em tečka pé tečka

Planeta chladne!

27. září 3007, Praha – od našeho zvláštního zpravodaje

Globální ekologický summit (GES), který byl včera zahájen v Praze, přináší první znepokojivé výsledky. Podle údajů naměřených v několika nezávislých meteorologických stanovištích po celé Evropě se průměrná roční teplota za poslední dvě desetiletí snížila o 3 stupně Celsia. Tento znepokojivý trend je podle odborníků jasnou známkou globálního ochlazování.

"Statistiky hovoří jasně, planeta se ochlazuje," řekl našemu reportérovi docent Jiří Chocholatý z Českého hydrometeorologického ústavu. Na vině jsou podle něj skleníkové plyny. "Družice Meteosat XIX, která monitoruje skleníkovou vrstvu, hlásí zrychlující se úbytek oxidu uhličitého. Původně jsme předpokládali, že jde o poruchu, ale teď už klesající teplotu na zemi nelze ignorovat."

Skleníková vrstva, která se nachází ve výšce 15-17km nad zemským povrchem, je důležitým činitelem pro ohřívání naší planety. Je tvořena směsí plynů, z nichž největší podíl má oxid uhličitý (zhruba 87%). Právě od něj se odráží zpět k zemi tepelné záření ze Slunce. Skleníková vrstva tak funguje jako jakási střecha, chránící Zemi před kosmickým chladem. Nyní však začala řídnout.

Zpráva amerického Institutu pro ochranu životního prostředí, přednesená včera na GES, naznačuje možné katastrofické scénáře. Bude-li teplota klesat nezměněným tempem, do padesáti let se celá Antarktida a velké části Severního moře ocitnou pod ledem. Také klimatické pásy se posunou. V našich zeměpisných šířkách by prý v zimě mohlo být až -5 °C, pravděpodobně tu bude i sněžit. Lyžaři si už mnou ruce, zato vyznávači vodních sportů radost nemají – díky vzniku polárního ledu se sníží hladina moří a většina přímořských letovisek se tak ocitne na suchu. Mnoho výškových staveb obsahuje materiály, které při nízkých teplotách křehnou. Jejich statika tak může být povážlivě narušena. Problémy mohou nastat i v dopravě, fázové motory při teplotě nižší než 18 °C nemusí vůbec nastartovat.

Milena Kolouchová z ekologického hnutí Duha si je jistá, že za úbytkem skleníkových plynů stojí lidská aktivita. "Už desítky let vystupujeme proti používání fotosyntetických panelů. Je zjevné, že zvýšená spotřeba oxidu uhličitého narušuje přírodní rovnováhu."

Její názor potvrzují i četní odborníci. Fotosyntetické elektrárny jen v Česku už nyní spotřebují přes pět set tisíc tun CO₂ ročně. Zákon, který by měl toto plýtvání přírodními zdroji omezit, ale naráží na lobby energetického průmyslu. ČEZ se omlouvá tím, že fúzní elektrárny jsou potenciálně nebezpečné. Opět se však ukazuje, že jde o peníze. Náklady na výrobu 1PWh elektrické energie pomocí chladné fúze jsou řádově vyšší, než je cena fotosyntetické farmy, která produkuje stejné množství elektřiny každý den prakticky zadarmo. "Když se jedná o prachy, příroda jde stranou. Lidi se snad nikdy nepoučí," říká k tomu Milena Kolouchová.

Účastníci GES diskutují nad možnými řešeními situace. Jedním z návrhů je přejít na spalovací vytápění. Při hoření se uvolňuje CO₂, který by mohl doplnit úbytek ve skleníkové vrstvě. Spalovací kotle a topná tělesa jsou však velmi drahá. Další možností je osídlit vybraná moře červenými řasami, které při svém dýchání oxid uhličitý produkují. Proti tomu se ale mohutně bouří oceánologové. Hrozí totiž velké riziko, že by červené řasy svým metabolismem zničily ekosystém ropných skvrn a zahubily tak stovky druhů mořských živočichů. Navíc ani ryby nejsou zvyklé na "čistou" vodu a v kontaktu s ní hromadně hynou. Destilační stanice, které získávají ropu z mořské vody, jsou proto častým terčem protestů ekologických hnutí.

Skupina vědců z Antarktické metropole Adélia se však dnes v noci na GES představila se zprávou mnohem znepokojivější. Podle nich se nad skleníkovou vrstvou formuje vrstva ozonu, která může potenciálně absorbovat až 97% ultrafialového záření z vesmíru. Příčiny vzniku této ozonové vrstvy nejsou dosud jasné. Nepodaří-li se nám ale její rozvoj zastavit, následky pro život na Zemi mohou být nedozírné.

O dalších výsledcích vás budeme informovat. Jedno je však jisté už teď: zabránit globálnímu ochlazování nemůže ani jednotlivec, ani vláda. Abychom zachránili naši planetu, musíme se zapojit všichni.