em tečka pé tečka

(to už je zase měsíc od posledního příspěvku? uaaa, to to letí!)
Spousta pocitů najednou.

Panika: Tohle přece do večera nemůžeme stihnout!

Údiv: Jak se do tak malých skříní mohlo vejít tak neskutečné množství věcí? Když se vyndají, není v pokoji hnutí.

Zděšení: Jak chci tohle všechno převézt??

Úleva: Tak jsme to přece dokázali. Ještě den a je to za námi.

Únava: Co kdybych pokračoval až ráno...

Nostalgie: Končí jedna éra. Nechci-uvést byteček už není.

Barrandov je pořád úžasný, zvlášť teď v noci. Naštěstí je zataženo – kdyby svítily hvězdy, asi bych odmítl odjet. Ke každému místu se váže nějaká vzpomínka. Chápej že čtyři roky, to jsou čtyři roky... šestnáct set devět dnů mezi námi jako nekonečno nevypadá.

Nervozita: Vybrali jsme dobře? Jaké to bude v menším? Nezabijeme se? Neodhalíme skryté problémy? Kdo dostane který pokoj? Vejde se tam všechno?

Každý rozchod bolí. Ale čas to spraví. Sbohem, Barrandove, vzhůru na Červený Vrch.