em tečka pé tečka

jako já jsem si to říkal, že bych si ten svůj ubohý blogísek někam přesunul, abych to jako měl víc v ruce, rozumíme si, ale jelikož na něj skoro nepíšu, tak jsem to furt odkládal ... a teď tohle.

protože píše, i když se mu nechce!

je jich spousta!
Například v úterý jsem si nechal celý den na kuchyňské lince hrneček se sáčkem čaje. Nezalitý.

Včera jsem byl lepší. Čaj jsem zalil... a dnes jsem ho našel nevypitý na místě, kde jsem ho před mnoha hodinami nechal.

A jak jsem se chystal napsat to na facebook, uvědomil jsem si, že se mi za poslední měsíc stalo víc takových příhod než za poslední minimálně půlrok dohromady. A nejen drobností, ale obecně věcí, které stojí za zmínku. Možná jsem si jich před tím jenom míň všímal. Spíš si ale myslím, že je to tou změnou prostředí. Tenhle byteček je prostě jiný.

Takový lepší :e)) Místnosti jsou blíž k sobě, s Andy se víc potkáváme, je to tu celé takové aktivnější než co jsem byl zvyklý.

Škoda, že se ta nastěhovávací fáze chýlí ke konci. Ale zatím je to bezva. Snad to vydrží.

(to už je zase měsíc od posledního příspěvku? uaaa, to to letí!)
Spousta pocitů najednou.

Panika: Tohle přece do večera nemůžeme stihnout!

Údiv: Jak se do tak malých skříní mohlo vejít tak neskutečné množství věcí? Když se vyndají, není v pokoji hnutí.

Zděšení: Jak chci tohle všechno převézt??

Úleva: Tak jsme to přece dokázali. Ještě den a je to za námi.

Únava: Co kdybych pokračoval až ráno...

Nostalgie: Končí jedna éra. Nechci-uvést byteček už není.

Barrandov je pořád úžasný, zvlášť teď v noci. Naštěstí je zataženo – kdyby svítily hvězdy, asi bych odmítl odjet. Ke každému místu se váže nějaká vzpomínka. Chápej že čtyři roky, to jsou čtyři roky... šestnáct set devět dnů mezi námi jako nekonečno nevypadá.

Nervozita: Vybrali jsme dobře? Jaké to bude v menším? Nezabijeme se? Neodhalíme skryté problémy? Kdo dostane který pokoj? Vejde se tam všechno?

Každý rozchod bolí. Ale čas to spraví. Sbohem, Barrandove, vzhůru na Červený Vrch.

omezení rychlosti psaní?
(zbytek)

tolik úvah a tak málo času!
(zbytek)

(to jsem se chtěl vejít do stočtyřiceti slov a stejně jsem nad tím strávil hodinu a půl. úvahy pitomý.)

Někdy okolo roku 2003 jsme s partou kamarádů seděli u Lindy v bytě a zhruba ve tři ráno došlo na hru na otázky a odpovědi. Otázka, na kterou si vzpomínám, zněla: Kde byste teď ze všeho nejvíc chtěli být, kdybyste mohli být kdekoliv a v jakékoliv době? Já jsem odpověděl, že bych zůstal "tady a teď" – v tomhle bytě, s těmihle lidmi, u téhle hry na otázky a odpovědi.

S odstupem osmi let si za svou odpovědí pořád stojím.
(zbytek)

a historka o tom, jak jsem ho nevyzkoušel
(zbytek)

mi není souzeno

(a jak se mi hned hodí, že to mám jako bookmarklet, a že jsem si dal tu práci nahrát ho na web! jinak bych teď na notebooku napsal akorát tak kulový)

(update, akorát bych nesměl strávit půl hodiny hledáním chyby v bookmarkletu a pak zjistit, že mi bloguje smazalo zpětné lomítko, takže se slova nebrala jako oddělená mezerami, ale písmenky "s". což je ... poněkud ... no, není to to, co jsem chtěl počítat)
(zbytek)

pár dojmů z noci

historka celkem bez pointy, ale aspoň krátká. (omlouvám se potenciálním čtenářům, že teď bude asi následovat série zápisků, které nejsou nijak třeskutě zajímavé. ale zkouším se rozepsat a dělám při tom kraviny. časem se to zlepší)
(zbytek)