em tečka pé tečka

Začneme několika fakty, aby bylo každému hned jasné, o co tady jde. Předem varuji, že to bude sprosté.

Ngvadi je nevyzrálá a zbytečně hrotící ublížená naivka. Laura je zapšklá češtinářka, která si myslí, že spolkla šalamounovo hovno. Případně se o něj rozdělila s pixym, protože ten si to myslí také, navíc se sere do čeho nemá a přitom trapně předstírá vyváženost. Oproti tomu Daniel Deyl je arogantní a necitelný tupec, k lidem se chová stylem "kam vítr tam plášť", k cizímu soukromí přistupuje jako hyena a nedokáže pochopit základní pravidla slušnosti, českého jazyka a prosté selské logiky. Fiksu pojka se zřejmě narodil v kině a má nutkavou potřebu mít vždycky pravdu. Entita "kolemjdoucí" slepě přejímá cizí názory, nedokáže přiznat, že se mýlí, a když už nemá co říct, opakuje to, co se někde dočetla (ta entita). Zbývá snad už jedině Jízlivá Kroketa, nezávislé médium skládající se ze schopnosti totálně nepochopit o čem je řeč a marné snahy o vtipnost. A samozřejmě moje maličkost, naivní matfyzák s nedostatkem m*du (dámy prominou), který se snaží ohromit irelevantními čísly vycucanými z prstu.

...aha, teď mi tak dochází, tohle všechno nejsou fakta, ale urážky. A protože jsem na veřejném médiu, mohlo by to být žalovatelné. Veřejně se tedy omlouvám ngvadi, lauře, pixymu, Danielu Deylovi, Fiksu pojkovi, entitě "kolemjdoucí", Jízlivé Kroketě a mé maličkosti, a současně odvolávám veškerá tvrzení, která jsem o zmíněných napsal.

Tedy ne že by to někoho zajímalo.

Nebo že by přece jen?

Kdepak, co si nějaká trapka napíše na blogu, to nikoho nemůže zajímat. Koneckonců internet je podobných blábolů plný, je spousta lepších způsobů jak trávit čas než donekonečna omílat, co někdo o někom napsal.

Uppsa hum ikke, zjevně není. Poslední dobou to vypadá, že přišla nějaká okurková sezona. Ve zprávách se objevují perly typu "v televizi pracují bývalí komunisti" (jak zoufalé překvapení, když bývalý komunista je tu každý desátý), hlavní událostí je rozzuřený pes pana R. z Horní Polomi, který v noci ze středy na sobotu na třech místech ožužlal pletenou šálu Adélky Š. z Dolní Polomi. (Incident se naštěstí obešel bez ztrát na životech.) Novináři (a grafomani) prostě nevědí co by roupama.

Jeden takový novinář například vyštrachal na jakýchsi webovkách seznam účastníků tábora z roku 1999, který tam někdo zapomněl i s rodnými čísly. Koneckonců tehdy se to ještě smělo. A jelikož ten novinář neměl co lepšího na práci, podal udání na úřad pro ochranu osobních údajů. To víte, rodné číslo dítěte, to se nesmí nikdo dozvědět. Takže organizátoři tábora nás teď žádají, abychom jim dali zpětný souhlas se zpracováním, zatímco úooú a pan novinář se škodolibě těší, že to někdo neudělá. (Co se týká mě, ať si potenciální zneuživatelé moje rodné číslo třeba natisknou na hajzlpapír, když je jim to libo. Ale zákon je zákon.)

Zcela jiný takový novinář, nic zlého netuše, napsal do jednoho článku odkaz na jakýsi blog. Jeho autorka pak na tentýž blog napsala postesknutí, že je teď napsaná v novinách a nemá z toho radost. Což, jak se jistě shodneme, je vcelku její věc. Koneckonců je to její radost a může ji mít nebo nemít jak chce. Pak tam kdosi okomentoval odbornou úroveň zmíněného novináře, někdo jiný se zmíněného novináře zastal ... no představte si poslaneckou sněmovnu. A když už to vypadalo, že dojdou ke konsensu, zmíněný novinář si to celé přečetl, vzal si to osobně a z nedostatku lepší zábavy o tom napsal na svůj blog a v procesu stihl z každého zúčastněného udělat debila a některým navíc nasadit psí hlavu (No uznejte, debil s psí hlavou, to už stojí za to.)

Což, jak jistě shodneme, je opět vcelku jeho věc. Není to od něho sice moc pěkné, ale ať si píše co chce.

Pak se okolo toho hádali čtenáři, dělali ze sebe debily a nasazovali si psí hlavy navzájem, tentokrát si představte spíš nějakou hospodskou rvačku. (Bylo jich v tomto případě daleko víc, on blog pana novináře má řádově větší návštěvnost než blog té autorky.)

Načež zcela jiná bloggerka, dosud účastná pouze v komentářích, napsala o záležitosti dvě podobenství a jednu obsáhlejší stať. (Což, jak se jistě shodneme, je vcelku její věc a nikomu do toho nic není.) A hádejte co: zmíněný novinář opět neměl nic lepšího na práci než si to přečíst, vzít si to ještě mnohem osobněji a pokusit se nasadit psí hlavu té zcela jiné bloggerce (už druhá její psí hlava mimochodem, přemýšlím, kam ji asi mohl nasazovat). Přitom sice udělal debila ze sebe, ale toho si v zápalu rvačky tak nějak nikdo nevšiml.

Výsledky aféry nejsou ani tak zajímavé jako aféra sama, takže nemá cenu o nich psát.

A právě proto o tom teď každý kokot (včetně mě) píše. Protože prostě není o čem. A co hůř, ono je to všechny hrozně baví...

Asi si dáme nějakou anketu. Třeba nějakou originální, kterou široko daleko nikdo nemá.

Kontrolní otázka pro zvídavé a pozorné: co jsem tím vším chtěl říci?

Pé tečka Es tečka: Hledám střelce. Tedy střelkyni, neboli dívku narozenou ve znamení střelce. Pokud nějaká taková existuje a má zájem, nechť se mi ozve komentářem nebo vzkazem. Optimálně nechť na sebe též zanechá kontakt, abych se jí mohl ozvat zpátky.

(proč takovou hledám, to ještě nevím. stejně tak nevím o co by měla mít zájem. možná zájem zjistit, o co vlastně jde. ale to se taky ještě uvidí.)