Kratičká zeměplošská fanfiction.
Věnováno popeluši, protože ta to ocení.
Vincenc Hruška, student druhého ročníku Cechu Zlodějů, se zastavil a obezřetně rozhlédl na obě strany. Pak se zhluboka nadechl, vydechl a ještě jednou se obezřetně rozhlédl.
Tady to je, pomyslel si. O deset kroků dál začíná Stínov.
Čtvrť, kterou ho maminka strašila, když nechtěl jíst polévku, a o které mu vyprávěl starší bratr před spaním. (Pravda, Vincenc toho pak moc nenaspal.) Čtvrť, kam zloději nechodili ze strachu, že je někdo zabije, a vrazi ze strachu, že je někdo okrade.
Byla to hloupá sázka, to bylo Vincencovi jasné, jakmile vyšli z hospody. Ale sázka je sázka. A představa, že by měl celý další měsíc umývat nádobí pro celý pokoj, ho nutila překonat všechny obavy.
Vincenc se potřetí obezřetně rozhlédl, obrátil se ke svému společníkovi a rozhodným, jen mírně roztřeseným hlasem oznámil:
"Kuayl'xe cs urose'il!"
Čeština se v Ankh-Morporku nikdy příliš nerozšířila.