em tečka pé tečka

Minulá sobota se mi vymstila.

Přijel jsem domů v pátek s tím, že druhý den mám jednu z posledních příležitostí vyzvednout si doporučený dopis. "Tatí, jak jsou v sobotu na poště?" "Nevím, asi od sedmi do jedenácti." Vstal jsem tedy pár minut před sedmou, abych se vyhnul velkým frontám, pohlédl na výzvu k vyzvednutí ... kde bylo jasně čitelným písmem napsáno: sobota, 8-11.

Tak jsem ještě resetoval soutěž o číslo třicet tisíc. Vyhlášení následuje:

Soutěž o 30 000 vyhrála hanička. Když se jí nepodařilo získat číslo 30 000 podvodem, vyhrála ho regulérně. Držka. Takže hani, jaké lízátko to bude?

Bonbon za zajímavá čísla získávají:

ngvadi, za první předvedenou numerologii.

guano, za 140

anička za důkaz, že všechna přirozená čísla jsou zajímavá.

Cenu útěchy (ještě nevím co to bude, nejspíš nějaké lipo nebo energit) má ish za opravdu velkou snahu, gail za smůlu, elfora za opravdickou numerologii, a pak skřítě, lary a hawkins za pěkná (byť ne tak zajímavá) čísla.

Čili v těch osm jsem se sebral a odešel si pro doporučený dopis na poštu. Psali mi z fakulty, že mě berou do magisterského studia ... což je pěkné, ale k ničemu, když nejspíš nedokončím bakalářské.

A ještě jsem pak musel vytírat.

Vymyslel jsem ale při tom teorii nepříjemných rodičovských otázek: otázky typu "tak co škola" nejsou v principu nepříjemné. Kdybych na to mohl odpovědět "právě dopisuju bakalářku a chybí mi tři zkoušky, na první jdu za čtrnáct dní", byla by to naopak otázka poměrně příjemná. To, co ji činí nepříjemnou, je skutečnost, že nemám žádnou takovou pěknou odpověď. Uznejte že mamince prostě nejde říct "příšerně na to kašlu a je mi to ukradené". Už z principu.

Ve středu jsem konečně pochopil, k čemu je dobré pojištění a jak funguje. Pamatujte, vyplatí se zemřít půl roku před koncem. Ale o tom v samostatném článku.

Při té příležitosti jsem podruhé spatřil Lauru. Opět jsme spolu prohodili jen několik málo slov, z nichž nejkomplikovanější byla Lauřina věta "kolik že ti je?", kdovíproč udiveně reagující na to, že jsem se schoval za palandou a pak na ni vybafnul.

Už po několikáté se ukázalo, že jsem idiot na druhou.

K tomu napřed malé vysvětlení. Idiotem se jeden stává v okamžiku, kdy si s výkřikem "já jsem ale idiot!" uvědomí nějakou hloupost, které se dopustil. Idiotem na druhou se jeden stává v okamžiku, kdy si s výkřikem "já jsem idiot" uvědomí, že to, kvůli čemu vykřikl "já jsem ale idiot" před tím, ve skutečnosti není důvod k tomu, aby byl idiotem. Dá se iterovat dále, ale to si ctěný čtenář jistě domyslí sám.

Takže, přišel mi mail, ve kterém stálo, že na předmět SWI117 už jsou poslední tři semináře, takže se prakticky nic nestihne, a malé rýpnutí, že někteří tam zřejmě ani nechodili a vyučující tedy doufá, že se ani nebudou snažit získat zápočet. Jsem to ale idiot, řekl jsem si, opět jsem zapomněl na veškerou grafiku a teď mám smůlu, no ne že by to nebylo jedno, ale ježišmarja, to jsem mohl snadno mít. Navíc jsem si vzpomněl na seminář z Javy, kde se mělo téma zadat do 4.5., nakreslil jsem si to do kalendáře, a v úterý jsem při jeho obracení (o tři týdny zpožděném) ten záznam objevil.

Stále mi to ale vrtalo hlavou (protože témata zmíněných seminářů mi nějak nic neříkala), až mi to nedalo a podíval jsem se do SISu. Jsem to ale idiot, musel jsem si říct podruhé. Ukázalo se totiž, že předmět SWI117 nemám vůbec zapsaný a že se tedy ke mně mail dostal spíše nějakým omylem. (nehledě na to, že bych měl dobře vědět, že všechny grafiky začínají kódem PRG, nikoliv SWI)

No, stává se i v lepších rodinách. Na bezútěšné situaci s mou školou to naprosto nic nemění.

V práci jsem byl povýšen a dostal přidáno! Hurá!

V úterý jsem vrátil dříve zmiňovanou SD kartu. Mému svědomí se nijak neulevilo, ale ani mi karta nijak nechybí. Doufám, že to tedy alespoň zvedlo množství dobra na světě.

Proběhlo to asi tak: vložil jsem kartu do čtečky, našel dokument s vizitkami (a adresou ve vysočanech), podle mailu si vyhledal profil na lide.cz (z nějakého důvodu to po mně chce přihlášení ... no máte smůlu, mirror kvůli vám dělat nebudu, takže se holt přihlásíte svým seznamovským loginem, který má teď kvůli spoluzaci.cz stejně úplně každej), napsal na tam uvedené icq, jestli dotyčný nepostrádá sd kartu, dotyčný odpověděl že on ne ale spolubydlící ano, domluvili jsme se, že bydlíme ve stejném domě a že tedy on si k nám zaběhne kartu vyzvednout.

Zaběhl, vyzvedl a pak byl po icq hrozně milý a nadšený a že mě za to zve na pivo. Že jsem v domě jeho první známý. A obecně se prostě chtěl přátelit. Já jsem z toho tak docela na větvi nebyl (a klidně si řekněte že jsem misantrop nebo homofob, což ostatně obojí jsem), ale na to pivo s ním asi zajdu. Ovšem vezmu si s sebou Lukáše, aby mě ochránil.

Prostě dobrodružství, spojené s hledáním kohosi neznámého ve vysočanech, se nakonec nekonalo. Jsem zklamán.

A u nás na záchodě jsou pořád samé lepší věci.

Třeba teď je tam časopis, na kterém je velkým žlutým písmem napsáno "ŽLUTÝ", a pod tím je fotka nějakého číňana a podtitulek "Asie".

Mimochodem, nevíte někdo, kde sehnat motivaci? Nebo alespoň prodlužovačku a rozdvojky? V tescu mají prodlužovačku za 39,- v délce 1,5m, a o půl metru delší a jinak úplně stejnou za 119,-. To mi hlava taky nebere.

Jdu předstírat že pracuji, mějte se tu pěkně.