em tečka pé tečka

V pátek do mě vstoupil Ježíš!

Psalo už o tom utče, protože je to veskrze významná událost.

To bylo tak: když jsme v pátek opustili El Lamu, zamířili jsme s utubutu (ať se vyhledávače pomějí!) na Anděla do jakési pizzérie ve Village Cinemas, kde měli v rámci febiofestu hrát nějací B4, podobající se prý Saint Germain. Což bezesporu zní zajímavě.

U východu z metra Anděl naši pozornost zaujal podivný muž, poskakující po prostranství a křičící hluboké a nesmrtelné pravdy o Ježíši Kristu.

"Tohle ale není všechno," upozornila mě utka, "ještě sem chodí takovej chlapík s kytarou. Počkáme na něj."

Zastavili jsme tedy a se zájmem sledovali poskakujícího a křičícího muže. Kromě nás ho sledovali asi čtyři další lidé, z toho jedna poměrně sympatická slečna. Netrvalo dlouho a zrovna tahle slečna se k nám přitočila se zásadním sdělením:

"Věděli jste, že Ježíš zemřel za vaše hříchy?"

Pes, něco takového jsem už někdy slyšel. Moc šlechetný pán, tenhle Ježíš. Stihl zemřít za moje hříchy dávno předtím, než jsem vůbec nějaké hříchy napáchal.

"Jste věřící?"

"Nejsem," zapřel jsem svou pravou víru. Ať se za to věky smažím v Sádle.

A už to jelo. Dozvěděl jsem se, že mne Ježíš miluje, ale právě proto mi dává svobodnou vůli rozhodnout se pro něj nebo proti němu. Vlastně tak to bylo už kdysi dávno v Zahradě Rajské, Bůh sice lidi miloval, ale dal jim svobodnou vůli k tomu, aby ho mohli odvrhnout. Ale podívejte, který jiný bůh jiného náboženství se tolik obětoval, že svého vlastního syna poslal na zem, aby trpěl za všechny ostatní?

Sympatická slečna argumentovala moc dobře. Nijak jemně to napadnout nešlo, a neměl jsem to srdce používat ty brutálnější proti-obracející argumenty.

Milá, pohledná, inteligentní... škoda, že tak zapálená křesťanka... a přitom se tvářila tak šťastně.

Jenže to hlavní mělo teprve následovat.

"Já když jsem přijala Ježíše, tak mě najednou tak naplnil, to byl tak úžasnej pocit! Ale další den mě naplnil ještě víc! Pak jsem přišla na to, že kdyby mi Bůh dal všechno najednou, tak bych z toho úplně snad praskla nebo nevím..."

Jojo. Musím si to holt prožít. Když do mě Ježíš vstoupí, tak mě taky úplně celého naplní. I ten Ježíš!

"To nejde vysvětlit, to si prostě prožiješ!"

Prožívala to, nesporně.

A pak se to stalo! Vstoupil mezi nás...

...

...ne, nebyl to Ježíš, bohužel. Jaká smůla, už jsem byl úplně připravený ho přijmout! Byl to jen nějaký žebrák.

Zneužili jsme vyrušení, kvapně se rozloučili a utekli do pizzérie na b4.

Tam jsme setrvali do pozdních večerních hodin nad tou nejlevnější pizzou (za 30kč jen ten korpus, chuťově ale přesto vynikající) a zdrbali každého, na koho jsme si vzpomněli.

Po pátku jsem tedy byl naplněn duševně, duchovně i fyzicky. Jen tak dál, Ježíši!