...jaké to je, žít v jednom bytě se zbytkem rodiny.
Konkrétně s bratrem.
Nechápejte mě špatně. Ne že bych bratra neměl rád. Právě naopak. Dokonce bych se odvážil říct, že nás k sobě váže jakési zvláštní pouto. Občas prostě víme, jak se ten druhý cítí nebo na co myslí. Nebo nás oba napadne stejná věc, i když jsme každý v jiném pokoji.
Typicky teda v noci, když se chystám jít se osprchovat.