Sbírka kvalitních příspěvků se opět rozšiřuje!
(otázkou samozřejmě je, čí sbírka, jak moc kvalitních, a čím se rozšiřuje. ale to pro další děj není tak důležité)
Na počátku své bloggerské kariéry jsem musel změnit některé své návyky. Například oslavy silvestra od té doby trávím s většinově bloggerskou nebo alespoň exbloggerskou společností. Což s sebou přináší své nevýhody, například to, že ostatní musí celou dobu poslouchat moje plky o bloggerech a blozích a blogování a vůbec. Ale zaslouží si to, jsou to bloggeři.
Nejinak tomu bylo i letos. V obvyklé sestavišce (tedy já, guano, sibče, sibčecí koloušek, utče, utčecí koloušek Lukáš, išče, iščecí koloušek Alesh, dodo, AirGuru a geekon) jsme se sešli na obvyklém tajném místě, přinesli s sebou zásoby alkoholu a nealkoholu a jídla a dalších legrácek a dali se do bujarého slavení.
Které spočívalo v první řadě v tom, že jsme snědli veškeré jídlo a vytáhli notebooky (to víte, bloggeři) pod záminkou, že dodo nám na svém novém McBooku ukáže kus klipu, který vyrábí, a pak že si nějak vyzkoušíme otáčecí desktop na mém novém noutbuku, a že naučíme dodo připojovat se k wifi, a tak podobně.
Následovala diskuse o Vistách.
Hlavně o těch utčiných, která je měla ze zúčastněných (nebo minimálně z účastnic té diskuse) asi největší.
Pak sibka, kterou už to nebavilo, vytáhla Activity a donutila nás hrát. A za každou chybu panáka!
(já s geekonem a dodo jsme pochopitelně vyhráli, ale tak to bylo jasné od samého začátku, že. a navíc, aby to bylo dramatičtější, jsme to na začátku kazili a dávali si ty panáky)
Ej, popil jsem! Tolik, že to na mně bylo znát! Ale kam se hrabu na guano s Aleshem, kteří si dali láhev šampaňského napůl, že.
Mimochodem, když chcete dělat gin s tonikem a nemáte limetku, použijte kiwi. Je to moc dobré.
Přišla půlnoc a ani jsme si nepřipili. Alespoň jsme spálili spoustu prskavek. Málo prskaly, tak jsem k tomu alespoň vydával příšerné zvuky, nejprve sám, pak jsem si našel frkačku.
Když se dohrály aktivity, přišel čas na hru na pravdu.
Hra na pravdu! Považte, v tak decentní intelektuálské (bloggerské) společnosti! Toho bych se nikdy nenadál. Ale co už. Stejně se nakonec ukázalo, že nikdo kromě utu (a náznakem (opět) Aleshe) není dost úchylný na to, aby se při hře na pravdu na cokoliv ptal. Takže utu sepsala otázky a my jsme si je tahali z klobouku. Tedy misky.
...milému utčeti se to vymstilo o několik hodin později, kdy v už notně rozpadlejší společnosti musela všechny své otázky zodpovědět ona sama...
...některé odpovědi na některé otázky se dostaly do videozáznamu, takže doufejme, že v zájmu vyššího dobra nikdy neproniknou ven. Ačkoliv představa, že až jednou budeme slavní, bulvár se z těch videí pomine... :e)
No. Asi ve tři se někteří začali pomale sbírat a odcházet, jiní se naopak už nesebrali, takže se jen odplazili do pokojů spát. Obtelefonoval jsem pár lidí, některé z nich probudil, jiným popřál dobrou noc... V zúženém kroužku jsme si zahráli trochu kontaktu a pokračovali jezením zbytků a pitím (zvlášť někteří, kteří vypili všechno, co našli ... a na nás ostatní už nezbylo!) a volným povídáním až do brzkých ranních hodin.
Akcička se myslím velmi povedla a už teď se nemohu dočkat plánovaného druhého silvestra.
V deset ráno jsme s Aleshem koupili základní potraviny (polystyren) u barrandovských vietnamců a šli spát. Já jsem neměl povlečenou postel, takže jsem si chtěl ještě vyluxovat matrace, než natáhnu prostěradlo.
Z krabice od vysavače se vyvalilo pár podivných chuchvalců čehosi, pod vysavačem lezly nějaké housenky nebo stonožky. Zatímco jsem byl přes svátky doma, zabydlela se mi ve vysavači zvířátka – ale jistě?
Zvířátka jsem rázným zapnutím vysavače přemístil tam, odkud přišla (do sáčku s odpadem) a pak i se sáčkem odnesl tam, kam patří (na mráz! do kontejneru), takže všechno dobře dopadlo.
A jak na Nový rok, tak po celý rok!