em tečka pé tečka

Na začátek drobná vsuvka (teda spíš větší). Ve vlaku zřejmě přitahuji podivná individua. Jak si jinak vysvětlit, že v jinak středně obsazeném vlaku se sejde nejhustší (a to jak ve smyslu hustoty obsazení, tak ve smyslu "hustoty" těch lidí) skupina div ne okolo mě?

Například v pátek. Už jen Sádlo ví, odkud jsem se to vracel předposledním vlakem (ach ano, od šéfa, dodělávali jsme slušný kus slušně nechutného kódu, a slušně nechutně se bavili na účet toho, kdo psal Fachkonzept ... ehm), ale naproti mně si sedli dva podaření podnapilí týpci. Mohli si sednout prakticky kamkoliv, vlak byl poloprázdný, ale oni si sedli naproti mně. A už to začalo. Já jsem zrovna zprovozňoval na notesu (kruci, ještě se nijak nejmenuje...) apache2, a oni byli nějací vyjašení z toho.

"co to tam furt píšeš, to děláš nějakej referát"

"ale jo, něco tak..."

To jim ovšem nestačilo. Notebook se jim asi nějak nepozdával. To bylo oboustrané, notebooku se zase nějak nepozdávalo otevřené pivo v jejich rukou... nicméně zatímco notýsek (zatím) nemluví, jeden z nich promluvil:

"kolik taková hračka stojí?"

Drže se pravidla o tom, že pravda je v povolaných rukou nebezpečná a v nepovolaných ještě nebezpečnější, hrdě jsem na ně vybalil:

"takovejch dobrejch třicet klacků"

To je uzemnilo. Tedy na chvíli, než se vzpamatovali ze šoku.

"třicet tisííc? Taková malá krabička? Tyjo, za to už bych měl v klidu golfíka..."

Na toto téma vtipkovali s kamarádem ještě hodnou chvíli. Padaly hlášky typu "třicet tisíc? Kde to má převodovku? Za kolik to jde z nuly na sto?", které jsem moudře ignoroval. Pak ovšem jeden z nich odešel na záchod a druhý se zjevně nudil. Takže opět navázal konverzaci se mnou:

"to to ještě pořád píšeš?"

"ne, teď si čtu" (že studuju konfigurák od php jsem mu taktně zamlčel)

"a co si čteš? Je to aspoň zajímavý?"

"no, tebe by to asi moc nezajímalo..."

"ale jo, zajímalo, ukaž!"

...no, tak jsem mu to ukázal :e) pokýval hlavou a uznal, že to by ho tedy opravdu nezajímalo. Teprve po pár minutách se znovu osmělil:

"ty ... to nebylo ani česky, co?"

"no, to nebylo"

Chvíli nic...

"ty umíš anglicky??"

"tak jistěže"

"týýýývole... tak to seš borec, to teda respekt"

Zjevně ho to vzalo. A stejně tak i jeho kamaráda, když se vrátil z toalet. Po chvíli se mě optali, jak se anglicky řekne prdel, a pak se to nadšeně učili. Při té příležitosti obtěžovali (jen slovně) jakousi ženu, která seděla naproti přes uličku, a už nějakou dobu jejich výpady profesionálně odpálkovávala.

Pak ještě chtěli vědět, jak by se anglicky řeklo "kurva, to je prdel". Chvíli jsem o tom přemýšlel, čímž jsem jim dal čas k dalším snahám o sblížení se se zmíněnou dámou, načež jsem přišel s řešením: "fuck, it's fucking funny"

To je dostalo definitivně (zkuste si to říct nahlas, žeano)

Konverzace pak už spíše nepokračovala... do okamžiku, než si jeden z nich povšiml, že vypadám jako jeden z těch vyvolenejch prej. Ale kterej? Nemohl mu chlapec zaboha přijít na jméno. Ani kolega se nějak nechytal:

"myslíš vladko?"

"ne, to je ten buzerant"

"no dyť"

"ale né, myslím ten novej... divnej..."

To jsem radši nekomentoval ;e)

Cesta vtipná mno. A dneska se zase slezli okolo mě ti nejpodezřeleji vypadající, namačkali se na sedačku přes uličku (naštěstí, jenom ten nejrozumněji vypadající (ale za to nejhůře páchnoucí) seděl přímo naproti mně). Naštěstí mě zatím ignorují :e)

Konec vsuvky

Co dále? Sbor. Ano, jistě. Sbor, čili matfyzácký smíšený sbor Sebranka, jehož zakládající členka a sbormistryně studuje peďárnu.

Ke sborování jsem se dostal na matfyzácké vodě v červnu, kdy jsme si prozpěvovali u táboráku, a pak nám (mně a mé spolubydlící a spolulodící) zmíněná "pedagožka" nabídla účast ve sboru. Ta se na tu vodu mimochodem dostala se svým přítelem, který je regulérní matfyzák, tím se snad záhada vysvětluje. Mno, a protože sbor se jmenuje Sebranka, a je to sbor matfyzácký, nemohli jsme odmítnout ;e)

Takže jsme se hezky po prázdninách sešli na víkendovém soustředění. Nejdřív jsem nevěděl přesně, co od toho čekat. Tím spíš, že jsem (ale samozřejmě) přišel pozdě, dostal jsem do ruky noty skladby Můj pán, a seš tenor, tak zpívej. Che che. Nicméně v průběhu jsem se nějak chytil a bylo to úúžasné :e) sborový zpěv mám rád i na poslech, ale účastnit se toho, to je prostě dokonalost. A dokonce mi to pak i docela šlo, sice je tenor na mě zbytečně vysoko a byl by mi příjemnější nějaký baryton nebo tak něco, ale co už. Zatím jsem vyzpíval všechno, co mi dali. Akorát s dechem mám problémy pořád...

V neděli jsem přijel opět pozdě, a opět to bylo i přes to úžasné.

Soustředění se z nedostatku lepších míst konalo v místnosti A1215, to jest ve dvanáctém patře budovy A koleje v Tróji. A tamtéž se konala i dnešní zkouška. Večerní zkouška, zdůrazňuji. Takže jsem se ke koleji blížil spolu se spoustami dalších studentů, kteří se vraceli ze školy do svého přechodného bydliště. A nějak to na mě udělalo dojem. Zejména pak, když jsem se vracel před desátou domů a potkával ty studenty, kteří šli v protisměru... Získal jsem z toho takový pocit, že ta kolej je jedna velká kulturní akce, komunita a kdovíco ještě. A hlavně je tam ohromná spousta lidí, kteří jsou na podobné vlně jako já. A nějak mě to zamrzelo. Proč tam nebydlím, proč nemůžu trávit čas s takovou skvělou partou, proč se musím fádně vracet téměř každý den domů do kladna, kde mě nečeká nic zajímavějšího než rodina. To jest lidi, které vidím prakticky každodenně posledních 21 let. Nic proti nim (ještě aby), ale nemám si s nimi příliš o čem povídat. Maminka s tatínkem jsou vystudovaní doktoři farmacie, poznali se na vejšce. Tatínek a bratřík jsou fandové do historie obecně a historického šermu konkrétněji, což mě zas tak nebere. V oblastech, které zajímají mě, jsem o několik úrovní nad nimi...

No ale o rodině snad raději jindy. To by bylo na déle. Ostatně mohu být daleko spokojenější než spousta mých přátel a vrstevníků, vztahy v naší rodině jsou velmi harmonické.

Faktem ale je, že na matfyzu jsem našel spousty mých lidí. Na matfyzu se můžu zapovídat s prakticky náhodně zvoleným člověkem a mohu si být téměř jist, že si budeme rozumět, a i kdyby ne, tak najdeme spoustu společných témat. A studenstký život mi perfektně vyhovuje. A kolejní život by mi vyhovoval ještě mnohem víc...

S láskou jsem vzpomenul pikomatí tábory, tábory DRDS, a ostatně všechny ostatní tábory, hory, ozdravné pobyty a další akce. Kde jsem se na nějakou dobu sžil se skupinou lidí, a pak mi bylo zatěžko je opouštět a vracet se domů. A podobně zatěžko mi dneska bylo, když jsem odcházel z tróje a pomyslně se loučil se spoustou lidí ... lidí, kteří zažijí jen další obyčejnou noc, odlišnou jen tím, že budou mezi svými. a pak další den a další týden a další měsíc a další půlrok, až do prázdnin.

a o té podivné noci po jarním-nebo-kdy folkobraní jsem už psal? jak jsem tam stál a koukal (do polííí, byl jako krááál, sááám v celém okolííí...) na to, co to jsou ti moji přátelé zač? oni se dali do zapálené debaty o filmech. a určovali podle režisérů a herců. tahle schopnost mi naprosto uniká, stejně tak hlubším povědomím o filmech nedisponuji. takže jsem tam stál jak v širém poli vrba, koukal jsem na ně jako ty Telemannový vrata (kontrolní otázka pro případné čtenáře: z čeho mám tohle?) a říkal jsem si: co já kruci mezi těmihle lidmi dělám? vždyť já jim vůbec nerozumím. jsem mimo, nemám páru, ani šajna. a přitom oni debatují tak zaníceně, tak zapáleně, tak ... tak ... je na nich vidět, jak se tím baví. jak si tu debatu užívají. co já vlastně dělám tady, v kavárně u Švandova divadla? proč nejsem někde mezi svými, mezi matfyzáky?

ach jo.

a je to tak, většina mých "nejbližších" má k matfyzáctví setsakramentsky daleko. a přesto je mi s nimi dobře, líp než s nějakým náhodně zvoleným matfyzákem. tedy do okamžiku, než se pustí do debaty o věcech, které drtivá většina z nich sdílí, ale já ne... Zajímavé, vskutku zajímavé.

v čem vlastně spočívá ten matfyzácký přístup?

tak, jak to chápu já, se to dá ilustrovat na jednom citátu, který mi onehdy poslala Shiloh, a kvůli kterému jsme se pak tak lehce pohádali ;e) Citát je následující (autora už si nepamatuji):

"Liberální demokracie je ten nejhorší způsob vlády, který znám. Problém je v tom, že žádný lepší neexistuje."

Normální člověk se možná zamyslí nad hlubokou pravdou v citátu obsaženou.

Já jsem tu "hlubokou pravdu" odsunul na vedlejší kolej, protože mi nepřipadá nijak extra zajímavá. Zajímavější je, co se z toho citátu dá vyvodit. Buďto existuje spousta stejně špatných způsobů vlády, a z nějakého důvodu si autor citátu zvolil zrovna liberální demokracii. Stejně tak tam mohl dosadit despocii, anarchii nebo kult bílého slona. Nebo, existuje spousta velmi špatných způsobů vlády, z nichž liberální demokracie je nejméně špatná, ale současně autor nezná žádný další systém horší než právě liberální demokracie. Což o jeho znalostech moc lichotivě nehovoří. To vše za předpokladu, že způsoby vlády mají dobré uspořádání, a že podle toho uspořádání mohou být některé ekvivalentní.

Jazyk matematiky je prostě perfektní, zejména když se aplikuje na skutečný život.

A v tom to je. Testy na několika dalších matfyzácích i nematfyzácích prokázaly, že zatímco nematfyzák ignoruje nesmyslnou formulaci a soustředí se na význam, matfyzák ignoruje pro něj nezajímavý význam a soustředí se na v matematickém jazyce dost zajímavou formulaci. Základní obsah ho nezaujal, tak proč se nepobavit s formou? "Zdravého" člověka tohle nikdy nenapadne.

Ono totiž toho zdravého člověka toho nenapadne spousta. Jeho svět vypadá jinak než svět matfyzáka. Ten druhý má mnohem víc možností, zajímavých zákoutí a tajů, které je třeba prozkoumat. Nebo jinak, jak praví ten vtip: "Inženýr věří, že jeho rovnice jsou aproximací reality. Fyzik věří, že realita je aproximací jeho rovnic. Matematik se nestará..." Matfyzák si prostě svůj svět ohne, když mu v tu chvíli v té podobě připadá zajímavější. Realita, to je jenom něco jako základní souřadná soustava – takový základ, kterého se můžeme držet, ale když se nám to nehodí, tak nemusíme. "Co by kdyby" je pro matfyzáka základní potřeba, se kterou si vystačí dost dlouho.

...si takhle definuju a definuju, a zítra zjistím, že je to celé blbě ;e)

Nu což. Chtěl jsem z toho něco vyvodit? Chtěl.

Ve skupině matfyzáků se cítím velmi dobře – máme podobný způsob myšlení, podobný smysl pro humor, podobné zájmy... Jsem prostě mezi svými.

Ale možná je to tak příjemné jen proto, že to zažívám jen občas. Kdyby to bylo každý den, třeba by mi to zevšednělo.

Takže nakonec je dobře, že na koleji nebydlím.

Ono třeba v SuSE, kde jsou z valné většiny bývalí matfyzáci, tenhle duch nějak není vidět. Souvisí to asi s tím, že jsou bez styku s tou školou a hlavně s matematickým jazykem, který je základním stavebním kamenem. A to matfyzáctví z nich pomalu ale jistě vyprchává.

Upřímně doufám a ze srdce si přeji, aby se mi tenhle proces vyhnul.