em tečka pé tečka

Od rána samé lepší věci. Vlastně když se to tak vezme tak už od čtvrtka. Eris mě konečně začala trestat za mou lenost.

První studená sprcha přišla hned potom, co jsem celý čtvrtek proflákal a večer se konečně vydal na cestu domů.

Studená sprcha doslova. Když jsem vyšel z domu, hustě pršelo. Velmi hustě. Ale co, řekl jsem si, nějaký deštíček mě nerozhodí, a odvážně jsem vykročil vstříc frontální poruše.

Pár minut potom, co jsem došel na zastávku tramvaje, déšť ustal a zanechal mě tak jako zmoklou slepici mezi všemi těmi lidmi, kteří měli dost rozumu a tu chvilku počkali. Nebo aspoň měli deštník.

Za odměnu jsem sice cestou tramvají viděl úžasnou duhu (dokonce jsem viděl i její konec! hrnec zlata je zakopaný pod odbočkou na barrandovské terasy, a jiný hrnec je zase ve vltavě pod barrandovským mostem), ale to ti suší lidé taky.

Doma jsem se v rámci politiky nelenosti pustil do balení věcí na tábor...

...když tu náhle zděšeně koukám: my máme mít s sebou spacááák??? Ten pochopitelně zůstal v Praze.

No co. Stejně jsem měl v plánu se tam ještě další den zastavit.

...a za odměnu, že mám pěkně sbaleno o den dřív než je nutné, jsem si pak chvíli hrál Tiberian Sun. Tu mě napadla úžasná myšlenka: co kdybych si Tiberian Sun vzal na tábor, a ve volných chvilkách hrál? I vydal jsem se uvolnit dostatek místa na disku a uložit obraz CD.

(pozor, začíná těžce technické vysvětlování)

Na notebooku mám tři operační systémy, z toho jedny windows (kde ale není žádný vypalovací program) a dva linuxy. Z toho jeden používám a druhý nepoužívám. Protože nikde nebylo místo, rozhodl jsem se smazat slušný kus toho nepoužívaného linuxu ... asi jako kdybyste měli na počítači dvakrát adresář windows, a ten zbytečný jste chtěli smazat. Směle jsem tedy udělal z toho používaného linuxu cd /mnt/sys2 do adresáře toho nepoužívaného, zkontroloval si ls, jestli je to opravdu on, a pak s klidem spustil rm -rf /usr.

Kdopak objeví chybu?

Ano, správně. Po chvilce chroustání disku jsem si uvědomil, že nemažu ten nepoužívaný, ale ten svůj vlastní používaný.

Zůstal mi tedy jeden linux nepoužívaný a jeden nepoužitelný. Teď se pokouším z toho nepoužívaného udělat používaný, tím, že instaluji novou verzi. Ale to taky vypadá dost na dlouhý lotke.

update: Po třech neúspěšných pokusech nainstalovat openSUSE 10.3alpha5 a jednom úspěšném, ale v důsledku nepoužitelném pokusu nainstalovat SLES 10 SP1 jsem zůstal u openSUSE 10.2. A pro jistotu si s sebou vzal i instalačku.

(konec těžce technického vysvětlování)

S notebookem rozhrabaným k nepoužití jsem se vydal vstříc pražskému bytečku, kde jsem si potřeboval vyzvednout pár věcí a dodělat pár posledních bodíků na úžasném javovém projektu. Věci jsem vyzvedl, bodíky jsem dodělal, přejel jsem do práce, tam jsem dostal vynadáno, že jsem neodevzdal výkaz práce, tuto chybu jsem napravil, vydal jsem se za šéfem od javového projektu, předal mu faktury, a pak zamířil do ČSOB.

Totiž to máte tak. Moje úžasná finanční poradkyně mi zařídila převod penzijního připojištění od České Pojišťovny k ČSOB, protože tam se na to mému úžasnému zaměstnavateli bude lépe přispívat. Takový převod trvá dva měsíce, a na jednom z papírů k tomu je potřeba ověřený podpis. Podpisy ověřuje buď notář za peníze, nebo mi ho zdarma ověří na pobočce té pojišťovny, od které se to převádí pryč. No a jelikož jsem na korunu skoupý a navíc žádného notáře neznám, a navíc mám pobočku Pojišťovny krásně na Andělu při cestě prakticky kamkoliv, byla jasná volba, kam mám jít.

Tedy byla by. Kdyby mi má účasná finanční poradkyně finančně neporadila, ať jdu radši do Truhlářské ulice, kde sídlí přímo ten penzijní fond. A že je to lepší (proč, to už si nepamatuji).

Na celou záležitost jsem spokojeně zapomněl a vzpomněl jsem si až v úterý, kdy mi zmíněná poradkyně volala, a poradila mi, abych si radši vzpomněl, že jinak se to nestihne do konce června a začne to platit o měsíc později. To už jsem ale dávno nevěděl co a jak, jen jsem věděl, že nemám chodit na pobočku na Anděla (proč ksakru?), ale místo toho mám vyrazit do Truhlářské. Pomyslel jsem si tedy, že asi nemám chodit do Pojišťovny, ale do ČSOB. Bylo mi to sice, pravda, divné – že by to kontrolovali ti, ke kterým se to převádí? Ale nevěnoval jsem tomu příliš pozornost, většina z těch pojišťovacích záležitostí beztak moc smyslu nedává.

No a protože jsem už neměl čas jet někam do nějaké Truhlářské, našel jsem si lokální pobočku ČSOB, postavil se do fronty, drze předběhl nějaké lidi a jal se se slečnou vyjednávat. Koukala na mě jak telátko na nová vrátka, ale když jsem jí řekl, že stačí, aby se koukala, jak to podepisuju, tak se nechala přesvědčit. Podpis mi ověřila, orazítkovala, a vrátila jednu kopii papírů. "No počkejte počkejte," nedal jsem se, "mně mají zůstat ty kopie tři." Zmatená slečna se šla zeptat kolegyně, a kolegyně jí řekla, že tohle se nemůže dělat u nich a že si ten podpis mám nechat ověřit u notáře.

Telefonát finanční poradkyni pak lecos objasnil. Ovšem faktem je, že čím je ta Truhlářská lepší, to jsem nepochopil dosud.

V práci jsem se pak, jak jsem již zmínil, neúspěšně pokoušel rekonstruovat ten počítač, nakonec jsem si to vzal domů, a tam jsem asi tak ve čtyři ráno konečně mohl prohlásit operaci za úspěšnou. Úderem půlnoci se zřejmě karta obrátila a začalo se dařit.

(pokud se tedy odmyslím od toho, že jsem zapomněl nainstalovat bluetooth, a instalačku jsem nechal v tašce zahrabané kdesi hluboko. takže se připojuji z windows (a píšu ve wordu. což je dobrý nápad, protože ve wordu aspoň na první pohled vidím, jak nechutně dlouhé už to je) )

Teď tedy sedím v autobuse s bandou dětí a jedu na tábor. Vzpomínejte na mě v dobrém.

pé tečka es tečka: už jste si zaplatili svůj blog?