em tečka pé tečka

Když jsem přijel z hor a na Černém mostě nastupoval do metra, něco mi šťouchlo do ruky. Otočil jsem se a identifikoval to "něco" jako psa blíže neurčené rasy. Velikostí odpovídal jemně přerostlému vlčákovi, osrstěním odpovídal hodně dlouho nestříhanému vlčákovi. (Stříhají se vlčáci?) Zařadil jsem ho mezi "zimní psy". Spolu se svou paničkou a její kamarádkou nastoupil tenhle pes do stejného vagonu jako já a celkem poklidně se usadil. (na zem, ne na sedačku. původně chtěl na sedačku, ale panička mu to zakázala)

Klid trval do chvíle, než se zavřely dveře a metro se dalo do pohybu. To psa vyděsilo. Stáhl ocas mezi nohy, začal neklidně přecházet z místa na místo, kňunčel a poštěkával. Obě paničky ho střídavě konejšily a střídavě mu důrazně domlouuvaly, aby seděl a byl zticha. Bez účinku.

Metro zastavilo, dveře se otevřely a pes se k nim nadšeně rozběhl. Bohužel pro něj, panička si usmyslela, že pojedou dál. Velmi zklamaně se pes vrátil na své místo. Zavřely se dveře a historie se opakovala ... tentokrát ale pes reagoval o trošku klidněji a dokonce chvíli vydržel sedět. Po další zastávce už seděl skoro celou dobu, a ještě o zastávku dál už byl zcela klidný a vypravil se prozkoumávat vagon metra (tedy v rozsahu, který mu umožňovalo vodítko).

Zjevně si na metro zvykl. Ale ocas měl stále stažený.

Vystupoval jsem na stejné zastávce jako pes, takže jsem měl přiležitost pozorovat ho dál.

Jakmile panička zavelela k výstupu, ožil. Začal vrtět ocasem, nadšeně poskakoval, pobíhal po eskalátoru ze strany na stranu. Bylo na něm vidět, že si oddechl.

Představte si, že jste pes. Máte nějakou paničku, která vás vodí na vodítku nějakým prostředím, jehož hlubší principy vám naprosto unikají, nicméně panička se v nich zjevně vyzná. A jednoho dne nastane čas na cestu metrem. Vejdete do železné místnosti, dveře se za vámi zavřou... a náhle se ozve ohlušující kvílivý zvuk a z oken jsou vidět jen šmouhy. Toho, že panička je naprosto klidná, si v takové chvíli nemůžete všimnout. Máte strach. Jste zavření někde, kde se zjevně děje něco příšerného. Chcete ven, ale není kudy.

Nakonec zvuk ustane a dveře se otevřou. Ven, rychle ven, pomyslíte si. Ale panička rozhodne, že nikam nepůjdete. Co můžete dělat? Je to panička, ona dobře ví co dělá.

(jen jako intermezzo, zajímalo by mě taky, jestli pes chápe ten koncept dopravy. jakože, jestli si uvědomuje, že ta "místnost" někam jede, nebo jestli prostě vejde někam, a vyjde někam jinam a hlouběji to neřeší)

Kvílivý zvuk se ozve znovu, a pak znovu a znovu ... vy už ovšem víte, že to nic závažného asi neznamená. Kdyby vám to chtělo ublížit, ublížilo by to už dávno. Tak je to nejspíš v pořádku.

Ovšem nic to nemění na tom, že se vám na tom místě vůbec nelíbí a nemůžete se dočkat okamžiku, kdy půjdete pryč.

...jen takový pokus o pohled na svět očima psa.

Na závěr něco, co s tím souvisí jen letmo: dozvěděl jsem se, že malé děti nevnímají absolutní hladiny (hluku, světla a kdo ví čeho), ale jen rozdíly. Takže když si vezmete mimimo na CzechTek, tak se sice nejdřív bude bouřit, ale pak si zvykne a klidně vám pod soundsystémem usne.