co jsem slíbil, to jsem nesplnil, che.
No co? No nenapíšu nic!
Nemám psavou. Už jsem měl půlku příspěvku, ale jak jsem to po sobě přečetl, tak se mi to nelíbilo a zase jsem to smazal.
Hrůza, co?
Nevím, jsem asi detailista. (Teda detailista jsem určitě, zjevně i v tomhle.) Ale když to sám po sobě čtu a nebaví mě to, je něco špatně.
A přitom mám o čem psát. Jen nemám jak. Form follows function, obsah definuje formu. Ovšem moje forma stojí s prominutím za hovno. I tenhle dementní textík o stočtyřiceti slovech je divný.
Půjdu spát a přemýšlet o tom, co napíšu. Ono se to nějak zformuje. Snad tedy. Za zvuků úžasných Sester Steinových to jít musí. Jen děcko se bojí, velký matejcik to zvládne!
Jo. A měl jsem vymyšlená krásná poslední tři slova, ale i ta jsem zapomněl. Pak mám psát něco rozsáhlejšího, že...