em tečka pé tečka

Ležela na chodníku a klepala se zimou. Úplně obyčejná malá děloha. Jistě vypadla nějakému nastydlému děvčeti.

Zželelo se mi jí. Zvedl jsem ji, schoval za bundu a odnesl domů.

Umístil jsem nalezenou dělohu do vitrínky, mezi další nalezené věci. Dvacetníky, panenky s utrhanými nožičkami, ručičkami a hlavičkami, nožičky, ručičky a hlavičky od panenek. Spousta nefunkčních hodinek.

(Někdo má jistě doma sbírku věcí, které někdo ztratil. Mezi nimi se na čestném místě skví sbírka mých ztracených funkčních hodinek. Tomuhle někomu je mě jistě líto, a tak mi do cesty strká jako náhradu spousty hodinek nefunkčních.)

Dělohu jsem vložil na čestné místo, do klimatizovaného akvária. Bez vody. Tahle děloha byla podle tvaru (a podle místa nálezu) zjevně suchozemská.

K jídlu jsem jí nabídl vajíčka. Netvářila se ale moc nadšeně. Zkusil jsem jí tedy dát tropický plod. Ztropila příšerný povyk. Povykládala mi pak o tom, že jeden takový plod jí leží v žaludku už pěkných pár měsíců. Potom z ní ale vypadlo, co že to bylo za plod. Exotický byl rozhodně, ale tropický určitě ne.

Vypadlý plod jsem sebral a raději vyhodil. Kdo ví kde se to válelo.

Nakonec to byla docela plodná diskuse. Vyplodili jsme společně dokonce řešení problému se škodlivými zplodinami z automobilů. Z plodů se totiž mohou uvolňovat karcinogenní látky, ale svou plochou je mohou plody opět pochytat.

Nevím ovšem, jak moc platné je to řešení. Na začátku jsem si otevřel láhev ohnivé vody z jakýchsi podivných plodů, a ke konci už jsem byl namazaný jak dělo. Ha, tak takhle to je, pravila děloha. Jsi úplně obyčejný ožrala, stejně jako všichni ostatní. A s těmi slovy vypadla z domu.

Nechala za sebou dokořán otevřené dveře, kterými zvenku táhl ostrý mráz. Takže jsem ještě ke všemu pořádně nastydl.