em tečka pé tečka

Pokud máte v poště informace privátního charakteru, smažte je!
(skok na navigaci)

výročí 23.08.2007, 2:14:00 (z hlavy)

teoretické.

Taková trochu citovka. Aby se jako vědělo, že mám city. Nebo že je alespoň předstírám.

Někdy touto dobou před rokem jsme se s buňkou koupali ve fontánce v parku v budějcích. A to byl začátek nejúžasnějšího vztahu, jaký jsem dosud zažil.

(což teda zas není tolik co říct, s ohledem na to, že mezi tím jsem se zúčastnil jen jednoho dalšího vztahu, a ten zrovna úžasný nebyl. ale stejně.)

V zimě, ač překvapivě teplé, vztah ochladl. V lednu jsme se rozešli.

Tedy buďme přesní: rozešla se ona se mnou. Řekla, že už to není takové jako dřív, že nemá pocit, že to někam směřuje. A že lépe to ukončit teď, než to nesmyslně prodlužovat a pak se rozejít o dva měsíce později po nějaké hádce.

Já jsem si taky uvědomoval, že to není takové jako dřív, ale ještě mi to nepřipadalo jako důvod k rozchodu. Nicméně přijal jsem to s klidem. Zůstali jsme přáteli.

Neprobrečel jsem tunu kapesníků, nepropadal jsem se do sebezničující deprese, nevykládal jsem kamarádům, že nikoho tak úžasného už nikdy nenajdu (i když jsem si to zprvu myslel). To není můj styl. Ze začátku mi bylo hodně smutno. Ale to brzy přešlo. Nezahořkl jsem a žil jsem dál.

Měl jsem vzpomínky na všechny ty krásné chvíle, které jsem strávil s ní. Když jsem se cítil hodně sám, dokázal jsem si přehrávat ty vzpomínky a v myšlenkách jsem natahoval ruku směrem na jih, stejně jako jsem to dělával, když jsme ještě byli spolu. Tajně, a občas ne tak úplně tajně, jsem doufal (a představoval si), že "ji to přejde" a dáme se zase dohromady.

Všechny potenciální partnerky jsem srovnával s ní. Nevycházely z toho zrovna dobře. Nenechal jsem se tím odradit. Jen jsem dostal strach, že se tohohle srovnání už nezbavím, že nade mnou navždy bude viset "s buňkou to bylo lepší", jedině snad že bych potkal někoho doopravdy lepšího. A to se mi nezdálo moc pravděpodobné.

Pak jsem se dal dohromady s ngvadi. Řekl jsem si, proč ne, je to skvělá holka, mohlo by nám spolu být dobře. A chvíli nám dobře bylo. Nebylo to takové jako s buňkou, ale bylo to dobré.

Bohužel ne dlouho.

(někdo si teď může myslet, že s ngvadi to nevyšlo, protože jsem neměl "vyřešenou minulost". ale to je omyl. měl jsem minulost vyřešenou dostatečně dobře na to, aby to vyjít mohlo.)

S buňkou jsme si občas psali po icq. I když mnohem méně než dřív. To jsem přičítal tomu, že se spolu "bojíme" mluvit potom, co jsme se rozešli. Že nevíme, jak se k sobě chovat, tak se radši moc nebavíme.

Někdy v květnu jsem se dostal do podivně depresivního (alespoň na mě) období. Možná jsem tu o tom i psal. Zamýšlel jsem se nad smyslem toho, o co se tady snažím, proč se vlastně snažím, nebo spíš nesnažím. Jak jsem na tom v práci, jak ve škole. Že se připravuji o mládí a nic z toho nemám, že by bylo nejlepší se sebrat a někam před tím vším utéct.Stále jasněji jsem si uvědomoval, že s ngvadi to nemá smysl. Hodně intenzivně jsem vzpomínal na buňku, upnul jsem se na ty vzpomínky, na to, jak to bylo nádherný a jak by to mohlo být nádherný dál.

Pak mě to přešlo a všechno bylo zpátky ve starých kolejích. Jen jsem měl trochu jasněji v životě. S ngvadi jsem se rozešel a vytvořil jsem si další srovnání. Svým způsobem to mám jako dva extrémy: jaký vztah bych chtěl, a jaký bych nechtěl. Hodně jsem se toho naučil o vztazích a o ženách. Snad mi to v něčem pomohlo.

Rozhodl jsem se, že se buňky zeptám, proč jsme se to vlastně rozešli. Abych věděl, jestli to třeba nebyla moje chyba, nějaká, ze které bych se mohl poučit.

Ale napřed jsme se museli sejít. Na to setkání jsem byl poměrně zvědavý. Vůbec jsem nevěděl, co očekávat, jak se chovat.

Změnila se. O tom jsem už taky psal. Ale příjemně jsme si popovídali, bylo mi s ní dobře.

Pořád ještě mě mrzelo, že nejsme spolu. Ten rozhovor o rozchodu jsem pořád odkládal.

Minulý čtvrtek jsem se viděl s bývalou přítelkyní s dávných dob. O tom jsem taky psal. S tou se nemůžu vůbec bavit. Prostě to nejde. Tváří se, že mě ráda vidí, ale pak nic neříká, odpovídá jednoslovně, nerozpovídá se. Když se náhodou někde potkáme, v metru nebo na icq, po pěti minutách nastává trapné ticho.

V sobotu mi nebylo dobře, takže jsem zůstal v posteli a přemýšlel. Proč se vlastně nebavím s bývalou přítelkyní z dávných dob? A co se toho týká, proč se nebavím s buňkou? Vždyť jsme si vždycky tak rozuměli.

A pak jsem si to uvědomil. Prostě už si tak dobře nerozumíme. Změnili jsme se, míříme teď každý jinam. Pokusil jsem se vzpomenout si, o čem jsme se to vlastně vždycky bavili, a nepovedlo se mi to. Vlastně to asi byly jen všední věci, ve kterých jsme si rozuměli, protože jsme byli naladěni na stejné vlně. A to už nejsme.

Během půl hodiny reflexe mi došla spousta věcí. Vybavil jsem si, co všechno se mi na buňce tak líbilo, a zjistil jsem, že to vlastně nebylo nic tak výjimečného. Výjimečná byla možná kombinace těch vlastností, výjimečná byla její osobnost ... ale každá osobnost je svým způsobem výjimečná.

Sesadil jsem buňku z takového nějakého piedestalu, na kterém jsem ji nevědomky celou tu dobu udržoval. Uvědomil jsem si, že kdybychom se k sobě vrátili, nevrátilo by se to krásné, co mezi námi bylo. Rozhodně ne jen tak samo od sebe. Že zpátky k ní už jsem přitahován vlastně jenom fyzicky a nějakým zhrouceným zbytkem emocí. Kdybychom teď byli spolu, nebyl by to "návrat", bylo by to něco úplně nového. Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Ta dnešní buňka je někdo jiný, než buňka, kterou jsem před rokem poznal.

Našel jsem si záznamy našich rozhovorů na icq. Procházel jsem je namátkou a nenacházel nic zvláštního, nic, co by mi chybělo samo o sobě.

Pořád ještě jsem se chtěl buňky zeptat, proč jsme se vlastně rozešli. Jenom tak, abych v tom měl jasno.

Pak jsem narazil na rozhovor ze 13. ledna. Ten, který jsme začali jako pár a končili jako přátelé. Četl jsem si a konečně jsem chápal, co se mi tehdy snažila říct. Přesně to, co na co jsem chvíli před tím sám přišel. Že se měníme, rozumíme si čím dál míň, že směřujeme každý svojí cestou. Že bychom se brzy mohli probudit a zjistit, že ten druhý je někdo úplně cizí, někdo, koho nepoznáváme. A že je nesmysl předstírat, že se nic neděje a naivně si myslet, že to přejde.

Trvalo osm měsíců, než mi vůbec došlo, co se stalo. Ona si to uvědomila hned a rozhodla se v nejlepším přestat. Za to má můj obdiv.

Díky tomu, že jsme se rozešli, mi zůstaly čtyři měsíce úžasných vzpomínek na úžasný vztah, nezkalený žádným hořkým koncem. A dalších osm měsíců pěkných představ, jakkoliv nesmyslných.

Na závěr by se hodilo něco jako že na ni nikdy nezapomenu, ale to už by myslím bylo přehnaně patetické.

Takže prostě a jednoduše: buňko, díky za všechno. :*

Komentáře

[1] dr_hawkins (23.08.2007, 10:29:24):
zavidim - ten konec. my jsme to az do toho hnusneho konce dotahli :/ ...srovnavani je...zlo. ja jsem se tim odradit nechaval...a i kdyz pak najdes nekoho lepsiho, tak trosku tusis, ze si tim nakonec zase jen "zvysujes latku", k tomu si to krasne zkombinujes a...skoncis stary a sam, protoze ti nikdo nebude dost dokonaly :)
[2] Výpůjčeno (23.08.2007, 11:33:36): Lidi se prý mají do roka vzít,
nebo se ve stejné lhůtě rozejít.
Utahaná známost krade čas a sílu.
(Moudro rodičů.)
[3] doggy (23.08.2007, 15:32:17):
hezkej sebeterapeutickej clanek..taky bych neco takovyho potreboval napsat..koukam ze to mam v hodne vecech podobne,ne-li stejne.
[4] Laura (23.08.2007, 16:57:34):
Hm, tak to koukám, že jsem to dost vychytala... Já snad ještě přestanu v skrytu duše se rozmrzovat nad tím, že nebyl důvod laťku kamkoliv posouvat, jak vás tak poslouchám...
[5] sibka (24.08.2007, 00:41:45):
nevim proc, ale uplne se mi vybavila Annie Hall, obzvlast konec:)
[6] Ladule (24.08.2007, 19:09:42):
hele pocem, já se chci taky naučit se to tak jako rozebrat a pak mít aspoň trochu jasno. takhlenc mam jasno leda v tom, že si neumim vybrat a pak si za tim stejně neumim stát..:P
[7] matejcik [OpenID] (25.08.2007, 00:47:13):
laduš, tak jo, uděláme si sezení, já ti vysvětlím jak to takhle rozebrat, a ty mi vysvětlíš (jak jsi onehdá slíbila (!)), jak se chovat k ženám ;e)
[8] b.u.n.k.a. (27.08.2007, 18:08:41):
ja tobe taky ...
i za tenhle post.
za vsechno. a tak vubec :)
[9] ysh (02.09.2007, 00:10:43):
stryfku, jsi moudry muz! bunko: jsi moudra zena! mate muj obdiv :)








www.140.cz http://last.fm/ SomaFM commercial free internet radio