em tečka pé tečka

Pokud ale vidíš tenhle odstavec, na nadpis neklikej. Vrátil by ses někam, kam nemáš. Raději čti dál.

Nebo možná raději ani ne.

V minulém zápisku jsem stihl poměrně podrobně pokrýt vstávání, vstupní lékařskou prohlídku a moje stravovací návyky.

V tomto zápisku pokryji skutečnost, že náš server xen/topinka/bernardýnek (jmenovací konvence jako u protossských Archonů) je téměř připraven k nasazení (tímto pokryto), že jsem vedl zápis z porady, což bylo taky maso, pak jsem se nesral se zpracováním a odesíláním, a to se mi vymstilo, protože vzápětí mi zpanicařil notebook (tímto pokryto).

Rád bych tu také v krátkosti zmínil, že můj úžasný prohlížeč vanyli už umí zalamovat řádky, což byla podle mě část ze všeho nejtěžší. V současné době se mu pokouším vytvořit interfejs, to jest aby nezalamoval řádky jenom tak z plezíru, ale i na obrazovce.

Výrazným uá bodem je ovšem Akira.

Znáte Akiru? Ten hrozně slavný japonský anime film? Který pochází z roku 1988 a do dneška je neskutečně brutální? Ano, hermitku, já vím, že někteří ho znají. Někteří ovšem ne.

Čili, tohoto Akiru jsem dostal včera od osoby jménem Shinkiro (to znamená tuším přízrak), výměnou za obě série GitS SAC. Kus jsem si pustil už ráno v autobuse.

To, že hned v první scéně je Tókjó (jakože Tokio po česky, nebo Tokyo po anglicky, ale ve skutečnosti Tókjó. stejně jako tsunami se ve skutečnosti píše cunami) zničeno atomovým výbuchem, mi po tom posledně zmíněném snu navodilo tu správnou psycho náladu. Film jsem zhltl. Prvních deset minut cestou do práce, další hodinu cestou z práce, a posledních 40 minut doma.

Velmi mi to připomnělo Neon Genesis Evangelion (znáte NGE? :e) ), a opět jsem si vzpomněl na to, jak si lidé zahrávají s tím, s čím by neměli.

Jenže to je i můj špatný zvyk. Nejraději se hrabu ve věcech, kterým totálně nerozumím. Pes což.

Ale dopadlo to dobře. Sice bylo Tókjó zničeno i podruhé, ale jinak byl výsledek docela obstojný.

Kdybyste měli pocit, že se vám příliš dobře spí, představte si před spaním mutanta, který vypadá jako přerostlý člověk, a z každého prstu mu rostou stovky maličkých prstíků. Jestli existuje dítě na bázi laktózy, vypadá takhle.

Vlastně, takové dítě by se dalo fraktálově vyrenderovat ... no, nic. V noci na dnešek se mi o něm nezdálo, a hodlám při tom zůstat.

No, co dál? S údivem zjišťuji, že ten den objektivně moc uá nebyl, jen ten pocit...

...ale jo. Protože pro spoustu lidí to byl taky uá den. Jmenovitě nálezy na 4utorčině blogu mě dostaly. Bláznivá (rozumíme si doufám, že bláznivá znamená bláznivá holka, nikoliv přívlastek k 4utorce? sice by to taky sedělo...), geekon, flaerie, pár dalších co si nepamatuju ... všichni přišli s tím, že "uááá". Larynka taky napsala jeden článek dost uá, zatímco druhý byl v rozpustilém duchu (ten prý napsala jen kvůli mně (pančto jsem jí vytkl, že depresivní články jsou o ničem a ať radši napíše něco nedepresivního) ... nebo to bylo -hlavně- kvůli mně? ať tak nebo tak, velice si toho vážím a tímto to zmiňuji ;e) )...

Pro líné proklikávače sem hodím u 4utorky objevený odkaz na nejlepší blog pod sluncem, který je opravdu ... jak to říci ... uá. Vřele doporučuji.

Co se týká internetu, dále v uá pořadí tu máme jistý program pro děti, který pochází od tvůrců teletubbies a je na motivy nějakého podobného televizního pořadu. Větší psycho jsem už dlouho neviděl. Nechápu to. Jak můžou být děti tak moc mimo? Nebo nejsou, a stávají se tak moc mimo až sledováním podobných pořadů a používáním podobných flashů?

Co v tom případě pouštěli v dětství mně? Kuželky na Didaktiku přece tak moc psycho nebyly!

Vřele doporučuji zejména pána sbírajícího jablka.

Více ale v dalším spotu z cesty.

A pokud se nepletu, je to (až na ještě jednu zcestnost) pro včerejšek vše. Mějte se hezky a děkuji za pozornost, kterou věnujete dočtení téhle tradičně natahované až k prasknutí poslední věty až do jejího samého a úplného konce, který je sice, pravda, ještě poměrně daleko, ale nebezpečně se přibližuje, rozhodně rychleji než byste čekali, a brzy už bude tady.