em tečka pé tečka

Abych nezklamal své věrné čtenáře, zase něco napíšu.

Abych nezklamal sebe, pokusím se, aby to bylo krátké.

Aby bylo jasno, mám hrozně málo času. Tak sledujte: za á, za týden začíná zkouškové. Za bé, do konce května musím odevzdat zápočtový program, ze kterého mám půlku (sice tu těžší půlku). Za cé, němci se pustili do testování finální části, a hlavní němec se chystá odjet na měsíc na dovolenou (Je to hlavní němec, takže si asi dovolenou na měsíci může dovolit. Od toho je to ostatně dovolená.), takže se musí ta finální část děsně rychle dokončit. Za dé, zase se mi sypou zápočty. Za é, k tomu chodím do práce, sice na poloviční úvazek. Za ef, i přes to všechno se stíhám intenzivně flákat, takže mé všerůzné snahy vycházejí vniveč.

Za posledních čtrnáct dní se přihodila spousta zajímavých věcí. Posral jsem se v kině (o tom mám už čtrnáct dní rozepsaný report), byl jsem na dvou koncertech (Sestry Steinovy a Doubravánek, jak je popsala guano), z toho alespoň jeden by si zasloužil obsáhlejší příspěvek, zahrál jsem si Bednu a koupil jsem si myš.

Přenádhernou oranžovou notebookovou myš značky Saitek, do USB portu. Kde USB port znamená, že jí lze připojit a odpojit za běhu počítače a ničemu to nevadí. "Notebookovou" znamená, že je to myš určená k použití s notebookem, a kvůli tomu je také adekvátně menší.

V té velikosti byl kámen úrazu. Ještě než se mi podařilo s mým notebookem donutit myší kolečko, aby skrolovalo, začala mě do ruky chytat křeč. Myš jsem překřtil na křečka a dnes ji ponesu vrátit tam, kam patří.

Mezi tím jsem si stihl koupit sněhobílou (tedy spíš počítačobílou) myšku normální velikosti u nás v obchodě pod barákem a jsem s ní naprosto spokojen. I to kolečko skroluje.

Na Bedně jsem exceloval. Nemělo to nic společného s Excelem, nicméně dařilo se mi. Jednu šifru jsem vyřešil úplně sám, asi dvě další s dopomocí (tzn. někdo řekl něco chytrého, a já jsem se toho chytil :e) ), u toho zbytku jsem se alespoň více či méně podílel na řešení. Náš tým, Pomocná Škola (máme i krásné tričko) skončil v celkovém pořadí zhruba na 37. místě ze zhruba dvou set. Větší report bude, ale ne teď.

V pondělí jsme měli psát písemku z Výrokové a predikátové logiky. Proto jsem se celou neděli a pondělní dopoledne "poctivě učil", což spočívalo v tom, že jsem měl otevřené slajdy z přednášky a flákal se. Před hodinou jsem si to ještě hodinu četl, pak jsem to stejně všechno zapomněl a písemku jsem dojebal neskutečným způsobem.

Stydím se. Zapomněl jsem, jak se správně učit.

Isis mi nabídla, že se budeme přes icq učit společně. To by mohlo fungovat. Možná. Nebo taky ne.

V pondělí se též odehrála nějaká ošklivá havárie na dálnici mezi Kladnem a Prahou. Stalo se to někdy v půl sedmé ráno a ještě v deset hodin nejezdily autobusy. V těch deset jsem to vzdal a šel na vlak. Vlak měl deset minut zpoždění. Ale jistě!

U autobusu jsem potkal jednu bývalou spolužačku, u vlaku druhou bývalou spolužačku. Ta druhá měla v zásobě asi sto drbů o bývalých spolužácích, tak jsem se zase něco dozvěděl. Bohužel ale nic moc tak zásadního.

Dnes jsem se vydal na vlak ve 13:03, a díky zpoždění jsem stihl vlak, který měl jet ve 12:37. Zdá se, že definitivně začalo léto, skřítkové dělníci vylezli z děr a rozkopali koleje. "Omluvte prosím zpoždění z důvodu: náročné výluky."

...no mně je to jedno, stejně chodím na vlaky tak, jak jezdí, a ne tak, abych něco stíhal. Alespoň mě to donutí se trošku pohybovat na čerstvém vzduchu.

Ikdyž ten pohyb spočívá v tom, že chodím tam a zpátky po kolejnicích.

Můj skvělý prohlížeč marakesh s jádrem vanyli střídavě umí a neumí hypertextové odkazy, jinak též známé jako linky. Vždy to nějak funguje, ale spíše se to sere. Pak k tomu sednu a kus toho přepíšu, aby se to spíše nesralo. Tím způsobím potíž, díky které se to sice nesere, ale ani nefunguje. Opravím to tedy tak, aby to fungovalo, ale pak se to zase spíše sere. A tak dále pořád dokola.

Optimálně bych to měl dokončit dnes nebo zítra, napsat dokumentaci a odevzdat. Konec května je totiž, svině, čím dál blíž.

Někdy si říkám, že by se konce květnů měly zakázat. To by ale mělo nevýhodu, že by pak květny nekončily. Vlastně by byl pořád květen, ale současně s ním červen nebo třeba prosinec. A další rok by byly dva květny současně. Pak tři... To by se dal vlastně počítat letopočet podle květnů.

Otázka je, jestli by to bylo k něčemu dobré. Ale aspoň by pak nebyly konce květnů.

A jak praví klasik, nashledanou.