em tečka pé tečka

Vždycky jsem si zakládal, tedy spíš chtěl zakládat, na tom, že mám silnou vůli.

Nemám.

Naopak, mám vůli výjimečně slabou a čím dál tím slabší. Slábne nepoužíváním. Z toho plyne, že používáním by mohla sílit. Snad :e)

Dokud jsem byl účastníkem pravidelné školní docházky, nezbývalo mi než každý den poctivě vstát a na osmou být ve škole. Nebo se prát s následky. Kruté, ale zpětně zjišťuji, že velmi užitečné. Moje produktivita ve školních letech byla několikanásobně vyšší než ta současná. A to tak nemůžu nechat.

Od té doby, co chodím na matfyz, si libuji – nic mě nenutí vstávat ve francjozefovské časy, mohu si spát jak dlouho se mi zlíbí, když přijdu do školy pozdě, není z toho žádná věda... Prostě pohoda. Vtip je v tom, že mě nikdo nenutí vstávat vůbec nikdy. Vlastně nic mě nenutí do ničeho, jen sem tam nějak jsem nucen vyvinout větší aktivitu, abych se vešel do termínu, který pak stejně přešvihnu. Vpodstatě tak nemám důvod nic dělat, protože když něco neudělám, nic se nestane.

Jak tu schopnost přinutit se k aktivitě neprocvičuji, ta schopnost krní a krní, a nezakrněla-li úplně, krní dodnes. Do toho se přidal další zajímavý faktor – práce s volnou pracovní dobou. To jest v překladu, choď si kdy chceš, když budeš přítomen takový a takový počet hodin. V praxi to vypadá tak, že přijedu do práce k večeru, chvíli se tam ohřeju a jedu zase domů, a pak se na

konci týdne divím, že jsem se k tomu správnému počtu hodin moc nepřiblížil a musím to nahánět. Vtipné, že?

K tomu si připočtěme javu (která je sice vpodstatě hotová, ale pár detailů se stejně ještě musí dodělat), galerie (které jsou sice vpodstatě hotové, ale je NUTNÉ, abych pustil další verzi), práci pro no9 (kde se důsledně neozývám od prázdnin), blog (tři příspěvky rozpracované, bez naděje na brzké dokončení), a ještě nějaké ty osobní záležitosti. A vánoce na dosah ruky.

Bezúčelně zabíjím čas aktivitami s nulovou náročností. Ano, při tom "dělám" spoustu věcí, ale většina z nich je zájmová. Pokud něco studuji, je to ze zvědavosti, ne proto, že bych to akutně k něčemu potřeboval. To, co jsem teď dělal pro geekona, a měl bych to ještě dodělat, by byla práce na hodinu a půl. To bych to ovšem nesměl dělat neskutečně ospalý ve tři ráno a s přístupem "když to nestihnu, tak se nic nestane". Ona většina věcí, které bych měl dělat, je jednoduchá. Problém je ten, že věci, které doopravdy dělám, jsou ještě jednodušší.

Aby toho nebylo málo, uveďme ještě moje až podezřelé štěstí, díky kterému jsem získal dobře placenou "brigádu" a teď mám pocit, že se nemusím starat o materiální zajištění. No počkej matejciku, ono se ti to začne vymstívat.

Z toho všeho plyne, že musím trénovat sílu vůle. Nutit se do věcí, do kterých se mi nechce. Až si zvyknu, přitvrdit.

Jenže víte jak to je s těma brejlema? Bez brejlí se brejle těžko hledají. Bez síly vůle se těžko pěstuje síla vůle. A teď s tím co?

Začátek je rozhodně spánkový režim. Ten mi neustále vnucuje maminka, ale nemá pravdu. Spánkový režim není důležitý ani pro zdraví (ikdyž to možná), ani pro to, abych žil stejně jako ti ostatní. Spánkový režim je důležitý kvůli síle vůle. Je to ta nejzákladnější a nejjednodušší pravidelná věc, kterou lze

dodržovat a tím se držet na uzdě. A bez spánkového režimu se začne rozpadat uspořádání dne, a s ním uspořádání úloh, a když úlohy nebudou uspořádané, nedostanou se do fronty ke splnění. Jako když se banda dětí pokouší naráz nacpat do dveří.

...a teď doufám, že se mi konečně podařilo uchopit skutečnou příčinu problému, a zbývá jen problém vyřešit. Budu referovat.

Stay tuned, more to come.