Týden se sešel s týdnem, měsíc s měsícem (a rok s rokem, co se toho týká) a uzrál čas dát mým věrným komentátorům (ahoj adélko a laduše) další prostor ke spamování. Dlouho očekávaná pohádka, kterou jsem vyprávěl loni v Krumlově, se konečně z mého virtuálního šuplíku dostává ven.
Děkuji všem, protože bez nich by tato pohádka nikdy nevznikla, a děkuji všem ostatním, že mi do toho moc nemluvili.
A teď už se jen pohodlně usaďte a vychutnejte nabídku pořadů pro dnešní večer!
(zbytek)
Sbírka kvalitních příspěvků se opět rozšiřuje!
(otázkou samozřejmě je, čí sbírka, jak moc kvalitních, a čím se rozšiřuje. ale to pro další děj není tak důležité)
(zbytek)
mám bod.
někdo cizí si myslí, že jsem dobrej.
(teda ono to spíš je tak, že ne že jsem dobrej, ale že mám dobrou myšlenku. ale neva. bod mám.)
novej rok je nedaleko, takže tady máte přáníčko. takové ... speciální.
(zbytek)
Že nemám rád ranní vstávání, to není nic nového. Jsou ale rána, kdy mi probuzení o několik hodin dřív než obvykle přináší jakési zvrhlé potěšení.
To dnešní ráno k nim v žádném případě nepatří.
a hned desetinásobný.
Může za to bláznivá a její kámoška.
(zbytek)
Dneska jsem při popisu jednoho zvuku v jedné skladbě samovolně použil citoslovce "blunc".
Tímto se zpětně ukazuje, to, co jsem si myslel už od dětství. Slovo "blunce" existuje a Žejdlíček ... tedy pardon, Květík, tomu houby rozumí.