em tečka pé tečka

hrnutí: chystám se na zkoušku, která se bude konat ve čtvrtek, a ještě domluvit se s jedním vyučujícím na jakože-zkoušku někdy jindy. Na mechaniku zvysoka, ehm, prdím, na zbytek taky.

Od posledního zápisku se totiž ukázalo několik věcí, které několikrát úplně změnily situaci: mechaniku nepotřebuju, dost kreditů na postup mám i tak (takže pokračovat budu), rozvrh je naprosto příšerný, nestíhal bych při něm práci (nikam nejdu, škubněte si), ale když se proškrtají nepovinné a nepotřebné věci, tak by se to dalo zvládnout docela dobře (ale že bych přece jenom šel?), jo a abychom nezapomněli, zápis do dalšího semestru jsem prošvihl (hmmm.... ale to jsem neudělal úmyslně ani z lenosti, to mě jen tak moc zarazilo, že má být 21.2. (tedy ještě ve zkouškovém), že jsem si to dle zvyku z matfyzu zapamatoval jako 21.3.).

Nakonec tak nějak rozhodla stránka finanční. Teď se přihlásím na matfyz, a pokud mi tam uznají všechny potřebné předměty (což je pravděpodobné) a anička dodrží svůj slib, udělám si titul (což je ten důvod, proč se celého studia vůbec účastním) během jednoho roku. Školné na matfyzu za celý rok je nižší než školné na jaderce za jeden semestr ... a kdybych teď na jaderce pokračoval, musel bych zaplatit školné za semestry dva, a ty by mi nakonec nejspíš vůbec k ničemu nebyly.

Takže teď si jen tak pro dobrý pocit dodělám ty dvě zmíněné zkoušky. A pak, nestane-li se opět něco, co úplně změní situaci (např. prominutí poplatků), se z jaderky odhlásím a budu mít na půl roku klid.

Možná si půjdu udělat ty svářečské zkoušky.

Aby to ale pěkně vyšlo, musím se přihlásit na matfyz.

Elektronickou přihlášku jsem si vyplnil, uzavřel a vytiskl. Zaplatil jsem administrativní poplatek převodem na účet, nechal si poslat potvrzení, také ho vytiskl a přidal k přihlášce. Štos potištěných papírů jsem nadvakrát přeložil, vložil do bílé neoznačené obálky, zalepil a pečlivě umístil do kapsy od mikiny. Takto vybaven jsem se sebral a vyrazil na tramvaj.

Na zastávce jsem zjistil, že jsem nechal doma svůj oblíbený prsten a přívěšek. To je zajisté špatné znamení, pomyslel jsem si, ale cestu na studijní a zpátky snad zmáknu i tak.

Když jsem nastupoval do tramvaje, obálka mě ještě píchala v kapse. Taková obálka je totiž poměrně neskladná, v kapse různě překáží a vůbec. Dal jsem si ji do kapsy (pořád se bavíme o kapse u mikiny) trošku jinak, z kapsy kalhot vyndal mobil a přehrávač, zesílil volume, vrátil mobil i přehrávač do kapsy a jal se přemýšlet o hlubokých problémech světa a o tom, jak definitivně zatočit se spamem (dokonce jsem na to přišel. stručná odpověď je nijak).

O pár zastávek dál jsem s překvapením zjistil, že v kapse mikiny mám mobil, zatímco obálku nemám vůbec.

Prohledal jsem bezprostřední okolí sedačky, všechny ostatní své kapsy, zpražil nepříjemným pohledem pána sedícího za mnou, okolí prohledal znovu, ale nenašel nic. Ani na žádný další pokus. Po obálce se prostě slehla zem, resp. tramvaj.

Tak jsem si na Andělu zašel do mekdonalda na večeři a s nepořízenou se vrátil domů.

Zajímalo by mě, kam ta obálka zmizela. Mohla mi vypadnout, když jsem si (zjevně omylem) dal mobil do kapsy od mikiny, a pak si ji nejspíš vzal pán, co seděl za mnou (možná si myslel, že jsou tam nějaké peníze. nebyly. ale byla tam spousta osobních údajů. doufám, že je velmi zneužije), nebo někdo jiný, kdo procházel kolem. Případně se kvantově protunelovala ven z tramvaje, nebo jí narostly nožičky a utekla sama. Lepší vysvětlení nemám.

Kdyby mi zmizel mobil, pochopil bych. Sice bych měl výrazně menší radost, konkrétně bych byl ukrutně nasraný, ale pochopil bych, že se někomu ten mobil prostě líbil a tak si ho prostě nechal.

Ale nevinně vyhlížející neoznačená bílá obálka?

Kam ten svět spěje?