em tečka pé tečka

Nu, odkud začít?

Ke konci roku je na blozích zvykem bilancovat. Ale víte co se říká?

nevíte?

ale víte, jen o tom nevíte.

...nebudu vás napínat. Říká se, nechval dne před večerem. Také by se mohlo říkat, nechval roku před silvestrem. Ještě se říká Konec dobrý, všechno dobré. Počkáme si s tím bilancováním na zítra.

A v mezičase probereme dnešek. A také to, proč většina vět začíná písmenem A. A to by mohlo pro začátek stačit.

Čili dnešek. Zevloval jsem do čtyř do rána u nějakého netu. Už ani nevím přesně. Tahal jsem bláznivou a geeho (neplést s geekonem) na Lambdu, to se mi dařilo ... mimochodem, konečně někdo, kdo to pochopil! Nikdo se mnou nikdy na lambdu nechtěl chodit. Chcete se stavit na lambdě? Opatřte si MUD klient (doporučuji pro windows tkMoo light, pro linux teďka nevím u čeho jsem to zůstal), ale v nejhorším stačí obyčejný telnet, a připojte se na lambda.moo.mud.org port 8888 :e)

Pak jsem kecal s utu o Rozárce, nebo s Rozárkou o utu (ale spíš to první), volal jsem guano, která byla v rozespání velice roztomilá, a tak podobně. A nakonec jsem se odebral k sladkému spánku.

Z něj jsem byl vytržen okolo desáté hodiny ranní, vylezl jsem z postele okolo jedenácté a z pokoje okolo třinácté (do té doby jsem se povaloval u notebooku. klasika, škoda slov). Rychlý oběd, chvilka strávená prací, další flákání na netu, psaní pozoruhodného dopisu pro Rozárku, cesta vlakem do Prahy, setkání s Rozárkou, dost divné blbnutí ve sněhu, útěk bez rozloučení jako obvykle, čtení dopisu, psaní smsek, návrat vlakem, zírání na drát, psaní blogu, multizmatek (řízený), dethkarz, a tak. Není nad stručnost.

K tomu samozřejmě domlouvání Silvestra (den, kdy se celý svět opije s námi!), ale jinak žádné výrazné zážitky. Samozřejmě pokud nepočítáme Rozárku. To je ovšem kapitola sama pro sebe, a možná to raději nerozepisovat.

Vlastně, když se to tak vezme, tak žádné zážitky nejsou zásadní, takže vlastně nemám o čem psát ;e) Ovšem shrňme to tak jako tak. Pro pořádek, že.

Tak třeba, věděli jste, že "inu" je japonsky "pes" ? A "aoi" je barva moře. Tedy zelená. S modrou. Nebo modrá se zelenou, to záleží na úhlu pohledu (a denní době, intenzitě slunečního svitu, obsahu planktonu a dalších stopadesáti faktorech). Takže "aoi inu" je zelený pes. Zatímco "shiba inu" je "šiblý pes". Možná. Rozhodně je to ale "šibčin pes".

Nechme ale na chvíli psa psem (čím jiným bychom ho také měli nechávat, žeano) a věnujme se urgentnějším záležitostem. Například tomu koncertu Bow Wave, který jsem zmiňoval posledně. Ten byl moc hezký, až na... ale jo, moc hezký. Byli jsme tam s geekonem, utubutu a guano. guano tam původně jít neměla, ovšem ráda se přidala. Pak to vypadalo, že nedorazí (zaspala. Ona si schrupla odpoledne a zaspala. Inu (pes), stává se. I v lepších rodinách), nakonec ovšem dorazila.

Utubutu s sebou vlekla své tři kamarádky, které byly s prominutím od pohledu napřesdržku. Naštěstí, když jsme dorazili do Akropole, která se v té době stala výspou hustohiphoperů a patnáctiletých nanynek, kamarádky přestaly působit tak extrémně a dokonce se pod tíhou prostředí uklidnily. Dali jsme si s geekonem pivo ... pak ještě jedno... já jsem si pak dal ještě panáka jablíčka a další pivo... a bylo mi dobře :e) Koncert bych si byl býval i vychutnal, nebýt tam se mnou guano a geekon ... protože ti se nenechali strhnout davem a děním se víc bavili než ho prožívali. Ve stavu, v jakém jsem byl, bych se tím davem klidně strhnout nechal. A pěkně hustě bych to rozjeeel! (při tom bych vystřízlivěl, přestalo by mě to brát, takže bych šel doplnit hladinu... a tak dále)

Každopandě sranda.

Pak byly vánoce. Já vím, že se správně píše Vánoce, ale u nás byly vánoce. Alespoň tedy u mě.

S dárky jsem si vyhrál :e) Mamince jsem koupil moc pěknou kameninovou (nebo keramickou? kdo ví) vázičku v antickém stylu, bratříkovi úžasnou stavebnici Supermag a tatínkovi ovci.

Ta ovce ovšem není jen tak. Ještě k tomu jsem nakoupil malá milá plyšová zviřátka. Na této sbírce jsem poněkud drsně ukojil své choutky. Aoi inu, posuďte sami.

Spokojenost byla všeobecná. Já jsem dostal velice úžasný kalendář s fotkami od pana Bernharda Edmaiera, krutě řvoucího kocoura v pytli (tedy ne že by pan Edmaier byl krutě řvoucí kocour. kocour je zvlášť. ), stolní kalendář se psama (inu, inu! ale žádnej nebyl aoi. za to tam byla jedna nebo dvě akity. co znamená japonsky akita? a shiba?) (a ještě jedna nesouvisející závorka – tatínek se zamiloval do jorkširáků. což je poněkud zklamání. jorkširáci jsou pseudopsi), nějaké ty knížky (da vinci code a příslušenství, plusminus něco), košili, maskáčové tepláky a vstupenky na Cimrmany.

Pak dlouho nic, do toho jedno rande s Rozárkou, které bylo až podezřele normální (oproti randeti dnešnímu, teda teď už včerejšímu, které bylo až podezřele divné ... ta holka prostě překvapuje v každém okamžiku).

Pak středa a čtvrtek, dny zabité, protože jsem musel sedět doma, viset na Skype s němčourem a řešit šílené problémy jisté nejmenované energetické firmy. No aspoň jsem nemusel do toho německa za ním jezdit.

A tím je shrnutí uzavřeno. A nyní se podíváme na jednu zásadní věc. A to na to, proč každá třetí věta začíná na A.

Faktem je, že nevím. Nějak mi to tak vychází. Když píšu, tak lež. Chci říct, když píšu, tak píšu dlouhá souvětí. Snažím se je tedy lámat, ale vyjde mi to vždycky tak, že u toho zlomu se musí pokračovat "a". To je buď nějaká moje vrozená stylistická vada, nebo to mám odněkud načtené. Každopandě se pokouším hlídat a moc to nedělat. Ne vždy se ale daří.

Na závěr jednu básničku. Kdo první pozná autora (bez použití google), má u mě lízátko.

Když píšeš, tak lež.
Lež jako věž.
Ale co s věží,
kterážto leží?
Neleží, kráčí!
Nekráčí, kráká!
A mně je smutno,
neboť se smráká.
Smráká se, smráká,
a co dál?
Vezmi ty lži
a hned je spal!
Ach spal bych,
ale kde a s kým?
Lež si s kým chceš.
Ach ano, vím:
Všechno co chci
je rým a šprým.

Jo. Na naivní upřímnost se zase nedostalo. Možná někdy jindy, až to nebude tak zběsilé.