em tečka pé tečka

Říká někomu něco jméno Kateřina Odarčenková?

...alias KatOda, jak mi připomněla. Inu (pes), Kateřina Odarčenková byla kamarádka z DRDS.

(říká někomu něco DRDS? Ne? Nevadí. DRDS je Dismanův Rozhlasový Dětský Soubor, kdyby to někoho zajímalo)

Katku si nejlépe pamatuji z jedněch hor, kde jsme ještě s Vaškem Březinou a Veronikou Vichnarovou (říká vám něco některé z těch jmen?) sedávali při jídle u jednoho stolu a vedli vtipné řeči.

Kupříkladu teorie o zmutovaných psech.

Totiž, jídlo na těch horách bylo poněkud hnusné. Dospěli jsme tedy k závěru, že to vepřové nebo hovězí není ani vepřové, ani hovězí, ale psí. A protože v okolí za našeho pobytu psi neubývali, znamenalo to, že si v kuchyni pěstují nějaké speciálně na vaření.

Takový zmutovaný pes se narodí večer. Přes noc stihne trošku dostat tvar, takže mu uříznou nohy a udělají z nich párky nebo paštiku. Do oběda jeho maso ztvrdne natolik, že je možné ho bez úhony servírovat. Ti psi, kteří se dožijí večeře, těsně před večeří vrhnou spousty mláďat, a pak se cyklus začne opakovat.

Dobrou chuť vám přeje agentura Zmutovaný pes, á. es.

Jednoho dne maso nebylo tak úplně tuhé. Dokonce bylo s trochou tolerance i poživatelné. Nemohl to být pes!

Co je dnes k večeři? Za á kočka, za bé kočka, za cé kočka...

Správně je za Dé! Kočka!

Nu ano. Ani kočky to nemají lehké.

- Tahle kočka je tak hnusná, špinavá a slepená. A tahleta je tak krásná, hebká a čistá. Ta je nová?

- Ne, vypraná v Perwollu!

Tolik k vzpomínkám na specifický stolní humor. Vraťme se ke Katce Odarčenkové aka KatOdě. Milá Katka měla jistý charakterový rys, kterým se vyznačuje moje pátá sestra, a který označuji jako "rýpatelnost". Projevuje se tak, že pro lidi jako já je rysem zasažená osoba ideálním terčem různého rýpání. Osoba patřičně reaguje, brání se a tváří se napruzeně, ale ve skutečnosti jí to ani nevadí (nebo minimálně to nepřizná).

Takže na Katku vzpomínám v dobrém.

Někdy v polovině ledna jsem se setkal s Katčiným jménem po dlouhé době znovu. Tam, kde se s ním mohla setkat i většina nicnetušících čtenářů (to jest těch, kteří mě příliš neznají (to jest těch, kteří sem zabrousí od Roje nebo kýho čerta odkud, a cosi je přiměje si přečíst i něco jiného než vtip o blondýnkách nebo tu úchylárnu) a kteří tuhle story neznají). Na plakátě úžasného českého filmu Panic je nanic.

Film byl už od pohledu (názvu, loga, fotky, obsazení) naprosto o ničem a nehodný mé pozornosti. Ale v metru není co číst, takže jsem si přečetl celé obsazení. Jestli prej někoho z těch lidí neznám. To se ví že znám!

Dospěl jsem k rozhodnutí, že ten film musím vidět. Kdyby pro nic, tak kvůli Katce rozhodně. Že bych na něj šel do kina, to mě ani nenapadlo. Měl jsem v úmyslu si ho stáhnout z netu počkat a půjčit si ho na DVD z půjčovny.

Pak ale přišel geekon s tím, že má chuť se pěkně zkalit a na nějaký takový naprosto ale úplně blbý film zajít. Původně měl na mysli Experty, hlavně proto, že jsou trošku tématičtější než Panic. Proti ovšem hovořil fakt, že Experti by možná chvílemi nemuseli být úplně blbí, a taky by se mohlo stát, že se vyskytne nějaký skutečně vtipný moment. U Panice tohle riziko jasně nehrozilo.

Cestou se do toho zamotala Noc, slovo dalo slovo, a bylo jasno. V sobotu zajdeme do kladenského kina Hutník na Panice! Krátce se zastavíme na sraze, nabereme síly a promile, a pak hurá do kina!

Jak jsme řekli, tak jsme i udělali. Ve finální sestavě já, geekon, guano, Noc, artepka a veru jsme se pohodlně usadili v první řadě (to proto, abychom viděli film dřív než ti za námi) a čekali. Veru napadlo, že bychom mohli film nějak vtipně uvést – opodál se povaloval mixážní pultík a nějaké ty mikrofony...

...jaké bylo naše představení, když na "pódium" pod plátnem nakráčel podezřelý chlapík, chopil se mikrofonu a uvědomil nás o tom, že jsme přišli na slavnostní premiéru! A to nebylo vše. Vzápětí si na pódium pozval i lidi, kteří se filmu nějak účastnili. Kladenského herce, který hrál Dušína, potom režiséra, scénáristu, Tomáše Žatečku (kterého bych možná taky měl znát), a Katku Odarčenkovou!

Div jsem z toho šťastného shledání nedostal orgasmus. (dá se orgasmus dostat? je to něco jako nemoc? když na vás někdo zakašle, můžete to od něj chytit?)

A ani to nebylo vše. Dozvěděli jsme se, že můžeme vyhrát dvě trička a jednu knížku Panic je nanic, a k tomu plechovky Semtexu jakožto sponzora filmu.

První tričko a plechovku dostala za správnou odpověď (ve filmu jsou dvě party: 3 kluci a 4 holky) veru. Další tričko získal kdosi nám neznámý za to, že věděl, že jednomu z hrdinů naměřili 21 cm délku přirození.

O hlavní cenu, tedy knížku, jsme tvrdě bojovali. Správnou odpověď (osmdesát devět!) jsme vykřikovali, ještě než dořekli otázku: Kolik naměřili Šárce přes prsa?

"Jak to víte? Vy už jste to taky viděli?"

"Ne... my Šárku známe."

"Vážně? Jak moc?"

"Nooo, docela dobře..."

Pro knížku si šla guano, přece jen ona z nás zná Šárku nejlépe.

Celou dobu se organizátoři premiéry podivovali tomu, jak je první řada aktivní. Že prý jsme snad najatí nebo co. (Ano, dělali jsme skopičiny – neustále jsme hlasitě tleskali, podporovali program, skandovali "Šárku, Šárku!" a tak.)

Než začal film, vyběhl jsme ještě pozdravit Katku. Nepoznala mě, ale vzpomněla si, o koho jde. "Tak snad se ještě uvidíme," řekla, a od té doby jsem ji ani nikoho z těch ostatních aktérů neviděl. Jen toho kladenského herce.

Co se týká filmu ... není moc co říci. Film vypráví o třech klucích, kteří stráví blíže neurčenou dobu v domě na vesnici, který na tu dobu vymění s nějakými děvčaty za byt v Praze. Ta děvčata v té Praze jsou tam jen na ozdobu, hlavní jsou holky z vesnice. Celá zápletka spočívá v tom, že střídavě kluci mezi sebou řeší jak na ty holky a holky zase mezi sebou řeší jak na ty kluky, načež se Šárka se všemi třemi (kluky) vyspí (ale bohužel ne najednou), Dušína (bratra jedné z těch holek) zmlátí důchodkyně (což na něj nastraží ti kluci) a tím film šťastně končí.

Kdybych místo předchozího odstavce napsal "o ničem", informační hodnota by zůstala stejná (a dokonce by přesně odpovídala hodnotě filmu). guano psala něco o tom, že si nepamatuje, jak to skončilo, ale spíš bych řekl, že v jejím stavu jen nepochopila, že byl konec, a pak měla zcela logický pocit, že jí v tom filmu něco chybělo.

Mně tam tedy taky něco chybělo – ten film.

Session byla nicméně docela příjemná, ještě příjemněji jsme ji uzavřeli v Dundee Jamu...

Pak už následovaly jen nepříjemnosti – pro Pražáky byla cesta domů docela dlouhá a namáhavá (z kladna v jednu, doma ve čtyři), a geekon ještě někde v procesu ztratil klíče.

Dojem dobrý, film dle očekávání, výsledky smíšené.

Ale aspoň jsem viděl Katku.