em tečka pé tečka

A ne, vysvětlovat to tady nebudu. To by jednak bylo v jiné rubrice, jednak na dlouho (a když píšu něco, co nemá být vtipné, musím to udržet aspoň krátké) a jednak to není to, o čem chci psát teď.

Představte si místo toho, že internet je místnost plná lidí. Hodně plná. Možná spíš nějaké menší město než místnost. Každé kliknutí nebo stisk klávesy v nějakém "internetovém" prográmku, ať už je to ICQ, Opera nebo klidně i váš přehrávač s last.fm pluginem, představuje jeden krok v tomhle internetovém městě.

Všude okolo je plno náhodných kolemjdoucích, kteří vás vidí. Většinu z nich nezajímáte. Ale spoustu jich znáte osobně. Potkáte se na virtuální ulici, zamáváte na sebe, možná se zastavíte na kus řeči. Nebo se jenom ve spěchu minete a pokračujete za svým cílem. Například pověsit vaši nejnovější úvahu na nástěnku.

Stejně dobře vy vidíte ty ostatní. Podívejte se třeba na výchozí stránku facebooku. Už jsem to takhle někomu vysvětloval: něco jako zpravodajství, akorát místo vnitropolitické situace a kdo s kým z celebrit se tam propírají kulturní akce a kdo s kým z vašich přátel.

Ale všechno jsou to jenom takové otisky. Jako když potkáte starého známého a on sedí na obrubníku a jí housku se salámem. Nevíte nic o tom, proč sedí na obrubníku a proč zrovna salám. Jenom podle toho, jak dobře ho znáte, si můžete domýšlet, že v samoobsluze (promiňte, supermarketu) zrovna neměli jeho oblíbený sýr.

Okolo chodí i lidé, které vidět nechcete. Nebo nechcete, aby oni viděli vás. Nebo možná se jim prostě vyhýbáte, protože nevíte, co byste jim řekli, kdybyste je potkali. Na internetu je hrozně jednoduché dělat, že tam nejste. A ještě mnohem jednodušší tam doopravdy nebýt. Jenže to by vás pak neviděli ani ti, které potkat chcete.

Samozřejmě existují technická řešení, ale co si budem vykládat. Pak vám pod nohama zapraská zlomené TCP spojení, dotyčný se otočí a na zlomek vteřiny uvidí vás, schované za monitorem, než se stihnete ztratit v davu. Co potom.

A nakonec ... nakonec jsou tu lidé, které vidět chcete, ale tak, že by o tom nemuseli vědět. Slečna z vedlejší ulice, se kterou jste se před časem tak trochu zapletli, ale v poslední chvíli to nějak nedopadlo. A tamten pán odnaproti, co si k sobě vodí každý den jinou ženskou. "No jako mně do toho sice nic není, žejo," ale ta zvědavost...

Tohle je na internetu jednodušší než cokoliv jiného. Stopovat vás může kdokoliv, ale dozvíte se o tom málokdy.

Jenže když jste to vy, kdo stopuje, tak si můžete jenom domýšlet. Prohlížet si otisky, pozorovat gesta a pohyby, sledovat z povzdálí. Z vysvětlení si budujete vlastní obrázek a vlastní svět, který se možná podobá skutečnosti a možná taky ne.

Když je takových světů víc ... a když jsou vám jejich obyvatelé bližší... vyvolává to celkem zvláštní pocit.

Chtěl bych napsat blog o posledních dvou víkendech, a možná i o tom dalším. Určitě by bylo o čem psát.

Ale ne dnes a ne teď. Dneska slightly weirded out...