em tečka pé tečka

Air rozdělil lidi na dvě základní skupiny – "technické", kteří mají sice horší paměť na fakta, ale o to lepší logické a odvozovací schopnosti, a "humanitní", kteří to mají přesně naopak. Podle mě je to rozdělení hrubě nedostačující ;e) ale dejme tomu, že se lidé dají charakterizovat úrovní těchto dvou schopností, a typicky pokud někdo exceluje v jedné, tak je většinou horší v té druhé.

Podívejme se nyní na to, jak odlišně tyhle dvě vlastnosti zpracovávají data, na příkladě mé oblíbené psychologie.

Psychologie je (humanitní) věda, která zjednodušeně řečeno zkoumá, jak člověk myslí. Protože zkoumat, jak člověk myslí, s pomocí lidské mysli není úplně optimální, existuje celá řada oblastí, teorií, jejich odpůrců, zastánců a podobných přicmrndávačů. Milá psychologie tedy určitě není exaktní vědou, je to spíš takové věštění. Navíc, kvůli té hoře těch odpůrců a zastánců, nepříjemně často se do ní motá dějepis: tuhle myšlenku navrhl ten a ten v tom a tom roce, ten a ten s ním nesouhlasil a o tři a půl roku později vydal myšlenku svojí, pak se o to pohádali, a tak dále.

Bez ohledu na to, co je pravda (zas tak zběhlý v té psychologii opravdu nejsem), budu v následujícím textu používat termín "teorie" jakožto základní informační jednotku psychologie.

Moje dominantní schopnost je "technická". Z psychologie si pamatuji principy, plány, nosné myšlenky a kostry teorií. Nemusím znát celou teorii, protože spoustu z ní si můžu logicky domyslet. Nemusím také vědět, kdo s kým se o tu teorii hádal – to je informace, která je pro tu teorii zcela nepodstatná. Tím méně pak kdy to bylo. Je zajímavé vědět, že teorie A vznikla jako reakce na teorii B, odstraňovala některé její nedostatky a přidala nedostatky vlastní – pokud ovšem teorie A jen rozšiřuje teorii B, je zbytečné si teorii B pamatovat. Nebo spíše je dobré si pamatovat teorii B, a z teorie A si pamatovat jen změny, které k teorii B přidala. Uchovávat v paměti teorie A a B jako jednu teorii a dvě její varianty.

A teď jak se mi jeví mysl humanitní – pokud je to nějak jinak, rád se nechám poučit :e) Humanitní paměť se podobá relační databázi. Všechna data jsou uložena v příslušných tabulkách, zařazena, roztříděna, předzpracována, a naznačeny vztahy mezi nimi. Paměť žádná data nevypouští jako nepodstatná – vědět, jak teorie vypadá, a nevědět, od koho pochází, to není kompletní údaj. S takovou pamětí se dobře odpovídá na dotazy typu "jaké teorie vznikly v roce 1862?" nebo "kteří autoři se zabývali vnímáním hudby a jaké teorie se toho týkají?".

Tyhle otázky jsou nezodpověditelné v technickém typu paměti – první otázka pracuje s rokem vzniku, který se vůbec neuchovává, při druhé otázce narazíme na problém už při hledání "vnímání hudby" – co když teorie zahrnuje vnímání hudby jen jako jeden bod v širším rámci? Neexistuje žádný "index", ve kterém by se dalo "fulltextově hledat".

Naopak pro humanitní paměť jsou problematické otázky typu "které teorie používají stejné principy na různé obory?" Zatímco technická paměť má tyhle teorie většinou uložené blízko u sebe, případně jako jednu a tutéž teorii s různými obory jako parametry, paměť humanitní musí provést "full scan" a teorie porovnávat.

A hlavně, s technickou pamětí se dá mnohem lépe zobecňovat, odvozovat, spojovat zdánlivě rozdílné teorie a vytvářet z nich nové.

Onehdy jsem tu psal o tom, jak jsem se cítil naprosto nepatřičně, když se moji humanitně zaměření přátelé začali odborně bavit o filmech. To je další aspekt. Já, technicky orientovaný, si z filmu pamatuji děj, atmosféru (do které se zahrnuje zpracování, formát, barevnost, herecké výkony a tak podobně) a významné scény, dialogy a hlášky. Většinou si nepamatuji (či spíše ani nevnímám) kdo film režíroval, kdo v něm hrál a koho, jak moc dobře kdo koho hrál, jaký měl kostým, jak se jmenovala jeho postava, kolik měl dětí a jakého pohlaví ve filmu a kolik jich má doopravdy. Když někdo z přátel prohlásí, vymyslím si, "ten mel gibson v tom (film A) se moc nepředvedl, ve (film B) byl daleko lepší", mám zmatek. Buďto to vezmu jako axiom a uložím si to do hůře vyvinuté humanitní paměti, nebo musím vyhledat film A (podle názvu, což taky nemusí být jednoduché) a film B, vybavit si konkrétní scénu a jak se v ní zmíněný herec (zrovna mela gibsona poznám, ale jinak ještě nastává fáze vyhledání herce a matchování proti postavám v daném filmu) choval ve srovnání se scénou z druhého filmu.

Nebo mnohem typičtější příklad: "Viděl jsi ten novej film od (režisér R)?" "???" "No, ten, jak se to jmenovalo, hrál v tom (herec H)" "???" "O takový malý holce, co přišla o rodiče..." Teprve v tomhle okamžiku se začínám chytat. Film o malý holce, co přišla o rodiče, jsem viděl. Vzpomenu si, jak se jmenoval. Informace o tom, že to režíroval pan R a hrál v tom pan H, je mi úplně k ničemu a vzápětí jí zapomenu. Za to si ale dokážu vzpomenout na film o malém klukovi co přišel o tatínka, který (ten film) byl natočený podobným způsobem jako ten film s tím zločincem co vyloupil kasino a pak utekl do Evropy, ale ten druhý film byl mnohem míň barevný a kupodivu daleko pesimističtější než to o tom klukovi... Nehledám podle dat. Hledám podle souvislostí.

Zapamatuji si děj pohádky, ale nepamatuji si, jestli se hlavní hrdina jmenoval Jiřík nebo Bajaja, jestli měl drak jednu nebo pět hlav, jestli byl sťat mečem nebo sekerou a jestli byla princezna bloncka nebo bruneta.

Mno, and that's about it :e) Nenapadá mě jak to uzavřít, je to takový rozbor a námět k zamyšlení. Jestli k tomu někdo něco máte, tak pište, pište, nestyďte se.