em tečka pé tečka

Protější panelák prodělává rekonstrukci.

To v praxi obnáší asi tolik, že předcházejícího půl roku byl dům obalen lešením, po kterém sem a tam zdánlivě bezúčelně lezli dělníci. Pak lešení sundali a ukázalo se, že najednou dům září všemi barvami. Teď se pustili do takové "terasy" – kus betonu se schody, po kterém se leze do vchodu. Pustili se do toho s vervou. Vrtají, rozbíjejí, sbíjejí, pobíjejí a obecně dělají veliký kravál.

No co, ať si dělají. Je tu ovšem jedna věc, která mě znepokojuje. Možná bych se nebál použít slovo "rozčiluje". (Ale jen možná, ve skutečnosti se bojím a nepoužiji ho.)

Ve středu mě opět po dlouhé době probudil zvuk příklepové vrtačky.

V sedm hodin a čtyřicet pět minut, slovy ve třičtvrtě na osm.

No co se dá dělat, noční klid končí někdy v šest. Ovšem sousedi, kteří se ke mně do pokoje provrtávali před pár měsíci, měli aspoň tolik rozumu, že s tím nezačali dřív než v devět.

Včera mě neprobudily hrozné zvuky jen proto, že jsem se sám vzbudil horkem. Dnes mě probudil šílený zvuk neznámého původu v osm ráno. Nějaký dělník přidělával jakési plechy na vršek zmíněné terasy. To spočívalo v tom, že položil plech a potom do něj vrtačkou udělal několik děr. Nebo tak něco.

Ovšem to vše samo o sobě není tolik znepokojivé. Rekonstruují, tak holt rekonstruují, musím něco přetrpět. Koneckonců, v úterý u nás sekali trávu a také mě sekačky vzbudily. Takové věci se prostě stávají, je to sice nepříjemné, ale pochopitelné. V tomhle případě je jádro pudla jinde.

Každý den okolo desáté hodiny totiž zvuky utichají.

To je snad úleva, řekne si někdo, ale ten někdo asi nechápe, že když mě to v osm vzbudí a do deseti udrží vzhůru, tak je mi pak už jedno, jestli s tím přestane.

A nejen to. Plynou z toho značně znepokojující závěry. Podívejte, jak je o mně známo, většinou před dvanáctou neopouštím domov. Někdy vyrážím do zaměstnání až pozdě odpoledne. Takže vím, že když v deset hodin zvuky utichnou, tak ten den už se neozvou.

Zkrátka a dobře, ti dělníci naběhnou zhruba o půl sedmé, udělají kravál na půl sídliště, v deset hodin to zabalí a zbytek dne už nepracují.

Dobře, rekonstrukce je rekonstrukce. Ale pokud nějaká činnost (tím spíše pak činnost, při které se ozývá nervydrásající randál) zabere čas od osmi do deseti, co ksakru brání tomu, aby na ni okamžitě navázala jiná činnost, která také produkuje nervydrásající randál a trvá také dvě hodiny? Proč to nemohou všechno udělat za jeden den a dát nám navždy svátek? A když už to tedy nejde udělat naráz, proč s tím začínají v tak nekřesťanskou dobu? Jako by jich ubylo, kdyby si přispali a přišli do práce v devět. Tohle vypadá jako naprosto cílená provokace. Cosi prohnilého je v rekonstruované terase.

Jen doufám, že jsou dost líní na to, aby o víkendu nepracovali.