em tečka pé tečka

Stejně je to zajímavé, jak vždycky když něco napíšu, začne mě napadat spousta dalších věcí, které bych měl napsat. Proto pak píšu dlouhé rozlezlé zápisky, nebo víc zápisků najednou a pak dlouho nic.

Je mi zima na ruce. Venku je totiž pěkná kosa. V tomhle ročním období jsem vyladěný na jinou teplotu vzduchu. Teplota, která mě v zimě nechá chladným (tedy vlastně teplým), teď hrozí zmrznutím a upadáním prstů. V našem paneláku se dokonce topí, takže jsem si pustil topení naplno.

...což mi samozřejmě teď nijak nepomůže, protože sedím na nádraží a čekám na vlak.

Na vlak do Prahy.

(psáno v 19.00)

Jak jsem nastínil, za dva dny zkouškového období jsem neudělal ale lautr nic. Pondělí jsem proflákal proto, že jsem ničeho lepšího nebyl schopen. Úterý jsem proflákal, protože ... chm, ze setrvačnosti? Zřejmě. Navíc musím horečně dokončovat javový projekt, což ve mně vyvolává ještě daleko větší nechuť k aktivitě.

Musím si sepsat, co všechno mi chybí do školy, a systematicky to začít doplňovat. Není na to tolik času, kolik bych chtěl.

Nevím, jestli to bylo guaniným zápiskem, nebo počasím, nebo jen tak náhodně, ale přišla na mě dojmově-vzpomínací nálada.

To spočívá v tom, že si vzpomínám na kraviny, a ty mě dojímají.

Sedím na nádraží a nechávám se hypnotizovat dlouho řadou vagonků, které vezou nějaký vápenec či co. A vzpomínám si, jak jsem jako malý kluk jezdíval na kole lesoparkem za město, a tam sledoval vlaky a počítal vagonky. Maminka řekla, jde se na procházku, všichni jsme si vzali kola, táta posadil malého bratříčka do dětské sedačky, a jelo se. Někdy až za les, většinou jenom "na paseku". Tam se hrála oblíbená hra "přihořívá, hoří", při které jsme mezi malými stromečky ztratili bezpočet míčků.

Kdybych neměl naprosto detailně vryto do paměti, kde ta paseka byla, hledal bych ji dnes jen s obtížemi. Ty malé stromečky jsou teď stejně velké, jako ty okolo. Přesto tomu místu stále říkám paseka.

Přes asociaci s lesem si vzpomenu na svou první sestru a jednu velmi zajímavou noc, strávenou v uličkách v nových Kročehlavech. Pak na svou "první opravdovou lásku" a nejlepší léto, srpen 2003... Přes něj zase na Romerovu chatu, sluníčko a válení-se v trávě, a na to, že letos bude přesně takové léto, tak a ne jinak.

Měl bych se zase po dlouhé době zamilovat. "nebo aspoň najít si někoho na šukání"

Zdánlivě nejnavštěvovanější jsou ty blogy, které píšou o věcech jako šukání. Někdy stačí i "obyčejná" soulož, ale šukání je zajímavější. Přes šukání se na blog dostanou lidé z vyhledávačů, a pokud blogger (resp. typicky spíš bloggerka) píše dostatečně zajímavě o svých vlastních zážitcích, získává okamžitě nové pravidelné čtenáře. Ve skutečnosti jsou nejnavštěvovanější blogy lídí, kteří umějí zajímavě (objektivně zajímavě, tedy tak, že to zaujme i někoho, kdo dotyčného nezná) psát o zajímavých věcech. Zdaleka nejnavštěvovanější jsou pak blogy, kde se šukání snoubí s čtivostí.

O tom si spodina blogosféry, jako jsem třeba já, může nechat jen zdát. Proto alespoň optimalizuji tento článek na šukání. I když tu o něm ve skutečnosti není ani slovo.

A vidíte, další nápad. Mohl bych popsat, jak vypadá moje představa "mapy blogosféry". Otázkou je, jestli by to mělo smysl. Přinesl by takový zápisek něco objevného, nebo by to byl jen způsob trávení času pro mě a někoho, kdo si to náhodou přečte? Ale koneckonců, co jiného je kterýkoliv jiný zápisek tady.

Bolí mě hlava. Opravdu upřímně doufám, že na mě něco leze, teď ve zkouškovém by se mi opravdu náramně hodilo zůstat ležet v posteli a naprosto neefektivně tak zabít týden. Jsem pevně rozhodnut případnou chorobu přechodit. Dělá to každej, tak co.

Když jsem šel z domu, potkal jsem se s mámou. Právě se vracela z práce. "Kam jdeš?" "Do práce," odpověděl jsem po pravdě. "Teď večer? Cos dělal celej den?" Flákal se, mami, to ti tak budu vykládat.

Ve skutečnosti jsem polovinu toho flákání strávil marným debugováním jedné podivné chyby. Čísla, která sama o sobě nic neznamenají, význam dostanou po překladu přes polovinu databáze. Vstup je správně, výstup je špatně. Běž, matějčíku, oddebuguj to, najdi místo, kde se ze správných výsledků stanou špatné! V hlavě žongluji s maximálním možným počtem faktorů, které zvládnu, místy i s více. Krok po kroku pronikám doprostřed cyklu, pak mě to přestane bavit, udělám větší skok, a skončím těsně za místem, do kterého jsem se chtěl dostat. Kroky zpátky tu nefungují, takže jedeme znovu a od začátku. Jako když se nastavuje pračka, takovým tím kolečkem, co se otáčí jenom dopředu.

Pak mi to secvakne, nesmyslná čísla se zformují do jasného tvaru, vidím chybu, vzdálenou třeba stovky řádek. Zastavit program, opravit chybu – ale jak? Mail hlavnímu němci: "Když na vstup přijde Fň a Bž, v kroku 15F se to přeloží na Kuňk. To je sice zjevně špatně, ale krok 15 se nemůže změnit, jinak by to nefungovalo. Co s tím?" Hluboký povzdech, zpět do práce. Co tam máte dál? Další podobná chyba? Ale ne! Potřebuji relaxaci. Odskočit si na půl hoďky na ICQ. Z půlhodiny je dvouhodina. "Zajdeme na jedno," všichni to známe. Akorát to pivo je asi zdravější.

Z domu jsem vyšel s nejotrávenějším výrazem za poslední dobu. U pultu v McDonaldu na tom nebyli lépe. Souznění dvou otrávených duší při nákupu Chicken Rollu? Ale jistě!

Posadil jsem se k "dětskému koutku" s touchscreenem zabudovaným do dřevěné napodobeniny psí boudy či co. Zavzpomínal na to, jak jsme tam seděli se spolužačkou Lídou a hráli "sestřelování balonů". A přes veškerou snahu jsme nebyli schopní překonat hiscore nějakého děcka. Bylo nám devatenáct a byli jsme úplně střízliví, díky za optání.

Za pár dní jsou volby a ODS je víceméně pro softwarové patenty. Bohužel na naší politické scéně není žádný lepší způsob, jak utratit svůj hlas. Holt budu pak "volat svému poslanci".

Když už jsem začal o té politice, v Holandsku vznikla nová strana, která podporuje pedofilii, sex se zvířaty, vysílání porna přes den a právo chodit po ulici nahý. Představa, že by si to páry rozdávaly na ulici tak běžně, jako se dnes líbají, je poměrně zajímavá.

V diskusi se vyskytla spousta názorů, odsuzujících to jako naprostou úchylárnu. Asi jsem moc úchylný, ale příliš mě to neznepokojuje. Ostatně není ani důvod, taková strana stejně nemá nikdy šanci dostat se do vlády. Více mě znepokojil "objev amerických vědců" z metra – neléčitelná deprese prý půjde léčit speciálním čipem do hlavy. Že by měli Vesmírní lidé pravdu?

Ovšem tady nejde jen o čipy. Stále častěji mám pocit, že ti tam nahoře mají patent na rozum. A davy jim to žerou. Zřejmě nastal čas na světový převrat.

Stanu se profesionálním revolucionářem a sjednotím svět pod svým praporem. Pak se stanu profesionálním diktátorem.

Chm. Jsou čtyři odstavce o politice moc? Příště se budu krotit.

Byl bych napsal, že to je asi tak všechno, ale politikou se mi to uzavírat nechce. Konec dobrý, všechno dobré. Tak na závěr nějakou krátkou pohádku.

Bylo nebylo, před dávnými časy žila byla jedna parní mašinka. Každé ráno vstávala v sedm hodin (chudáček), připojila za sebe dva vagonky, a pak v těch vagoncích vozila lidi z města Á do města Bé, až do sedmi hodin do večera. Pak předala štafetu a vagonky nočnímu mašiňákovi, který vozil ty samé vagonky od sedmi večer do sedmi ráno. Takhle se střídali a nikomu nic nechybělo.

Ale jednoho ošklivého dne se jeden vagonek rozbil. Upadlo mu kolečko. Únava materiálu, takové věci se stávají. Jenže co teď? Tolik lidí se do jednoho vagonku nenacpe. Než to opraví, bude se muset jezdit dvakrát častěji.

To ovšem taky nebude jednoduché. Taková mašinka se po jízdě unaví a musí nějakou dobu odpočívat. Proto se mašinka s nočním mašiňákem domluvila. V sedm ráno se mašiňák vydal sám na cestu z města Á do města Bé. O něco později za ním vyrazila mašinka s jedním vagonkem plným lidí. V městě Bé se vyměnili. Noční mašiňák si vzal vagonek, odvezl lidi do města Á a jiné lidi zase do města Bé. Tam si vzala vagonek mašinka, odvezla lidi do města Á a pak do města Bé. Takhle se střídali, jeden vozil a druhý odpočíval.

Nejdřív jim to šlo docela dobře, ale odpoledne už z toho byli celí zpitomělí. Vyjížděli bez vagonků, nebo si místo vagonků připojovali sebe navzájem a divili se, že to nejede. Bodejť by jelo, když každý táhl na jinou stranu!

V sedm hodin večer úplně zblblá mašinka odpojila vagonek v městě Á a vydala se bez něj do města Bé pro nočního mašiňáka.

V tu samou dobu se úplně zblblý noční mašiňák vydal z města Bé domů do města Á.

Ani jeden nekoukal na cestu. Přesně uprostřed, na železničním přejezdu přes silnici z města Á do města Bé, se srazili. S nákladním autem, které jelo z města Á do města Bé rychlostí 80km/h.

Motocyklista, který si uvědomil situaci a vydal se za nákladním autem po silnici o dvacet minut později rychlostí 110km/h, aby ho varoval, dorazil na železniční přejezd deset minut po nehodě. Pro řidiče nákladního auta už tou dobou nebyla žádná naděje, ztratil příliš mnoho krve. Mašinka i noční mašiňák z toho byli naprosto zničení. Doslova.

Jak daleko je město Á od města Bé?