em tečka pé tečka

...dokonce už mám něco napsané, ale nechce se mi to sem dávat. Možná večer, až si to znova přečtu a nahraju obrázky a kdesi cosi. A až budu na bezpečné síti.

Teď totiž využívám služeb jednoho milého člověka, který se ani neobtěžoval zablokovat si nastavení bezdrátového routeru. Tímto zdravím toho milého člověka, omlouvám se, že využívám jeho připojení, a slibuji, že jakmile budu mít svoje, přestanu s tím. Ono totiž využívat cizího bezdrátového nezabezpečeného připojení skýtá tři nevýhody.

Zaprvé, je to nezabezpečené. Čili informace létají nezašifrované, a kdyby si ten milý pán sedl se snifferem, tak si pěkně přečte, co tady komu píšu a jaká hesla používám.

Za druhé, je to bezdrátové. Čili kdyby si kdokoliv z tohoto nebo jednoho z vedlejších domů sedl se snifferem, tak si pěkně přečte zmíněné úplně všechno.

A za třetí, je cizí. Kdyby si ten zmíněný milý pán sedl s tím zmíněným snifferem, a zmíněné úplně všechno si přečetl, tak na základě toho může uhodnout, kdo jsem, a přijít mi dát po právu po hubě (napřed po právu, potom po hubě).

Vynaložil jsem tedy nemalé úsilí na to, aby si nikdo nemohl přečíst téměř nic, a ten zbytek aby jim nijak nepomohl. Bohužel tahle snaha taky poněkud omezuje škálu operací, které mohu s internetem provádět.

A pak taky jsem se zařekl, že budu něco spisovat aspoň jakž takž pravidelně. Takže se mi nechce zase naházet spoustu článků naráz, když teda přišla inspirace. Naopak si je pěkně rozložím na tu dobu, kdy inspirace nepřichází a není čas psát. A máte to!

Njo, takže teď si dám sprchu (doufám, že tím vzbudím išku s aleškem), pak zalezu do krásně vypraného spacáku na krásně vyčištěné postýlce a budu v melancholické náladě (navozené poslechem nejprve larynčina užírání-se a potom rýhového salátu) meditovat o životě. A o račkách.