em tečka pé tečka

Tohle počasí miluju. Už jsem jednou psal o počasí a o tom, jak mi chybí léto. Ale to, co je teď venku, toho není žádné léto schopné. Každé roční období má něco svého, něco nenapodobitelného. U zimy jsou to třeba právě takovéhle krystalické dny.

Naprostá čistota.

I kdybych stál na skládce odpadků, měl bych pocit, že všechno je vycíděné tak, že by se z toho dalo jíst.

Na obloze ani mráček, slunce svítí, ale nehřeje. Každá kapička vody se okamžitě mění na mikroskopický krystalek ledu a padá k zemi. Dokonce i lidský dech se na slunci jemně třpytí, stejně jako zamrzlé kaluže a hromady sněhu, ještě včera nechutně mokré, dnes ztuhlé a křehké.

Kdo nemusí jít ven, nejde. Ulice jsou stejně prázdné ve dne, jako bývají jindy v noci. Jen automobilový provoz je stejný.

Při čekání na autobus jsem pozoroval pána s berlemi a jeho psa. Pes, hrubým odhadem retrívr (čili retriever neboli donašeč), rozhodně krátkosrstý. Byla mu hrozná zima. Klepal se, chodil podivně shrbeně, poskakoval, chodil po třech. Bylo mi ho líto, ale pomoci jsem mu nemohl. Maximálně bych ho vzal pod bundu, a tak daleko moje obětavost k naprosto cizímu zvířeti opravdu nesahá ;e) Když přijížděl jejich autobus, pes jevil známky nadšení. Jakmile se otevřely dveře, nečekal ani minutu a vběhl dovnitř, k nemalému zděšení řidiče.

Pokožka také obsahuje vodu. Ta voda také může zmrznout. Jak známo, při stejné hmotnosti je objem ledu větší než objem vody. Mráz pokožku poškozuje.

Jenže mráz je na dotek příjemný, zatímco patlání krémem je nepříjemné.

A nezapomeňme na to, že takovéhle počasí přímo svádí k tomu, abyste nastydli a vypadla vám děloha. (Více informací na straně dvě, tedy v následujícím zápisku)

Moc se mi chce jít bruslit. Pojďte někdo!