em tečka pé tečka

(to už je zase měsíc od posledního příspěvku? uaaa, to to letí!)
Spousta pocitů najednou.

Panika: Tohle přece do večera nemůžeme stihnout!

Údiv: Jak se do tak malých skříní mohlo vejít tak neskutečné množství věcí? Když se vyndají, není v pokoji hnutí.

Zděšení: Jak chci tohle všechno převézt??

Úleva: Tak jsme to přece dokázali. Ještě den a je to za námi.

Únava: Co kdybych pokračoval až ráno...

Nostalgie: Končí jedna éra. Nechci-uvést byteček už není.

Barrandov je pořád úžasný, zvlášť teď v noci. Naštěstí je zataženo – kdyby svítily hvězdy, asi bych odmítl odjet. Ke každému místu se váže nějaká vzpomínka. Chápej že čtyři roky, to jsou čtyři roky... šestnáct set devět dnů mezi námi jako nekonečno nevypadá.

Nervozita: Vybrali jsme dobře? Jaké to bude v menším? Nezabijeme se? Neodhalíme skryté problémy? Kdo dostane který pokoj? Vejde se tam všechno?

Každý rozchod bolí. Ale čas to spraví. Sbohem, Barrandove, vzhůru na Červený Vrch.

omezení rychlosti psaní?
(zbytek)

tolik úvah a tak málo času!
(zbytek)

(to jsem se chtěl vejít do stočtyřiceti slov a stejně jsem nad tím strávil hodinu a půl. úvahy pitomý.)

Někdy okolo roku 2003 jsme s partou kamarádů seděli u Lindy v bytě a zhruba ve tři ráno došlo na hru na otázky a odpovědi. Otázka, na kterou si vzpomínám, zněla: Kde byste teď ze všeho nejvíc chtěli být, kdybyste mohli být kdekoliv a v jakékoliv době? Já jsem odpověděl, že bych zůstal "tady a teď" – v tomhle bytě, s těmihle lidmi, u téhle hry na otázky a odpovědi.

S odstupem osmi let si za svou odpovědí pořád stojím.
(zbytek)

mi není souzeno

(a jak se mi hned hodí, že to mám jako bookmarklet, a že jsem si dal tu práci nahrát ho na web! jinak bych teď na notebooku napsal akorát tak kulový)

(update, akorát bych nesměl strávit půl hodiny hledáním chyby v bookmarkletu a pak zjistit, že mi bloguje smazalo zpětné lomítko, takže se slova nebrala jako oddělená mezerami, ale písmenky "s". což je ... poněkud ... no, není to to, co jsem chtěl počítat)
(zbytek)

pár dojmů z noci

historka celkem bez pointy, ale aspoň krátká. (omlouvám se potenciálním čtenářům, že teď bude asi následovat série zápisků, které nejsou nijak třeskutě zajímavé. ale zkouším se rozepsat a dělám při tom kraviny. časem se to zlepší)
(zbytek)

kradu, viď

Když už jsem teda věnoval to úsilí napsání bookmarkletu, aby mi to ukazovalo, kolik už mám slov. Protože ta stránka, kde jsem měl počítadlo pro tuhle rubriku, zmizela v propadlišti dějin.

Nevadí.

Na rozdíl od laduše rum mám. A slivovici, medovinu, víno, vůbec si tu připadám jako paličova dcera.

Mám i spoustu jiných nových věcí, informací a zážitků. Jenže to by bylo na dlouho (jak jsem si teď naprosto nečekaně uvědomil), takže možná příště.

Poslední dobou se věnuju hlavně psaní bakalářky (tedy snaze o psaní bakalářky), hraní Euflorie a flákání.

A hledání bydlení – je to stále ještě v teoretické rovině, ale byteček mi začal připadat ošklivý, takže vymýšlím, zda ho neopustit. Maminka mi nabízela byt na Kladně, ale že by se mi vyloženě chtělo zase dojíždět, to se říct nedá.

Takže kdybyste mě někdo chtěli domů, možnost by tu byla.

modafen – rýma z těla ven?
(zbytek)

tak já nevim.
(zbytek)

Kratičká zeměplošská fanfiction.

Věnováno popeluši, protože ta to ocení.
(zbytek)

původní zápisek měl mít titulek "dva světy" a být v rubrice "z hlavy".

nějak k tomu nedošlo.
(zbytek)

Fakt, nečtěte to. Prostě to nečtěte. Nemá to cenu.

Není tu totiž nic napsáno.
(zbytek)

další zápisek o ničem, který mě zdržuje od toho nic, které dělám místo toho, abych dělal něco užitečnějšího
(zbytek)

Tento nápis chci na triko. Obrovskými písmeny, zepředu i zezadu.
(zbytek)

když už nepíšu nic o tom, jak žiju já, napíšu alespoň o tom, jak (nikdy ne)žil někdo jiný. je to velmi smutný příběh.

(mimochodem věděli jste, že jde napsat ó s háčkem? hele: ǒ)
(zbytek)

volně na motivy skutečné události
(zbytek)

Omez přístup – posílíš mír!
(zbytek)

...najdu vždycky, když musím někam jít. Takže tam někam pak buď nejdu, nebo přijdu o inspiraci.

(případně nikam nejdu a ještě navíc přijdu o inspiraci, jako třeba dneska)
(zbytek)

...140 slov z útržkovníku. proč je scrapbook a útržkovník něco úplně jiného?
(zbytek)

za oknem, nebo snad jen v mojí hlavě
(zbytek)

to si jeden takhle pustí experimentální mapu Bloguje.cz a nestačí se divit
(zbytek)

co jsem slíbil, to jsem nesplnil, che.
(zbytek)

..such a lovely place, such a lovely face.

Dementní básnička o stočtyřiceti slovech. Podle skutečné události, samozřejmě.

Titulek a perex navíc odkazuje na jednu slavnou píseň. Kdo uhodne proč?
(zbytek)

aneb kam se hrabe jeden nejmenovaný blogger
(zbytek)

za sto čtyřicet. takže jen v rychlosti.
(zbytek)

...na technické téma. Vžijme se nyní do kůže komentáře na bloguje.
(zbytek)

plus perex, který se nepočítá.

Napadlo mě, když už mám psát, krátce, a nemám nudně vyjmenovávat co jsem dělal (napsal jsem bojovku ze Semináře Linux, a byl na koncertě Alviku, kdyby to někoho zajímalo), napíšu alespoň nějakou krátkou zcestnost. Na 140 slov.

A pak jsem si řekl, to je dobrej nápad vlastně! Odkudsi jsem na to obšlehl počítací formičku a založil novou rubriku.

Indžoj.
(zbytek)