em tečka pé tečka

Tuhle vlastnost jsem zdědil po mamince. Když si chci pořídit nějakou věc ke každodennímu použití, napřed se zamyslím nad tím, jak ji budu používat. Zavzpomínám, jaké věci jsem k danému účelu používal předtím, co mi na nich vyhovovalo a co mi naopak vadilo. Pak si udělám představu o ideální věci a vyrazím do obchodů takovou věc shánět.

A vždycky se ukáže, že žádná taková věc se neprodává.

Ať už to je notebook, displej, telefon, batoh, mp3 přehrávač, boty, nebo třeba pouzdro na mobil.

V prvních třech obchodech na mě koukají jako na mimozemšťana, ve čtvrtém něco mají, ale je to šestkrát dražší než jiné věci svého druhu. Potom zjistím, že vlastně existují čtyři různé produkty, které odpovídají mojí představě. Ale dva z nich se prodávají pouze v Japonsku (USA, Turkmenistánu, na Marsu), třetí se přestal před půl rokem vyrábět (nepochybně proto, že o něj nikdo neměl zájem) a od čtvrtého mají možná někde posledních pár kusů na skladě.

Musím tedy ze svých požadavků slevit, pořídím si něco ne tak dokonalého a naučím se s tím žít, poznám nové výhody a nevýhody a ještě trošku si vyšperkuji představu ideální věci.

Občas se mi povede věc sehnat a pak jsem nadšený uživatel – do chvíle, než věc kvůli stáří a opotřebení selže. A jsem znovu na začátku.

Právě pouzdro na mobil jsem včera ztratil.

Okolnosti byly podobné jako nedávno s obálkou. Tentokrát ale nebyl zúčastněn nikdo cizí. Můžu za to v plném rozsahu sám.

Jednou se to prostě stát muselo. V tramvaji si hraju s mobilem, při vystupování ho držím v ruce a spoléhám na to, že pouzdro je v kapse. Už párkrát mě zastavil úplně cizí člověk s tím, že "vám pane něco vypadlo". Otočím se, poděkuji, seberu spadlé pouzdro a utíkám pryč.

Když jsem včera jel na zpívání, tak v okolí žádný cizí dobrodinec nebyl. Ani zlodinec, co se toho týká. V tramvaji se mnou byli tři další lidé a seděli na druhém konci. Pouzdro jsem začal postrádat dvě minuty potom, co se tramvaj šťastně odebrala směr sídliště Řepy. Hned mi bylo jasné, kde zůstalo.

Volat dopravní podniky v devět večer kvůli pouzdru za osmdesát korun je kravina, řekl jsem si. (Nebo vlastně ani neřekl, v tu chvíli mě vůbec nenapadlo, že by volání na dopravní podniky mohlo k něčemu vést.) Holt budu muset přečkat noc bez pouzdra, a hned zítra (tedy dneska) se vydám shánět nové.

Ale jako obvykle mám specifické požadavky. Tohle pouzdro mi dokonale vyhovovalo. Velikostí tak akorát na můj telefon, lehké, semišové nebo nějaké podobné, s dostatečnou kapacitou chránit před poškrábáním, zapatláním, zaprášením a případně i mírnějšími pády. Přitom ale skoro nezvětšilo objem mobilu v kapse. A jako bonus mělo na zadní straně kapsičku, do které se krásně vešel třeba lístek od šatny.

Dnes jsem prolezl pár mobilních obchodů. Sortiment se želbohu příliš neliší. Pouzder existují dva základní druhy. Jednak pletené ponožky, které přetáhnete přes mobil a strčíte do kapsy. Jejich nevýhoda je v tom, že jsou z jedné strany stále otevřené (v agresivním prostředí mojí kapsy by do ponožky nejspíš napadal bordel), a taky jsou divné velikostně. Buď moc krátké, nebo moc dlouhé, moc široké nebo moc úzké... U zavíracího pouzdra se drobné nedostatky ve velikosti ztratí právě tím zavíráním.

Druhý typ je pouzdro na opasek. Většinou kožené, masivnější, zezadu má nějaký mechanismus, kterým se přidělá ke zmíněnému opasku.

S ohledem na celkovou velikost (až dvojnásobek objemu mobilu) je takové zařízení k nošení v kapse hrubě nevhodné. A opasky nenosím.

V posledním obchůdku se mnou prodavač chvíli zamyšleně obcházel stojan s pouzdry, a pak pravil, že se moje představa neshoduje s realitou. Tak a mám to.

Vždyť toho nechci tak moc. Kus semiše a kus suchého zipu (aby se ten přečnívající semiš nechal přilepit k tomu semiši, který obsahuje mobil). Pouzdro za osmdesát korun. To fakt nikdo jiný takové nechce? A pokud ano, proč ho nikde nemají?

Nebo mi doporučíte nějaké jiné šikovné pouzdro, které se ale u nás dá sehnat?