(to jsem se chtěl vejít do stočtyřiceti slov a stejně jsem nad tím strávil hodinu a půl. úvahy pitomý.)
Někdy okolo roku 2003 jsme s partou kamarádů seděli u Lindy v bytě a zhruba ve tři ráno došlo na hru na otázky a odpovědi. Otázka, na kterou si vzpomínám, zněla: Kde byste teď ze všeho nejvíc chtěli být, kdybyste mohli být kdekoliv a v jakékoliv době? Já jsem odpověděl, že bych zůstal "tady a teď" – v tomhle bytě, s těmihle lidmi, u téhle hry na otázky a odpovědi.
S odstupem osmi let si za svou odpovědí pořád stojím.
Ta otázka je totiž chyták. Ve skutečnosti říká: vymysli si ideální zážitek a tenhle jím můžeš nahradit.
Proč ale nahrazovat něco, co už je skvělé samo o sobě?
Jakmile je jednou něco skvělé, těžko se to trumfuje. Ano, mám spousty lepších zážitků, ale žádný z nich není o tolik lepší, aby mi stálo za to se tohohle zážitku vzdát. Nic, co by můj život obohatilo natolik, aby to vyvážilo ztrátu toho večera.
Jo kdyby to mělo být "až tady skončíme", to bych si vybrat uměl. První lidská expedice na Mars. Nebo letní slunovrat 2012, se snoubenkou na ostrůvku v Karibiku. Ozdravný pobyt La Manga 2001, nebo koncert, co jsem o něm psal. Možností je spousta. Ale je to jen hraní s tím, co určitě mám a co bych možná mohl mít místo toho.
No nicméně, kam byste se vydali vy?