em tečka pé tečka

Položme si na úvod takovou řečnickou otázku. Když někdo prohlašuje, že ve středu vyráží do Dánska, ještě o tom pro jistotu ráno s velkou slávou napíše do blogu, očekáváte od dotyčného, že s vámi půjde večer pařit?

Já nad tím naštěstí nepřemýšlím, protože kdybych nad tím přemýšlel, jistě bych to neočekával, a pak bych byl zděšen, kdyby k tomu došlo.

Na druhou stranu, od tohoto konkrétního někoho lze (podobně jako ode mě) čekat celkem všechno.

Seběhlo se to asi takhle: přijdu domů, už ani nevím odkud ... ah, jistě, z "kanceláře" jednoho kamaráda, odkud jsem si pražskou dopravou vláčel počítač ... tak přijdu domů, jsem rád že sedím a nic nemusím držet, když tu náhle přijde esemeska. Úplně nevinná, tak nevinná, že kdyby měla ruce, mohla by první házet kamenem. Že si na mě laduše vzpomněla, a jen tak úplnou náhodou ji napadlo zeptat se, jak se mám a co dělám. Takže mě samozřejmě ani v nejmenším nenapadlo, že by v tom mohla být nějaká zrada či snad nedejbože postranní úmysl. Ani mi nepřipadalo podezřelé, že jedním dechem dodávala, že na stopování směr Dánsko už je asi trošku pozdě.

Ale znáte tyhle vypečené kamarády. Napřed vás vytáhnou na pivo, pak u vás chtějí přespat a na záchod schovat čtyři jaky.

Ona totiž milá laduše vlastně ani nevyrazila. Měly se s Markét sejít v Praze a stopovat odtud, ale sešly se zhruba o čtyři hodiny později, než měly původně v úmyslu. Na stopování už jaksi nedošlo. Našel jsem je v Karlínském přístavu, jak okukují námořníky (speciálně pak jednoho, který se zřejmě strašlivě ožral, a ani jeho tři ženy ho nebyly s to přimět k opuštění lokálu).

Markét chvíli předstírala, že je slizký mimozemšťan, ale moc jí to nešlo, takže to brzy vzdala a změnila taktiku – že má prý hroznou chuť zpívat a hrát. A že máme vymyslet místo a sehnat lidi (přístav a já s laduší jsme jí zjevně nebyli dost dobří! to jsou ti brňáci, mají furt něco!!).

Tak jsme vymysleli místo (Petřín) a sehnali lidi (já Kláru a Andy, laduška Péťu Jaroše a Lenku nevímjakou (kterou jsem popisoval posledně)), přesunuli se na místo, potkali lidi... A hráli a zpívali a hráli a zpívali, a hráli. A zpívali.

Přilákali jsme i nějaké to obecenstvo, jeden úplně cizí chlapec si přišel dokonce zahrát s námi.

Takhle jsme seděli na svahu Petřína asi do jedné ráno, a když nám Klára konečně vysvětlila, že ne, Andělskou nám opravdu nezahraje, rozešli jsme se do svých domovů.

Až na výjimky samozřejmě, Markét a laduše se rozešly do mého domova.

Šli jsme spát asi o půl třetí, vstávali o půl sedmé, což dává celkem čtyři hodiny kvalitního spánku.

Děvčata se sebrala a vyrazila na stop, já jsem se též sebral a vyrazil, ale na nákup.

A od té doby to se mnou šlo od desíti k pěti, ale to už je, jak říkají staří Norové, uppsa hum ikke.

Takže holkám na dálku přeju, ať jsou na tom líp než já, ať je nechytí úchyl a nezavře je do sklepa se třemi dveřmi (nebo jak se to správně česky řekne) a tak vůbec.

Protože ony si teda řekly, že v Praze stopnou někoho kdo pojede rovnou do Berlína, v tam někoho, kdo pojede rovnou do Hamburgu, a odtamtud někoho kdo je vezme až do Kodaně, a stihnou to za dvanáct hodin. Ale jestli to bude vypadat jako dneska, tak hádám, že jsou toho času někde pár kilometrů před Berlínem a ruší noční klid.