně zvyklí. Nebylo to špatné, to zase ne, počasí bylo příjemné a jako výlet po okolí Zlína bych to celkem bral. Ale ty šifry, ty šifry! Vlastně jediná přiměřená byla ta osmisměrka, jinak to byly buď triviality, nebo zašumělé a zamlhované šílenosti.

Orgové, máte rozhodně co zlepšovat!

(řekl matejcik autorčiným hlasem)

Komentáře

[1] část znepřáteleného týmu (05.05.2008, 08:51:35):
hahá!:) museli jste nás předběhnout na šití, my se tam vyvalovali kousek od zadání a k vůli skřetovi se snažili napasovat na to morseovku (ne poprvé a ne naposledy:)) ), na osmisměrku jsme dorazili v nula nula devět.

a až budeš mít devítku, dej vědět, che:)








www.140.cz http://last.fm/ SomaFM commercial free internet radio