em tečka pé tečka

Svět se, jako už tolikrát, rozdělil na dvě nesmiřitelné části. Jedni vehementně tvrdí, že globální oteplování (tedy pardon, člověkem způsobená změna klimatu) se děje a mělo by se mu zabránit. Druzí o to vehementněji křičí, že to jsou lži a manipulace, a že nic takového jako globální oteplování není.

Pak je tu třetí skupina, které je celá záležitost u prdele. Ale ty pro zjednodušení nebudeme počítat.

Místo toho si projdeme tvrdá a nekompromisní fakta. Nejsem žádný klimatolog (zrůdná nová profese), takže těch fakt nevím o moc víc než se kde letmo dočtu. A nepřipadá mi to dost zajímavé na to, abych se o klimatologii něco naučil a spočítal si něco sám. Ale už jsem se toho letmo dočetl poměrně hodně.

Takže. Nějaká měření napovídají tomu, že od poloviny dvacátého století vzrůstá průměrná teplota vzduchu a oceánů. Pro to existuje několik vysvětlení, a z nich nejpopulárnější je dnes teorie o tzv. skleníkovém efektu. Takové to s těmi plyny v atmosféře a slunečními paprsky, které se odráží zpátky. To jsme se všichni učili ve škole nebo viděli v televizi.

Podstatný bod téhle populární teorie ale je, že ty skleníkové plyny se do atmosféry dostávají díky lidské činnosti.

Celá ta teorie má drobný problém: není to "opravdová drsná věda", ale čarování se statistikami. Vidíme korelaci, ale ne kauzalitu.

Vysvětlím na příkladu: Včera foukal silný severovýchodní vítr. Okolo našeho domu projelo dvacet červených aut. Dnes se vítr utišil, a okolo našeho domu projelo sedmdesát červených aut. Korelace je, že když nefouká vítr, jezdí víc červených aut. To vidíme na první pohled. Kauzalita je, že červená auta nevyjela kvůli silnému větru. To nevíme jistě. Možná za to ten vítr mohl, ale možná to byla jenom náhoda.

Podobně je to s tím globálním oteplováním. Vědci si všimli, že teplota roste, a současně s tím roste množství CO₂ v atmosféře, a to roste současně s množstvím CO₂ produkovaného člověkem. Dali si dvě a dvě dohromady a řekli si, že to nejspíš nějak souvisí. Zformulovali teorii o skleníku. Zatím jim to vychází.

Ale nikdo si nemůže být jist, že to souvisí doopravdy.

(Ono to ani jinak nejde. Nemůžeme si v laboratoři postavit malou planetu a měřit na ní, jestli se teplota zvýší, když tam přihodím maličkou továrničku. Takže nezbývá než měřit venku a zkoušet z toho něco vykoukat.)

Taky vznikly konkurenční teorie, které to vysvětlují jinak. Třeba teorie, která říká, že teplota se zvyšuje přirozeně a lidská činnost s tím nesouvisí.

Najdou se i zlí jazykové, kteří tvrdí, že se teplota nezvyšuje vůbec a že je to celé humbuk.

Globálním oteplováním se zabývá organizace IPCC. V poslední době se okolo ní rojí průsery. Kritici volají, že se v IPCC čaruje se statistikou víc než je běžně přípustné. Že si vědci vybírají taková data, aby se jim do teorie hodila, kreslí je do grafů, které vypadají děsivěji než by měly, že celá teorie stojí na číslech opsaných ze slohové práce žáka sedmé třídy, a že vlastně je to změřený blbě od samého začátku.

Jedni si mnou ruce, jak to těm teplejm pěkně nandali, druzí těm prvním nadávají do tmářů a brzd pokroku. IPCC zapírá. Já nemám sebemenší chuť to po nich kontrolovat.

Na závěr části o faktech bych dodal, že zastánců globálního oteplování je mnohem víc než odpůrců. Dokonce jsem narazil na článek, kde byly na straně zastánců vyjmenovány různé vědecké organizace, a na straně odpůrců automobilové kluby a asociace továrníků. Taky jsem se neobtěžoval zjistit, jestli to tak opravdu je.

To samozřejmě neříká nic o tom, jak to doopravdy je. Křesťanů je taky víc než diskordiánů, a přitom pravdu máme my.

Ale plyne z toho, že teplí mají mnohem větší vliv a daří se jim prosazovat různé teplé reformy a akce. Třeba tu záležitost s úspornými zářivkami.

To bylo jenom tak abychom si srovnali o čem mluvíme. To jsou pořád věci, o kterých nemá smysl se hádat, jelikož jsou to prostě fakta. Teď to začne být zajímavější.

(Tedy nezačne, neboť se o tom nikdo evidentně hádat nechce. Ale nevadí. Je to můj blog, kušte.)

Podle mého osobního názoru to celé je humbuk. Jestli se teplota zvyšuje, asi k tomu má lepší důvod než nějaký mizerný lidský oxid uhličitý. Ale o tom bych se pořád ještě nehádal, zas nějak extra silně přesvědčen o tom nejsem.

Mnohem horší je, že si myslím, že je to lautr jedno, jestli se nějaké globální oteplování děje nebo ne.

Totiž podívejte, když se globálně oteplí, tak roztají nějaké ledovce, oceán se o dva tři metry zvedne, zaplaví to pár měst, možná budou nějaké divočejší hurikány a tak podobně. Asi umře spousta lidí – což tedy zamrzí, ale není to konec světa.

To bych možná i zdůraznil. Globální oteplování není konec světa.

Na rozdíl od, dejme tomu, znečištění zásob pitné vody. Když nebude pitná voda, tak všichni umřem. Včetně rostlin a zvířat. Všichni najednou. Vyrobíme z krásné modré Země hnus fialovej jedovatej.

Navíc problémy globálního oteplování se nebudou stupňovat. Teplota díky skleníkovému efektu nebude stoupat donekonečna, nejhorší představitelný důsledek bude, že se polovina planety dostane do tropického pásma.

(Což mi osobně nevadí, teplo mám rád.)

No a tak se pozvolna dostáváme k tomu, co mě na celé otázce globálního oteplování neskutečně točí, z čeho dostávám psotník a horečku omladnic. A dokonale to vystihl jeden kreslený vtip, který byl původně myšlen jako výsměch teploskeptikům:

Tenhle obrázek nedávno koloval po polovině internetu a všichni teplí se u něj poplácávali, jak to těm studeným nandali, a že "ach jak pravdivé".

No, to je fajn. Jak nacpali ty všechny skvělé body o zachování pralesů a udržitelném rozvoji a čisté vodě DO KONFERENCE O kurva GLOBÁLNÍM OTEPLOVÁNÍ.

Bože děti, to je tak hrozně mimo mísu, že to k té míse došlo z druhý strany, teda skoro, protože to cestou zabloudilo.

Kdybych se vrátil k těm červeným autům, tak jsem zjistil, že červená auta nemůžou jezdit kvůli silnému větru, takže musíme zajistit příbytky pro bezdomovce a čtrnáctý důchod.

Protože debata o globálním oteplování nepovede k udržitelnému rozvoji. Ani k úsporám energie. Tedy rozhodně ne v takové míře, jak by bylo potřeba.

Debata o globálním oteplování povede ke snižování uhlíkové stopy.

Našli jsme si pohodlného a jasně viditelného nepřítele, pana Oxida Uhličitého, a teď sbíráme armády na křížovou výpravu. Což je všechno fajn, jenže to téměř nic neřeší. Firmy se předhánějí v tom, kdo bude zelenější, a v rámci omezení emisí CO₂ vypouštějí mnohem horší svinstva. Lidi si nakoupí zelené výrobky, vyndají je ze zelených obalů a ty vyhodí do zeleného kontejneru. (Který je navíc na barevné sklo a ne na obaly od zelených výrobků.) A mají pocit kdo ví jak nejsou ekologičtí, a stačilo jenom změnit barvu výrobku, protože zelená barva má o tři centimetry menší uhlíkovou stopu.

Nic se nezměnilo, byznys jako obvykle, akorát se teď spousta lidí bude pro nic za nic poplácávat po ramenou, jací jsou kabrňáci.

A vrchol teda bude, až někdo vymyslí technologii na vychytávání CO₂ z atmosféry, a ve velkém to spustí, a všichni se zaradují a začnou uhlíkovat jakoby se nechumelilo, i když se chumelit bude, protože budeme globálně ochlazení a uhodí tuhá zima. A budeme tam kde jsme byli na začátku, tedy kromě toho, že mezi tím vyplincáme hromadu peněz a hromadu úsilí, a to mimochodem úplně zbytečně, protože o tři týdny později dojde zmíněná pitná voda a všichni umřem.

Ono totiž ekologických problémů je okolo nás strašně moc. Od té doby, co čtu LowTechMagazine (a kdo to nezná, tak povinně přečíst. celý.), tak se o některé z nich celkem i zajímám. No a s tím globálním oteplováním prostě někdo někde někomu vykecal díru do hlavy a udělal velkou věc z jednoho z těch problémů. A teď se všichni tváří, že tenhle problém je zdaleka nejdůležitější, a nebo nedejSádlo dokonce jedinej, a že ty ostatní jsou úplně bezvýznamný.

Že v Tichém oceánu plavou ostrovy plastikových odpadků o rozloze Texasu, to nic není, protože přece se o stupeň zvedla teplota, ježišmarja panika katastrofa! Fakt jako.

A to je dnes a denně. Oteplování sem, uhlíková stopa tam, snížili jsme hodnoty oxidu uhličitého o tři promile, jdeme se opít.

Vždycky, když někde něco takovýho vidím, chce se mi křičet. To je skoro horší než paroubek. (jen skoro. ale i to už je co říct.)

Až budu velký, postavím si energeticky soběstačný domek ze starých pneumatik. A když někdo spustí o globálním oteplování, řeknu: "Já mám energeticky soběstačný domek. Co máš ty?" A dotyčný bude trapně mlčet, a dobře mu tak.